Budova Národního divadla v Praze patří k nejpamátnějším stavbám nejen Prahy, ale celé České republiky. Budova Národního divadla vyrostla na křižovatce dnešní Národní třídy a vltavského nábřeží v červenci 1881. Stavbu, jejíž projekt vypracoval architekt Josef Zítek, vedl zprvu František Havel, od roku 1874 stavitel Kusý. Základní kámen Národního divadla byl slavnostně položen 16.5.1868.  Nejdříve se sbíralo. Ve městech i na vesnicích. Pořádaly se plesy, akademie, tomboly, merendy, výlety, divadelní představení, koncerty a bály. Korunu ke koruně sbírali řemeslníci, studenti, dělníci. Slušným darem přispěli i někteří čeští šlechtici, například Michal Kounic, Jan Lažanský, František Thun, Jindřich Chotek, Jan Lobkovic nebo Hanuš Kolovrat. Antonín Dvořák uspořádal ve prospěch Národního divadla koncert svých skladeb. Vyšel spisek Národ sobě, který redigoval Jan Neruda spolu s malířem Pinkasem a Ženíškem. Pozadu nezůstali ani továrníci a velkobchodníci. I jejich zlaťáky pomohly k tomu, že na konci července 1881 stálo divadlo téměř připravené k tomu, aby mohlo být představením Libuše otevřeno. Bedřich Smetana složil tuto slavnostní operu na libreto Josefa Wenziga již před několika lety, ale první provedení odkládal až na otevření Národního divadla. Libretista vycházel z námětu Libušina soudu z Rukopisu zelenohorského, o němž se tenkrát všeobecně věřilo, že je pravý a že pochází z 10. století. Opera v divadle opravdu zazněla, ale dříve než mohla být budova dohotovena a slavnostně odevzdána veřejnosti, vypukl na nedokončené stavbě požár který zničil střechu a téměř celý vnitřek. Klempíři prý dostatečně neuhasili oheň, na kterém rozehřívali páječky, jimiž spojovali plechy na střeše. „Příliš mnoho náhod,“ říká Miroslav Ivanov ve svém detektivním pátrání po historii požáru Národního divadla a zmiňuje záhadnou sebevraždu nadhasiče Čeňka Diviše, skutečnost, že v pražském vodovodu znatelně posklesl právě v den požáru v pátek 12.8.1881 tlak, že praskla roura novomlýnského vodovodu, že se železná bezpečnostní opona nedala ovládat, protože pod ní stálo v ten den lešení pro štukatéry, že ti dva pracující na střeše byly od německé firmy a že v té době probíhaly nacionalistické konflikty mezi Čechy a Němci, které vyvrcholily v úterý 28.6.1881 v Chuchli střetem, při němž zasahovala policie. Příliš mnoho náhod, možná příliš mnoho fantazie. Závěr expertízy, která se na konci 20. století uskutečnila zní: „Zvýšila se pravděpodobnost verze úmyslného založení, přesto však tuto verzi nelze považovat za zcela prokazatelnou. Chybějí přímé důkazy a usvědčení případných osob, které se mohly na založení požáru podílet. Záslužné je však to, že se pomocí expertízy podařilo vyvrátit obvinění vznesené tehdejším soudem na oba řemeslníky Jenische a Ziniburga. Když divadlo vyhořelo, s neobyčejnou obětavostí a nadšením byl sebrán nový kapitál a byla zahájena obnova, kterou vedl architekt Josef Schulz. A tak dnes stojí na břehu Vltavy, na půdorysu nepravidelného lichoběžníku, skvostná novorenesanční divadelní budova s kupolovitou střechou, při hlavní fasádě s portikem a lodžií, které se důvěrně říká „Zlatá kaplička“. V letech 1977-83 byla provedena celková rekonstrukce a modernizace a na místě tří klasicistních Koutových domů v těsném sousedství divadla byla v roce 1968 postavena Nová scéna a další dvě administrativní a restaurační budovy. Nová scéna se sídlem Laterny magiky je pozoruhodná moderní architektura s kruhovým hledištěm, jejíž fasádu tvoří 4.306 skleněných hranolů. Autorem projektu je ing. arch. Karel Pragner.  

