Vesnice Lanšperk, v jejímž centru se nacházejí zříceniny hradu Lanšperk, leží 6,5 km na severovýchod od centra okresního města Ústí nad Orlicí. Historie hradu Kopec, na kterém ve druhé polovině 13. století páni z Drnholce z pověření krále Přemysla Otakara II. založili hrad, se odedávna nazýval Zemskou horou – Landesberg. Patřil tedy, stejně jako hrad, který jméno převzal, ke královskému majetku. První písemná zmínka o hradě pochází z roku 1385, kdy jej král Václav II. daroval Závišovi z Falkenštejna. Záviš se z nabytého majetku však dlouho neradoval, již roku 1390 byl za údajnou zradu krále popraven. Václav II. poté daroval Lanšperk nově založenému klášteru na Zbraslavi. V období nepokojů po vraždě posledního Přemyslovce na českém trůně Václava III. hrad dobyl a později získal do zástavy Hajman z Dubé. Od roku 1358 na Lanšperku rozkazovali hejtmané litomyšlského biskupství. V období husitských válek byl hrad podvakrát (1425 a 1429) dobyt sirotčími vojsky. Od této chvíle začíná éra držení hradu šlechtici. Významným byl Zdeněk Kostka z Postupic, který Lanšperk koupil roku 1451 a důkladně jej opevnil. Zdeňkovy dcery přinesly hrad věnem do rodu Pernštejnů, kteří jej však, stejně jako další majitelé Hrzánové z Harasova, již neužívali k obytným účelům. Lanšperk tedy pustl a roku 1622, při příležitosti prodeje panství pánům z Lichtenštejna, se uvádí jako pustý. Dispozice hradu Hrad Lanšperk je typickou ukázkou hradu s plášťovou zdí, kde veškerá obrana hradu závisí pouze na pevné a vysoké obvodové hradbě, ke které se na nejchráněnějších místech přimykají obytné prostory paláců a ostatní hradní objekty. Na Lanšperku to byly paláce dva, situované na východní a západní straně nádvoří. Nejvýraznější částí zřícenin je nyní přibližně z poloviny zachovaná hradební zeď, méně pak již pozůstatky východního paláce. Z paláce západního se nám dochovaly pouze terénní náznaky. Hrad je volně přístupný. Tipy na výlet U Ústí nad Orlicí najdete rozhlednu Andrlův Chlum. Dále se můžete podívat na zříceninu hradu Žampach, zámek Letohrad, rozhlednu Rozálka u Žamberka, zámek Žamberk nebo Městské muzeum Žamberk. Ubytovat se můžete v Ústí nad Orlicí. M.K.

Oblast Doks je spjata se jménem romantického básníka Karla Hynka Máchy (1810 -1836).  Ten v Doksech pobýval u svého přítele Eduarda Hindla. Ten jej seznámil s okolní krajinou a pověstmi.  Dnes tak můžeme v Doksech navštívit expozici věnovanou Karlu Hynku Máchovi – jeho památník. Najdeme jej v dřevěném patrovém roubeném domě bývalého špitálu. Dům byl postaven roku 1669 a jako zázrakem unikl zničení při několika požárech. Po II. světové válce zde byla modlitebna československé církve, v 60. letech  pak knihovna. Současná expozice ukazuje návštěvníkům krásu dokské krajiny a Máchův život a dílo, vydávané v mnoha různých vydáních. To, že je i v současné době zájem o vydávání Máchova díla, ukazuje například zcela nový překlad Máje do esperanta, či bibliofilské vydání Máje, doprovázené 24 grafickými listy našich předních výtvarníků, kteří se nechali inspirovat Májem a jeho autorem. Návštěvníci mají možnost prohlédnout si i nově otevřenou část památníku v Doksech - expozici Rybářství a rybníkářství na Českolipsku. K vidění jsou mnohé rybářské pomůcky, bez kterých se bývalí rybáři neobešli a které nám přiblíží dobu výlovů zdejších rybníků za času našich předků.Součástí muzea K.H.Máchy je také malý muzejní obchůdek s pestrým sortimentem pohlednic, knih a suvenýrů tematicky spojených se zaměřením muzea. Stálá expozice Doba a dílo K. H. Máchy - život a dílo významného českého básníka K. H. Máchy uprostřed kraje, kde vznikl jeho Máj. Galerie obrazů 19. století. Rybářství a rybníkářství na Českolipsku - chov a lov ryb, dějiny rybníkářství a nejvýznamnější rybníky okresu. Památník je pobočkou Vlastivědného muzea v České Lípě.

