Rozhledna stojí i na nejvyšší hoře Jizerských hor, na Smrku (1124 m). Ta současná měla dřevěnou předchůdkyni, která byla postavena v roce 1892. Důvodem pro její výstavbu byla jednak skutečnost, že odlesněný vrchol Smrku začal opět zarůstat a také to, že začali pruští turisté stavět na sousedním, o 19 metrů nižším Stohu svou rozhlednu. Obyvatelé Nového Města pod Smrkem se nechtěli nechat zahanbit a během sedmi týdnů postavili za 1683 zlatých dřevěnou, 20 metrů vysokou rozhlednu. Svůj závod ovšem prohráli, byť jen o jeden měsíc. Vedle věže vznikla i chata nabízející nocleh a občerstvení. O chatu i rozhlednu bylo vzorně pečováno, dostávala pravidelně nový nátěr a turisté se z jejího vrcholu mohli kochat pohledem až do 50.let 20.století kdy se zřítila. Od roku 1968 nahradila rozhlednu pětipatrová, volně přístupná, triangulační věž nacházející se asi 100 metrů severozápadně od původní věže. Roku 1974 nevydržela nápor sněhu a zhroutila se. Současná stavba je výsledkem dlouhých snah, za kterými stála Společnost pro obnovu rozhledny na Smrku, založena roku 1992, přesně sto let po vzniku první vyhlídkové věže. Snažení vyvrcholilo dne 20. září 2003, kdy byla rozhledna slavnostně otevřena. Je to kovová stavba, vysoká 23 metrů, je volné přístupná, má dvě patra a místo kam se lze ukrýt v případě nepříznivého počasí. Z ochozu rozhledny, který je ve výšce 18 metrů a vede na něj 91 schodů, je za dobrého počasí vidět do okruhu 150 kilometrů. Kromě Jizerských hor výletníci spatří Krkonoše, Lužické hory, Ještěd, Bezděz, a dokonce Říp. Otevře se jim i výhled do Polska.

Barokní zámek v Buchlovicích byl postaven v 90. letech 17. století poté, co nedaleký hrad Buchlov přestal vyhovovat majiteli panství Janu Dětřichovi z Petřvaldu. Nechal je vystavět pro svou italskou manželku Eleonoru, která byla zvyklá na komfort a teplo jihu a studený hrad Buchlov jí nevyhovoval. Italská vila na východě Moravy Svou architekturou se Buchlovice blíží barokním italským vilám a stavitelem byl asi Carol Fontana. V letech 1710-38 byla postavena protilehlá budova zámku tzv. horní zámek, která sloužila k hospodářským účelům. Po vymření rodu Petřvaldů získali jejich majetek Berchtoldové. Ti se snažili o povznesení kraje, proto zřídili v roce 1805 na zámku vojenskou nemocnici a ze stájí nechali vybudovat manufakturu. Založili také zámecký park a vybudovali nedaleké lázně Leopoldov. Berchtoldové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy se stal majitelem stát. Krása baroka Areál zámku tvoří dvě samostatné půlkruhové stavby. Oba dvory dohromady tvoří kulaté nádvoří, jehož středu vévodí kamenná kašna. V interiérech je k vidění 18 historicky zařízených místnosti ve stylu baroka, rokoka a nového baroka, hudební sál a spousta kuriozit. V přízemí zámku je salla terrena s cennou štukovou výzdobou. Francouzská zahrada plynule přechází v anglický park plný vzácných dřevin. Vyzdoben je mnoha sochami a na jeho konci stojí pavilon s výstavou fuchsií. Ve hřbitovní kapli svaté Alžběty z roku 1619 jsou k vidění náhrobní kameny pánů ze Zástřizel ze 16. a 17. století. V areálu se konají různé kulturní akce a je zde také zámecká fonotéka. Tipy na výlet Podívat se můžete na manýristickou kapli sv. Barbory nebo Kamennou studánku nedaleko Buchlovic. Ve Starém Městě najdete Památník Velké Moravy a v Uherském Hradišti kostel sv. Františka Xaverského, františkánský klášter, Starou radnici nebo Slovácké muzeum. Po kraji se rozhlédnete z rozhledny Rovina. U obce Modrá najdete Archeoskanzen Modrá u Velehradu a klášter Velehrad. Ubytovat se můžete v Buchlovicích nebo v Uherském Hradišti.