Kousek jihozápadním směrem od Třeboně, ukrývá menší nenápadný vrchol poutní místo zasazené do krásného přírodního prostředí. Najdeme zde poutní kapli z počátku 19. století. Její vznik je spojován s legendou, že ji nechal na vlastní náklady postavit jeden dunajovický sedlák jako pokání za svůj hřích. Během napoleonských válek totiž zabil důstojníka francouzské armády a jeho sluhu, kteří se ho ptali na cestu a to protože jim chtěl ukrást jejich truhlu, kde se jak domníval mohla být jejich kořist. K tomuto činu se pak měl doznat na smrtelné posteli. Další legenda pak praví, že kaple vznikla jako poděkování za uzdravení slepce ze zdejšího pramene. V roce 1885 poskytla Eufrasie Steinerová, matka představená sv. Karla Boromejského v Třeboni, dar na vybudování zdejší křížové cesty. K tomu se přidali i občané z okolí a tak kromě křížové cesty byla i přestavěna poutní kaple sv. Kříže. Slavnostní pouť s požehnáním novým stavbám se ukustečnila 27.9.1885. Obrazy křížové cesty zhotovil děkan Bedřich Kamarýt z Deštné. Na zdejším místě se pak konaly poutě, které byly slavnostní, dokonce v nedalekém objektu, který je od konce 80. let 20. století v soukromých rukou, vyhrávala dechová hudba a točilo se pivo. Tento objekt také posloužil jako kulisa ve filmu Svatby pana Voka. Během komunistického režimu byly až na jednu tříletou přestávku na konci 60. let poutě zrušeny. Obnoveny pak byly po roce 1989. Poutní místo prošlo v roce 2007 a 2009 rekonstrukcí a je tak dnes pěkně obnovené. Místo je volně přístupné, částečně jim prochází i turisticky značená cesta, parkování je možno na vyhrazeném místě kousek od poutního místa. Areál doplňují rekreační chaty a menší zatopený lom.

Nejvýznamnější památku a dominantou historického centra je chrám sv. Ducha stojící na západní straně Velkého náměstí.Počátky stavby se datují do přelomu 13. a 14. století. Ještě ve výstavbě byl kostel poškozen požárem v roce 1339. Přesné dokončení stavby není známo, ale patrně se tak událo někdy mezi léty 1360-1378. Během 14. století tak vzniklo trojlodí s dvojicí věží, sakristie a původní jižní vstup tvořící královský vchod s předsíní (dnes se vstupuje do kostela novějším západním vchodem). V roce 1407 byl kostel poškozen požárem a při opravě byla vystavěna podélná kaple. Roku 1463 vystavěna kruchta a zasazeny nové okenní kružby. Následně kostel poškodily další požáry v letech 1484, 1509, 1533 a v letech 1639-1640 byl zpustošen Švédy. Roku 1664 byl povýšen na katedrální kostel. V letech 1783-1784 proběhly barokní úpravy, kterých se kostel zbavil při regotizaci a velké rekonstrukci v letech 1864-1874. Stavba gotického chrámu je cihel většinou glazovaných, kamenické detaily jsou provedeny z bílého poískovce. Chrám je dlouhý 56 m, široký 25 m a výška hlavní střední lodi činí 21 m. Trojlodní chrám má převýšenou střední loď a mimořádně dlouhý pětiboce ukončený presbytář. Po stranách presbytáře stojí téměř 40 m vysoké věže. Loď je sklenuta čtyřmi poli křížové klenby, nad sakristií jsou to čtyři křížová pole, jejichž klenební přípory navazují na klenební sokly. Hlavní loď od vedlejších oddělují arkádové pilíře. Velkou vzácností je gotický krov i když některé části byly v průběhu existence stavby vyměněny. Presbytář je osvětlen vysokými okny zdobenými vitrážemi. Na pravé straně se zachovala gotická sedile. Hodnotnou částí je kruchta se svorníkem klenby kde je vyobrazen nejstarší městský znak.Hlavní oltář je pískovcový novogotický z roku 1940. V jižní lodi se nachází pseudogotický oltář s malovaným triptychem (1494). Uprostřed je tvoří obraz sv. Rodiny a po stranách čtyři mariánské výjevy. V severní lodi stojí rovněž pseudogotický oltář (1881) s obrazem sv. Antonína Poustevníka od Petra Brandla (1730). Další výbavou kostela je schránka na nádobu s hostiemi tzv. pastoforium z konce 15. století, pískovcová kazatelna s reliéfy čtyř evangelistů od J.V.Myslbeka, cínová gotická křtitelnice (1406) přinesená sem husity z vyrabovaného podlažického kláštera. V kněžišti můžeme vidět nástěnné malby pocházející z roku 1898 a znázorňující Zvěstování, Nanebevstoupení, Klanění Tří králů a Zmrtvýchvstání. Na klenbě jsou pak vymalovány erby hradeckých biskupů a města (1940).

