Historie hradu Kdo a kdy založil hrad Egerberk není známo, neboť se o jeho počáteční podobě nic nedochovalo. Hrad prošel rukama řady šlechtických rodů. Nejstarší dostupné doklady jsou z první poloviny 14. století. V nich se hovoří o pánech z Egerberku. Prvním doloženým vlastníkem je Vilém z Egerberku v roce 1317. Jeho mladší syn prodal v roce 1350 hrad Šumburkům. Ti jej vlastnili až do roku 1384, kdy jej prodali pánům z Dubé. Časté střídání majitelů Od roku 1385 vlastnil hrad Jindřich Škopek z Dubé, jeden z členů rady krále Václava IV. Za jeho vlastnictví prošel hrad první zásadní přestavbou. Přestavěný hrad získal v letech 1411 a 1412 Mikuláš Augustinův, nejvyšší zemský písař. Po něm držel na počátku husitských válek hrad Wend z Ilburka. Wend se dostal do sporu s Vilémem z nedalekého Šumburka. Ten lstí obsadil Egerberk a později nechal Wenda umučit v hradní hladomorně. Po smrti Viléma koupil hrad Jakoubek z Vřesovic, ale v roce 1455 se po dlouhých majetkových sporech podařilo hrad získat opět Ilburkům. Hrad nadále střídal majitele, v roce 1557 jej například získal Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, v roce 1623 jej po bělohorských konfiskacích koupili Thunové. Za jejich držení pak Egerberk postupně pustl a měnil se ve zříceninu, neboť jejich sídlo bylo v Klášterci nad Ohří. Podoba hradu Hrad měl původně elipsovitý tvar a byl obklopen vysokým valem s příkopem. Kolem vnějšího obvodu se táhla 2 m silná zeď, jako hlavní obranný prvek. Vstupní brána do hradu byla od jihozápadu. Do vlastního hradu se pak vstupovalo další branou za příkopem. Hrad tvořily dvě části – východní obytná a hospodářská, západní obranná. Obytnou část tvořil hlavně třípatrový hradní palác se dvěma sály a několika menšími místnostmi včetně ložnice. Na západní straně byl vnitřní hrad uzavřen mohutnou obrannou věží se silnou zdí. Do dnešní doby se nejlépe zachovala střední palácová část s nádvořím a jeho obloukovitým zakončením. Ve zdech paláce jsou zachována i některá okna a dveřní otvory. V jednom z oken se z části dochovala gotická klenba. Tipy na výlet V okolí můžete navštívit zříceninu hradu Perštejn, zříceninu hradu Šumburk nebo zámek Klášterec nad Ohří. Rozhlednu Svatý Kopeček, bývalý evangelický kostel, Katovu uličku nebo hrad Kadaň najdete v Kadani. Ubytovat se můžete v Klášterci nad Ohří.

