Dnes již bývalý větrný mlýn stojící na okraji obce Poruba byl postaven v roce 1853. Cihlová stavba je 11 metrů vysoká, v průměru má 7,7 metrů a tloušťka zdi se pohybuje okolo jednoho metru. V roce 1942 získává mlýn Alois Steiner, který zde bydlel i se svoji rodinou. Pohodlné to zrovna nebylo, přízemí kde bydleli má jen zhruba 27 m a to včetně předsíňky a schodiště do patra. V té době mlýn ještě stále fungoval a pro případ bezvětří byl k dispozici elektromotor. Jelikož Steinerovi se hlásili k německé národnosti byl jim mlýn po válce v roce 1945 zkonfiskován, stejně jako veškerý další majetek a následovalo vystěhování do německa. Koncem roku 1946 je provoz mlýna ukončen. Na počátku 50. let je provedena dokumentace a doporučena rekonstrukce stavby. K té však nedošlo, naopak zemědělské družstvo zastavělo plochu kolem mlýna zemědělskými objekty. Mlýn stále chátral, zatékalo do něj a propadly se podlahy. Dokonce měl být zbourán, což se místním podařilo zabránit. V 90. letech 20. století se objektu ujal OÚ Hustopeče nad Bečvou, na rekonstrukci však mlýn stále čeká. Byla pouze stržena blízká skladová budova a opravena střecha. Snad se časem podaří více. Mlýn stojí na soukromém pozemku, interiér je nepřístupný a přístup k němu je také zakázán. Uvnitř se nachází torzo původního mlecího mechanismu.

Počátkem kláštera byla výstavba kaple koncem 13. století poté co zde objevil bednářský tovaryš milostný obraz – sošku sv. P.Marie. Bylo to již podruhé, předtím ho zde uprostřed lískového keře našel řeznický tovaryš. Kolem kaple vznikla osada Chlum sv. Máří, zmiňována poprvé roku 1341. Z počátku se o kapli staral řád křížovníků s červenou hvězdou z blízkého Kynšperka. V roce 1383 vznikla samostatná nadace a kolem roku 1400 zřízena první fara. Pravděpodobně v té době bylo započato s výstavbou kostelíka, který byl v roce 1429 vypálen husity a v letech 1482-92 rozšířen. Pro stále vzrůstající počet poutníků bylo koncem 17. století přikročeno k výstavbě nového poutního areálu. Ten byl v roce 1687 povýšen na probošství. V letech 1687-92 bylo vybudováno nejprve dvouvěžové průčelí před Mariánskou poutní kaplí a zároveň v roce 1690 položen základní kámen ke stavbě nového chrámu, který do sebe pojal starší Mariánskou kapli. Kostel s kaplí byl dokončen v květnu 1702. V letech 1704-22 byla vybudována chodba ambitu, následně v letech 1723-28 probošství. Zcela neobvyklá dispozice poutního chrámu obsahuje dva samostatné sakrální prostory. Jedním je oválná Mariánská kaple se zaklenutou plochou kupolí s výsečemi, tvořícími osmicípou hvězdu. Druhým prostorem je trojlodí vlastního chrámu na půdorysu latinského kříže. Nad křížením lodi je vložena kupole bez tamburu. Valenou klenbu s trojúhelnými výsečemi zdobí bohatá štuková a malířská výzdoba. Hlavní loď nemá okna v horním podlaží, světo sem vniká pouze nepřímo, okny bočních lodí. Kostel stojí uprostřed přízemních ambitů doplněných o kaple v nárožích a uprostřed delších stran. Na severní straně přiléhá k ambitu trojkřídlá budova nového probošství. Staré stojí po pravé (jižní) straně kostela. Od roku 1992 probíhají postupné rekonstrukční práce na obnově tohoto jedinečného poutního místa, které je i přesto přístupné.

Náměstí U sv.Jiří leží na Pražském hradě mezi III.nádvořím, Vikářskou a Jiřskou ulicí. Je pojmenováno podle zdejšího chrámu Sv.Jiří.

Okresní město Břeclav leží v Jihomoravském kraji, nedaleko rakouských hranic. Městem, které má přibližně 26 tis. obyvatel, protéká řeka Dyje. Leckoho překvapí, že Břeclav je městem relativně mladým. Statut města obdrželo od císaře Františka Josefa I. až roku 1872, poté co se stalo první železniční křižovatkou Rakousko-uherské monarchie. Břeclav je důležitým železničním uzlem i dnes. Je také velmi vyhledávaným turistickým cílem, sousedí totiž přímo s perlou jižní části Moravy, s Lednicko-valtickým areálem, který je zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.Počátky obce jsou spojeny s hradem Břeclav založeným v půlce 11. století knížetem Břetislavem I. Pohraniční hrad, pojmenovaný po něm – odtud jméno Břeclav, se stal jedním ze správních center Moravy. Byl původně dřevený, na kamenný byl přestavěn v průběhu 13.století za válek proti Uhrám. Husitské války a pozdější boj mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, znamenaly pro okolí Břeclavi velkou ránu. Zanikly desítky vsí a silně bylo poničeno i břeclavské městecko, z něhož se většina přeživšího obyvatelstva přestěhovala do blízkosti hradu a založila zde Novou Břeclav, zatímco z původní Břeclavi se stala Stará Břeclav. V 1. polovině 16. století získal hrad i s Novou a Starou Břeclav mocný moravský rod Žerotínů, kteří hrad přestavěli na renesanční zámek. Poté co byl jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína, jedním z předáků prohraného stavovského povstání proti Habsburkům roku 1618, bylo Žerotínům břeclavské panství zkonfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové vlastnící již sousední Valtice a Lednici. Kraj musel zahojit těžké ztráty ze stavovského povstání, třicetileté války i předešlých střetech s Osmanskou říší, během nichž byla Stará i Nová Břeclav téměř zničeny. Během stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, během kterých Lednicko.valtický areál, byl břeclavský zámek přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu. Kraj byl také vystaven silné rekatolizaci, během níž zejména v Břeclavi a jejím okolí byli násilně ke katolické víře vráceni příslušníci jednoty bratrské, kteří vyznávali stejnou víru jako jejich původní páni Žerotínové, z kraje museli odejít i novokřtěnci, kteří zde žili téměř sto let. Břeclav se těžkých let vzpamatovávala pomalu. Obrat přineslo až 19. století a zavedení železnice. Z Brna po Severní dráze císaře Ferdinanda přijel první vlak 6.června 1839. Tím byla umožněna industrializace a vzrostl význam Břeclavi, která byla roku 1872 konečně prohlášena městem.Jak už bylo napsáno, Břeclav je vstupní branou do Lednicko-valtického areálu. Návštěvníci přijíždějící na jeho návštěvu rádi volí Břeclav jako základnu pro svůj pobyt. Město nabízí dostatečný počet ubytovacích možností, bohatý kulturní život a i v něm je k vidění řada zajímavých věcí. Zámek který stál na počátku historie Břeclavi sice není veřejnosti přístupný, ale za vidění stojí farní kostel Navštívení Panny Marie a moderní kostel sv. Václava. Ve městě po sobě zanechala stopy i někdejší židovská komuna: hřbitov a synagogu z roku 1868, která je nyní využívána ke kulturně-společenským účelům. Nejvyhledávanější je Břeclav v září, kdy sem rádi zavítají zejména milovníci dobrého vína a burčáku. S vínem je spojena řada tradičních koštovacích akcí a svatováclavské hody, které jsou přehlídkou místního folkloru.