Vodopád se nachází na Černém potoce v Jizerských horách. Vede k němu značená odbočka ze zelené turistické značky vedoucí z obce Bílý Potok na sedlo Holubníku.Černý potok vytváří řadu vodopádů, ten ke kterému vede odbočka měří zhruba 7 metrů.

Barokní zámek Horažďovice stojí ve stejnojmenném městě na Klatovsku, asi 16 km od Strakonic. Dnes je majitelem zámku město Horažďovice a je v něm zřízeno muzeum města. Historie zámku                                             Po polovině 13. století převzaly Horažďovice funkce krajského hradu Práchně. Zřejmě tehdy také vznikla gotická tvrz, která patřila Bavorům ze Strakonic. Tento rod se také zasloužil o povýšení Horažďovic roku 1292 králem Václavem II. na město. Z původní tvrze se dochovalo pouze sklepení vytesané do skály a zbytky okrouhlé věže. Obojí je však návštěvníkům nepřístupné. Zde při obléhání hradu a města roku 1307 zemřel nástupce Přemyslovců na českém trůnu Rudolf Habsburský. Ve 14. století Horažďovice drželi převážně páni ze Strakonic, dále v 15. století páni z Hradce, od roku 1458 bratři Jan a Racek z Kocova, kteří hrad přestavěli. V letech 1483 – 1621 patřilo horažďovické panství rodu Švihovských z Rýzmberka. Poslední majitel z rodu Ferdinand Švihovský podpořil volbu Fridricha Falckého českým králem. Po Bělohorské bitvě s ním uprchl za hranice a zemřel ve Francii. Horažďovické panství bylo zkonfiskováno a roku 1622 jej koupil Adam ze Šternberka. Třicetiletá válka znamenala pro Horažďovice katastrofu. Město vyhořelo a bylo vydrancované Švédy. Nový majitel, hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka, se rozhodl pro kompletní přestavbu sídla. Autorem přestavby byl italský stavitel Solomini. O samotné přestavbě se mnoho informací nedochovalo, ale patrně tehdy byly zazděny arkády kolem vnitřního nádvoří. Tehdy získal zámek prakticky svou dnešní podobu včetně své nejcennější části – velkého sálu a kaple. Poslední majitelé panství hrabata Kinští z Vchynic a Tetova, kteří panství koupili roku 1834, žádné větší stavební úpravy zámku již neprováděli. Dispozice zámku Horažďovický zámek je komplex patrových budov a budov se zvýšeným přízemím kolem pravoúhlého nádvoří, s nízkou hranolovou věží. Před věží je malý dvůr s renesančními arkádami. V zámecké kapli je dodnes zachována původně raně gotická hradní věž - válcový donjon ze 13. století. Z interiérů zaujme především hodnotný velký sál od Vlacha Salominiho se zrcadlovým stropem a výjevem bitvy u Vyšehradu. Kolem zámku je nad řekou zahrada z konce 17. století s šestibokým glorietem.                              Muzeum města je umístěno v části zámeckého areálu a je rozděleno na zámeckou část, která zahrnuje velký sál s freskovou výzdobou, kapli s barokním oltářem a nástropní freskou, zámecký pokoj s ukázkou interiéru z 18. století, modrý salonek s freskovou výzdobou a loveckou chodbu. Ve zbývajících prostorách je expozice s názvem Průvodce dějinami Horažďovicka. Návštěvník se může seznámit s archeologickými nálezy včetně keltských vykopávek, lidovým uměním a mineralogickým zmapováním okolí Horažďovic. Taky jsou zde vystaveny zbraně a zbroj z 30. leté války, nebo historie židovské komunity v Horažďovicích. Ve věži zámku probíhají výstavy fotografií z Prácheňska. Horažďovickou raritou je umělý chov perlorodek, který nechali dovézt z Holandska majitelé zámku Jan Bernard a Karel Bernard Rummerskirch. První zmínka o chovu je z roku 1594 a činnost trvala až do konce Druhé světové války. Tipy na výlet Přímo v Horažďovicích najdete dále Prachatickou bránu, masné krámy nabo kostel sv. Petra a Pavla. U Velkých Hydčic najdete také Rosenauerův mlýn. Navštívit můžete také zříceninu hradu Budětice (Džbán). Ubytovat se můžete v Horažďovicích.

Výletní restaurace s dvacetimetrovou vyhlídkovou věží se nachází v obci Rašovka. Objekt postavil podnikatel Josef Lank na místě bývalé restaurace, která v roce 1962 vyhořela. Provoz nové restaurace s rozhlednou byl zahájen 10.6.2006.

V domku, v němž rodina Mrštíků žila, je dnes expozice Regionálního muzea v Mikulově, ve které jsou soustředěny památky na oba umělce, na jejich život a literárně-dramatické dílo. Bratři Alois (1861 - 1925) a Vílém (1863 - 1912) Mrštíkové žili v Divákách, kde Alois učil na tamní obecné škole (1889 - 1924) a kde je Vilém po své tragické a dobrovolné smrti i pochován. Zdejší prostředí pod jménem Habrůvka se Aloisovi stalo inspirací pro rozsáhlou románovou kroniku Rok na vsi, v niž zachytil život slovácko-hanácké vesnice na přelomu století. Jejich společným dílem je realistická drama Maryša, čerpající z vesnického prostředí v Těšanech, vzdálených jen několik kilometrů od jejich diváckého bydliště.