K poutnímu místu na Mariánské hoře se váže pověst o Antonínu Keprtovi z Kunvaldu, který tu roku 1814 vezl mlýnské kameny z Pruska na Moravu. Pozdě večer zde jel roklinatou cestou až k nejvyššímu výstupku. Tady povoz neudržel a vůz s nákladem se na něho převrhl. Nevida pomoci se modlil k Panně Marii Cellenské. V tom prý zaplála záře a zjevila se bílá panna, která vůz z něj zdvihla. Vozka vstal bez úhony a jel dál za světlem tak dlouho dokud neuhnul na dobrou cestu, pak světlo zmizelo. Zachráněný vozka dojel až do známé hospody v Třešňovci kde a pak i jinde o své příhodě vypravoval. Zavázel se každý rok vykonávat pouť do Maria Celli a to také až do své smrti plnil. Na památku svého zázračného zachránění pověsil zde na lípu obrázek představující ten zázračný děj. Vznik poutního místa na Mariánské hoře souvisí se společnými poutěmi českých, moravských a polských poutníků do rakouského mariánského poutního kostela v Horním Štýrsku. Poutníci se ke společné pouti scházeli zde již od počátku 18. století. Pouť do Maria Zell trvala si deset dní tam a putovalo se 350 km pěšky. Zhruba stejnou dobu trvala i cesta zpět. Roku 1825 je budoucí zakladatel poutního místa Leopold Fiala z Písečné na poutě do Maria Zell poprvé a to jako čtrnáctiletý. V roce 1857 se z Písečné stěhuje do Ústí nad Orlicí a protože je kameník na Mariánské hoře postavil pískovcový sloupek (dnes stojí před hlavním oltářem). Aby mohli poutníci začít a ukončit svoji pouť bohoslužbou postavili zde v roce 1864 malou kapli, která dnes stojí uprostřed kostela. V roce 1865 se stěhuje Leopold Fiala na Mariánskou hou do nového domku, který si postavil. Poutníků rychle přibývá a z toho důvodu nechává v roce 1868 Leopold Fiala postavi k původní kapličce, větší kapli s věží a dvěma zvony. V roce 1869 přijímá do své služby mladého řemeslníka Josefa Langera, který se stává autorem hlavního oltáře, postranních oltářů sv. Peregrina a sv. Františka, oltáře sv. Anny, kazatelny a rámů na obrazy křížové cesty. Obraz Nejsvětější trojice je přivezen z Maria Zell a obraz Polské Madony Czenstochowské je dar polských poutníků. Darů od poutníků rychle přibývá, takže již v roce 1875 mohla být kaple prodloužena do dnešního stavu.  Kostel tak získal stejné uspořádání jako v rakouském Maria Zell. V roce 1879 odkazuje Leopold Fiala zdejší poutní místo římskokatolické církvi. V roce 1881 zhotovil pro zdejší kostel truhlář Hübl z Jakubovic varhany. O dva roky později byly zhotoveny pískovcové sochy na hlavním vchodem. V roce 1885 je Mariánská Hora ustanovena poutním místem a na tuto slavnost se schází velké množství poutníků a kněží. V dalším roce je vybudována na louce před kostelem křížová cesta. Ve druhé světové válce jsou zrekvírovány oba dva zvony, po jejím skončení je odlit jeden nový zvon „Panna Maria Královna Míru“ o váze 141 kg. V současné době se zde konají od května do října každou neděli v 16 hodin bohoslužby. Jinak je možno kostel navštívit i mimo tuto dobu, když je někdo přítomen v poutním domku vedle kostela.

Malá zajímavá rozhledna se nachází necelý kilometr jižně od obce Ocmanice. Nevede k ní značená cesta, nachází se u malé asfaltové silničky spojující obci se silnicí Třebíč – Náměšť nad Oslavou. Rozhledna byla zpřístupněna v červnu 2004. Postavena na městském vodojemu ve výšce 427,5 m.n.m. Je kovové konstrukce, doplněné menším dřevěným opláštěním. Její celková výška je pouhých 15,2 m a vyhlídková plošina se nachází ve výšce 6,2 m nad zemí kam vede 50 schodů. Jelikož okolní okrajina je víceméně rovinatá a okolí nezalesněné, poskytuje i při své malé výšce dobrý kruhový rozhled do okolí, zejména pak na Náměšť nad Oslavou a jeho zámek. Přístup na rozhlednu je volný. Celkové náklady na stavbu dosáhly 420.000 Kč.

Přesný vznik v současné době jediného dřevěného kostela v Oderské oblasti není známý, patrně pochází ze 17. století. Kostel v průběhu let prošel několika opravami a drobnými úpravami. Jednolodní kostel je dlouhý 17 m, v lodi 9 m široký a uvnitř 3,5 m vysoký. Byl postaven z trámů spojených polokřížovou vazbou, zvenčí pokryt šindely a uvnitř omítnut maltou a vybílen. V prostoru chóru byla přistavěna sakristie. Kostel je prostý bez výraznějších vnitřních i vnějších prvků, podlahu kryjí rozměrně desky z černé břidlice. Vybevením je kromě lavic, malované obrazy křížové cesty a barokní oltář s obrazem sv. Jana Křtitele. Kostel není běžně přístupný.