V historii židovského osídlení v Lounech byly zaznamenány hřbitovy tři. Do současnosti se dochoval jediný, který je součástí městského hřbitova v Rakovnické ulici. Byl založen roku 1874 na nevelké ploše 1700 metrů čtverečních. Najdeme zde kolem 250 náhrobků, které jsou uspořádány v třech celcích v několika řadách. Nápisy na náhrobcích nám prozradí, že zde nalezneme hroby zemřelých v letech 1874 až 1995. V průčelí hřbitova je obřadní síň s maurskými okny. Pro úplnost dodejme, že jeden ze starších hřbitovů, byl založen během moru v roce 1680 a pohřbívalo se na něm do roku 1866. Ležel v místě pod Mělci. Druhý zaniklý židovský hřbitov ležel pod Malým vrchem u Vršovic.

Sochu Amorka z bílého carrarského mramoru a nechala zbudovat císařovna Marie Terezie. Učinila tak na paměť Josefa Steplinga - autora matematických spisů, ředitele filozofských studií, organizátora astronomických a meteorologických pozorování v Klementinu. Stalo se tak roku 1780 a autorem je Ignác Platzera.

Na severovýchodním okraji města se vypíná menší vrch s kaplí Anděla Strážce. Vrch už v dávné minulosti sloužil jako strážný a pozorovací bod, zejména pro malou osadu rýžovačů zlata. Až v letech 1682-1683 byla kapucíny vystavěna barokní kaple, vysvěcená biskupem Janem Ingácem Dlouhoveským. V roce 1735 byla kaple obehnána ambity s nárožními kaplemi. Pseudorománskou přestavbou prošla kaple v roce 1882 a v této podobě se dochovala dodnes. Kaple je přístupná o bohoslužbách a poutích. Zároveň vrch na kterém stojí nabízí krásný výhled do okolí a zejména pak na město Sušici. Podle legendy byla kaple vystavěna na místě kde se jednomu chlapci při hře ovinul kolem nohy jedovatý had. Chlapci se ve strachu zjevil anděl a ochránil ho. Jako dík za tuto záchranu mělo být rozhodnuto výstavbě této kaple.

Anežský klášter na Františku je všeobecně označován za první gotickou stavbu v celých Čechách. Založil jej Václav I. v letech 1233 - 34 z podnětu jeho sestry Anežky pro řád klarisek. Anežka uvedla řád do Čech a stala se jeho první abatyší. Více o historii kláštera zde. Od roku 1963 je v klášteře expoziční prostor Národní galerie. Ta zde od listopadu roku 2000 prezentuje nově koncipovanou expozici středověkého a raně renesančního umění.  Součástí kláštera je i hudební sál pro konání komorních koncertů. Popis expozice První část expozice v patře sleduje vývoj českého umění od deskových obrazů a sochařství poloviny 14. století (Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Michelské madony) přes "měkký" sloh Mistra Theodorika k obrazům Mistra Třeboňského oltáře a dílům krásnéhoslohu (Madona svatovítská, Sv. Petr ze Slivice, Varianta Krumlovské madony). Zatímco ve 14. století a v období kolem roku 1400 patřily Čechy a Praha k významným centrům evropského uměleckého dění, v 15. století naopak umělecké podněty spíše přijímaly (Mistr Svatojiřského oltáře, Mistr Puchnerovy archy, Mistr Litoměřického oltáře). Česká a moravská díla z 15. a počátku 16. století jsou v expozici nově konfrontována s tvorbou ostatních středoevropských oblastí, s nimiž Čechy v té době spojovaly těsné kulturní kontakty. Obraz Madony s dítětem od Mistra IW tak vede dialog s dílem stejného námětu od saského umělce Lucase Cranacha st. Významný Mistr žebráckého Oplakávání je zastoupen svým stěžejním dílem dokládajícím vysokou úroveň řezbářství v oblasti jižních Čech, zatímco vliv tzv. podunajské školy (v expozici např. obraz Albrechta Altdorfera) se odráží v tvorbě Mistra IP.