Židovský hřbitov v Hranicích je další vzpomínkou na existenci židovské komunity v tomto městečku. Najdeme ho v ulici Zborovské, severovýchodním směrem od synagogy. Je pravděpodobné, že byl založen v polovině 17. století, nejstarší náhrobek s čitelným nápisem je z roku 1686. K pohřbívání byl využíván až do roku 1956. Hřbitov sloužil k pohřbívání židů nejen z Hranic, ale i z Potštátska, Oderska, Novojičínska, Valašskomeziříčska a Vsetínska. Odhadem se na hřbitově v Hranicích uskutečnilo jen v průběhu 19. a 20. století přibližně 1000 pohřbů. Dochovalo se asi 676 stél, některé už jen jako torza. Je zde pohřben například bratr Sigmunda Freuda, Julius. V roce 1989 měl být hřbitov zdemolován městským úřadem, ale likvidace byla pozastavena.

Město Horažďovice bylo obehnáno hradbami již v polovině 13. století. Hradební pás dlouhý zhruba 1,3 km postupně tvořila hlavní hradební zeď, parkán, vnitřní hradba, za parkánem následoval příkop, místy široký až 14 m. Po pozdějším zpevnění měly hradby celkem 12 bašt. Vstup do města umožňovaly tři brány a jedna branka. Z hradeb se dochovala východní strana s poloválcovou věží, v severovýchodním ohybu dvojboce uzavřená bašta. Z bran se pak dochovala Pražská (Červená) brána, zbytek Prachatické brány a malá branka (Fortna). Třetí brána stojící na severovýchodní straně ke konci dnešní Ševčíkovy ulice zanikla někdy kolem poloviny 19. století. Součástí opevnění je zbytek branky (fortny) stojí mezi dnešní ulicí Podbranskou a Nábřežní.Malá branka vystavěná ve druhé polovině 13. století byla postavena za účelem přístupu k vodě k zásobování města a při požáru. Také tudy vedla cesta k mlýnu. V pozdější době byla před ní postavena ještě vnější branka vzdálená asi 11 m, zbořená v roce 1837. Původně byla branka malou věžovitou stavbou, dnes jde o půlkruhově zaklenutý průchod hradební zdí o šířce zdiva dvou metrů. Další objekty opevnění maji svá samostatná hesla.

Nejvyšší vrchol Českého Středohoří, Milešovka (837 m.n.m.) se nachází necelých 13 km jihovýchodně od Teplic. Znělcová kupa (sodalický trachyt) je utvářena zvětráváním povrchu sopečného původu. V dávných dobách byl patrně kultovním místem, od 18. století byl objevován turiticky a to hlavně za účelem výhledů. V roce 1830 zde stanul v dopravodu vědce A. Humboldta, pruský král Friedrich Wilhelm III. Roku 1850 zde byla postavena první dřevěná vyhlídková věž, roku 1905 malá chata a 19 m vysoká rozhledna, později s nákladní lanovkou. Milešovka patří mezi největrnější vrchy v Čechách, což potvrdilo i pozorování meteorologické stanice vybudované zde v roce 1904. Kromě toho je tu nejvyšší půrměrný počet hodin bouřek. Dnes zde na vrcholu, který poskytuje výhled všemi směry, stojí věž meteorologické stanice a malá kamenná občerstvovna. Vrchol je přístupný po turistické značené cestě z několika směrů. Svahy pokrávají převížně bukové porosty s cenným podrostem. Na jihozápadním úpatí se nachází skalní útvary „Výří skály“ ve kterých hnízdí dravci.

Hrad Choustník byl rozsáhlý hrad a dnes jeho zřícenina korunuje návrší nad stejnojmennou obcí na Táborsku. Historie hradu Panství patřilo původně králi, ale Přemysl Otakar II. jej vyměnil šlechtici Benešovi za Poděbrady. Samotný dvojhrad byl Benešem vystavěn v letech 1262 – 1285. Beneš a jeho potomci se po hradu psali. V držení rodu z Choustníka setrval do roku 1322. Tehdy jej bratři Beneš a Jan směnili s Petrem z Rožmberka za zboží ve východních Čechách. Rožmberkové z Choustníku učinili centrum rozsáhlé domény a za husitských bouří významně zlepšili jeho obranyschopnost, přidáním druhé opevňovací linie. Tehdejší pán, Oldřich z Rožmberka, nechal vystavět parkánovou zeď s hranolovými, dovnitř otevřenými baštami, mohutný příkop a velkou čtyřhrannou věž na východním konci hradu. Hrad tak byl dobrou oporou katolických pánů a pevnost svých hradeb osvědčil i za poděbradských válek. Jan z Rožmberka nebyl ovšem zdatný válečník, proto utrpěl velké škody na svém majetku. Byl nucen postoupit hrad Zdeňkovi ze Šternberka, a ten jej pak musel vrátit pod nátlakem hrozeb okolní šlechty. V rukou Rožmberků pak setrval Choustník až do konce své existence. Hrad již obývali pouze purkrabí, poslední větší oprava proběhla v roce 1563 za Viléma z Rožmberka. V roce 1597 Petr Vok z Rožmberka hrad prodal, od roku 1614 se o něm mluví jako o pustém. V novější době byla hradní věž upravena na rozhlednu. Dispozice hradu Pro stavbu Choustníku byl vybrán příhodný skalnatý vrchol. Hrad vznikl jako typ s velkou čtyřhrannou věží, pronikající na jih Čech z Podunají. Zároveň vznikl jako tzv. dvojhrad, kdy dva šlechtičtí stavebníci stavěli spolu, měli společné opevnění, avšak každý samostatný palác. Přístupová cesta se v předhradí otáčela a po mostě na zděných pilířích vstoupila do vnitřního hradu. Větší a starší západní části vévodí čtverhranný bergfrit, vetknutý do obvodové hradby na nejvyšším místě plochy hradu. Rozměrný palác tohoto jádra měl tvar písmene L a v patře obsahoval i prostor osvětlený kružbovými okny, patrně kapli. Druhý menší čtverhranný bergfrit byl přistavěn zvenčí. Jak už bylo zmíněno, na sklonku husitských válek byla významně zlepšena obranyschopnost hradu. Choustník svým neobvyklým pojetím, čtyřhranný bergfrit a rozdělení jádra, patří mezi hradní typy, jež se zvou Ganerbenburg. Po kraji se můžete rozhlédnout z rozhledny Čermákův vrch u Krátošic. Navštívit můžete židovský hřbitov u Černovic nebo židovský hřbitov Radenín, Chynovskou jeskyni u Tábora nebo dům Františka Bílka v Chýnově. Podívat se můžete i na Kozí hrádek. Nezapomeňte navštívit také Tábor, město spjaté s husitským hnutím. Zde najdete také výběr ubytování.