Trasa žlutě značená je dlouhá 14 km a vede od železniční zastávky Ovesná k železniční stanici Černý Kříž. Vznikla v roce 1967 z nadšení a práce prachatických ochranářů. Její první část od zastávky Ovesná do osady Jelení vede především místy kde eroze v masivu vrchu Perníku vymodelovala za milony let ze žulových skal balvany různých tvarů, kterým tvůrci stezky dali přiléhavá jména: Gotický portál, Viklan, Skalní kaple, Soutěska lapků, Perníková skála, Obří kostky, Kamenná krása, Hřib a další. Zhruba dva kilometry od osady Jelení ve směru na Černý Kříž vede cesta kolem pomníku zastřelení posledního medvěda. Roku 1800 sice vydal kníže Jan Schwarzenberg nařízení proti vyhubení medvědů v knížecím revíru. Nařízení však bylo vydáno pozdě, v té době žilo na Šumavě už jen zbytek populace medvědů. V osudový den 14.11.1856 zde byl zastřelen poslední medvěd (medvědice). Stalo se v jednu hodinu odpoledne za husté vánice kdy nebylo vidět na 10 kroků a velkého vichru. Málem se při tom stala tragédie. Medvědice se obrátila proti čtyřem honcům, které před rozsápáním zachránil na poslední chvíli dvěma ranami syn hajného Jana Jungwirtha.Cesta vede také kolem uměle vytvořeného Jeleního jezírka určeného k napájení Schwarzenberského plavebního kanálu

Dnes je bývalý mohutný hrad Košumberk jen zříceninou, která leží na skalnatém vrchu nad údolím Novohradky u městečka Luže v Pardubickém kraji. Historie hradu Gotický hrad byl založen kolem roku 1300. Jeho zakladatelem byl pravděpodobně Ojíř z Košubmerku, s jehož jménem je spojena i první písemná zmínka o hradu z roku 1318. V roce 1372 jej získali páni z Chlumu, v pozdější době známí jako Slavatové z Chlumu a Košumberka, kteří udělali z Košumberka jedno ze svých nejvýznamnějších rodových sídel. Stavební úpravy za Slavatů z Košumberka Za jejich vlády byl hrad lépe opevněn, byly postaveny věže a bašty. Byl přistavěn objekt purkrabství, již v renesančním slohu. Hrad přestal postupně vyhovovat potřebám panstva a požár roku 1573 jeho přestavbu urychlil. Slavatové přestavěli Košumberk na pohodlnější rezidenci. Gotické hradní jádro dostalo renesanční fasádu se štíty, vstupní věž byla snížena na úroveň ostatních budov. Na severovýchodní straně byl přistavěn rozsáhlý dvoukřídlý renesanční zámek. I přes tyto úpravy si Košumberk udržel své pevnostní rysy. Diviš Slavata zřídil na Košumberku českobratrskou školu, do níž chodili i Vilém Slavata z Chlumu a Albrecht z Valdštejna. Právě Vilém Slavata, pozdější místodržící a jedna z obětí pražské defenestrace v roce 1618, Košumberk jako pobělohorský konfiskát koupil. Válečné události třicetileté války ovšem znamenaly pro celé panství, které bylo několikrát zpustošeno armádami obou stran, velký úpadek. Velmi poškozen byl i samotný hrad, který roku 1684 získala do vlastnictví jezuitská kolej z Hradce Králové. To byl ovšem pro Košumberk počátek jeho konce. Jezuiti o něj nejevili zájem a objekt postupně chátral a plnil hospodářskou funkci. Jezuité ho drželi až do svého zrušení roku 1773. Posledními šlechtickými majiteli byli Thurn-Taxisové, kteří jeho zkázu už neodvrátili. Roku 1920 se zřícenin ujalo Družstvo na záchranu hradu Košumberka, které zříceninu opravilo. Od roku 1953 byl hrad státním majetkem, v devadesátých letech jej převzala do své péče obec Luže. V areálu hradu je dnes stylová obřadní síň, muzejní knihovna a přednáškový sál. Podoba hradu Dnešní jádro tvoří zřícenina původního hradu s velkou věží na jihu. Dále se dochovaly zbytky parkánové zdi s válcovými baštami a zříceniny renesančního paláce se zbytky arkád v nádvoří. Na vstupním průčelí lze spatřit psaníčkové sgrafito a znaky Slavatů a Žerotínů. Součástí zámku byl romantický park anglického typu, se vzácnými stavbami, z nichž se do současnosti dochovala pouze hradní zřícenina a čínský pavilón. Ve sklepních prostorech je lapidárium kamenných plastik a v budově purkrabství je expozice věnovaná dějinám hradu a okolí. Tipy na výlet V Luži najdete synagogu a židovský hřbitov. Navštívit můžete zámek Nové Hrady nebo hrad Rychmburk. Ve Skutči můžete navštívit Muzeum V. J. Tomáška, stejně jako městské muzeum, jehož je součástí.  Ubytovat se můžete v Hlinsku.