Rozsáhlý areál Benešovy vily, nacházející se na soutoku Kozského potoka a Lužnice, je většinou hlavní turistickou zastávkou v historické části Sezimova Ústí. Podle Karla Čapka je Benešova vila v Sezimově Ústí krásná a sličná. Připomíná prý domy od Středozemního moře. Manželé Benešovi si ji nechali postavit podle projektu architekta Petra Kropáčka v letech 1929-1930. Když se Beneš stal v roce 1935 prezidentem, státní úředníci mu navrhovali, aby si za venkovské prezidentské sídlo zvolil zámek Lány. Beneš a jeho žena však dali zcela jednoznačně přednost svému obydlí v Sezimově Ústí. Měli sem oba blízko svými rodovými kořeny. Bratr prezidentův, Bedřich, tu zakoupil několik nemovitostí a Hana Benešová navštěvovala v Táboře základní školu. Manželé sem po svatbě v roce 1909 jezdili hlavně do Plané nad Lužnicí na prázdniny. Osobitý a zvláštní styl jejich vily byl ovlivněn jihofrancouzskou architekturou a doplněn rozsáhlou pěstěnou zahradou. Při projektování si Beneš přál mít nízkou střechu, jakou mají domy v jižní Francii. V roce 1930 to bylo v českém prostředí přání zcela ojedinělé. Pod plochou střechou je hladké průčelí, není na něm žádný historizující detail, je to dům bez říms. Budí dojem jednopatrového, a přece je to dům dvoupatrový. Vnitřní zařízení vily bylo za Benešova života velmi střízlivé, vkusné a cenné, zhotovené většinou na míru. Vše bylo poměrně malé a úměrné Benešově postavě. Jeho výška byla jen 163 cm. interiéry všech místností vybaveny originálními kusy starožitného nábytku. Jako doplňky rozestavili po celém interiéru dary přátel a dary z Benešových cest diplomata a prezidenta. Byl zde bohatě zdobený gotický trůn z 15. století, gotický čtecí pult s figurální a ornamentální polychromovou řezbou, středověká ikona, Hollarovy rytiny Pohledy na Prahu a Léto, Švabinského grafiky, obrazy Preislera, Rabase i perské koberce.Podobu zahrady spolu se zahradními architekty nadlouho ovlivnila i Hana Benešová. Byly tu prvky anglické a japonské zahrady, poskytující nové pohledy na Benešův dům z travnatých ploch, z altánů i z mohutných balvanů a od stromoví hustého lesa. Na konci lesního parku byl vybudován tenisový kurt.Po zvolení Beneše prezidentem prodělala vila, hospodářské objekty i celá zahrada podstatné úpravy. Na střeše vily byla vztyčena prezidentská standarta a československá státní vlajka. U brány do zahrady se objevila Hradní stráž. Byla zřízena rozsáhlejší knihovna, samostatná kancelář pro prezidentského sekretáře. Nutností bylo zřídit i hostinské pokoje pro častější návštěvy. Do vily přijížděly návštěvy politiků i představitelů kultury, mezi nimiž byl zvlášť vítaným hostem spisovatel Karel Čapek. To vše přispělo k rozkvětu samotné Sezimova Ústí. Ze Sezimova Ústí odjel prezident 22. září 1938 do exilu, kde zahájil otevřený boj za obnovu Československé republiky. Během německé okupace byla prezidentova vila vypleněna gestapem a německou armádou. Vedle nábytku, uměleckých předmětů a osobních věcí byla rozkradena i obsáhlá odborná prezidentova knihovna, čítající na 12 000 svazků. Po vítězném návratu z exilu bylo vila opravena a prezidentem opět využívána. Když se 2. června 1948 vzdal po komunistickém puči prezidentské funkce, opustil Pražský hrad a natrvalo přesídlil do svého domu v Sezimově Ústí. Zde ve své vile zemřel 3. září 1948. Místem jeho posledního odpočinku je hrobka na místě bývalé kamenné kazatelny mistra Jana Husa. Tehdejší první dáma republiky Hana Benešová sem byla po utajeném pohřbu pochována v roce 1975. Vila prošla v 70. letech rekonstrukcí a nyní je majetkem Úřadu vlády České republiky a pro veřejnost je otevřena pouze její část s parkem a hrobkou. Teprve v roce 2000 byl naplněn testament hany Benešové, která si z vily přála vybudovat muzeum a památník jejího chotě. V době státních svátků a ve výroční dny narození a úmrtí dr. Edvarda Beneše jsou pro veřejnost zpřístupněny dvě dobově rekonstruované místnosti - pracovna dr. Beneše a jeho ložnice.

Jižně od Řevnice se na úpatí brdských vrchů tyčí vrch zvaný Babka (505 m.n.m.). Zčásti skalnatá křemenocová hora je částečně ohlodaná bývalých lomem. V roce 1890 vyznačil Klub českých turistů z Řevnic na Skalku nad Mníškem první značenou turistickou cestu v Brdech a odbočku měla na vrch Babka. Také zde byl zřízen vyhlídkový altán, který časem podlehl zubu času a nebyl již obnoven. Z kdysi holé skály byl výborný výhled do okolí (za dobrého počasí byl prý vidět Říp i Milešovka). Přesto i dnes již částečně zarostlý vrch poskytuje z vrcholového skaliska nějaký ten výhled.