Barokní zámek Krásný Dvůr se nachází v stejnojmenné obci, která leží v okrese Louny, v Ústeckém kraji. Historie zámku Nejstarší písemná zmínka o obci je již z 13. stol., kdy se s panstvím zmiňují 2 tvrze, vesnice a 2 mlýny. Jednu z tvrzí přestavěl koncem 16. stol. Jan Mašťovský z Kolovrat na renesanční sídlo. Po bitvě na Bílé hoře získal Krásný Dvůr Václav Michna z Vacínova, od nějž jej pak koupil Heřman Černín z Chudenic. Objekt tou dobou upadal a sloužil jako sýpka. Zámek za Černínů Největší mírou se do historie Krásného Dvora zapsal právě šlechtický rod Černínů. František Josef Černín se rozhodl k rozsáhlé přestavbě bývalé tvrze na barokní zámek. Projekt přestavby provedl známý český architekt František Maxmilián Kaňka. Práce probíhaly v letech 1720 - 1724. K zámku již v té době náležel rozsáhlý park. Koncem 18. století byly provedeny drobné stavební úpravy a následovaly i rozsáhlé zásahy do okolí. Při rozšíření parku vycházel tehdejší majitel Rudolf Černín z koncepce anglické zahrady, ovlivněné myšlenkami romantismu. Krajinné scenérie byly doplněny množstvím drobných altánků. Tato etapa ukončila stavební vývoj zámku a uvedla jej do dnešní podoby. Zámek Krásný Dvůr hostil řadu významných osobností, například J. W. Goetha, básníka Theodora Körnera, kněžnu Zaháňskou s knížetem Metternichem a také národního buditele Josefa Dobrovského. V majetku Černínů zůstalo panství až do okupace, kdy jej obsadili nacisté. Od roku 1945 se stal zámek vlastnictvím státu. Podoba zámku Objekt zámku Krásný Dvůr nese výrazný vliv francouzského stavitelství. Zámek má trojkřídlou dispozici, je jednopatrový s dvoupatrovým hlavním traktem a hlubokým dvorem obklopeným přízemními křídly hospodářských budov. V současné době je v zámku pro návštěvníky zpřístupněno 18 místností a chodbová galerie. Zámecké expozice V expozici jsou interiéry s dobovým zařízením, můžeme si zde prohlídnout velmi cenná malířská díla českých a evropských autorů (např. Petr Brandl, Ludvík Kohl, Josef Bergler, Karel Škréta, Filip Kristian Benthum, Kristian Brand, Alžběta Vigée-Lebrun…), dále pak množství grafik, porcelán, sklo, kamenina, hodiny, původní kamna klasicistních tvarů, nábytek a další ukázky dovednosti historických řemeslníků. Pozoruhodné jsou také některé tématické sbírky (např. rozsáhlý barokní obrazový soubor 42 psích portrétů malíře Petra Václava Bergera). Největší anglický park u nás Důležitou součástí panství je zámecký park, jedená se o nejstarší a největší anglický park u nás o rozloze 100 ha. Zahradník Födisch, jenž se inspiroval při studijním pobytu v Anglii, zde vytvořil důmyslný vodní systém napájející pět rybníků a umělý vodopád. Později bylo postaveno i několik empírových a romantických zahradních staveb. Osobitá je zejména novogotická rozhledna s kaplí. Roste zde řada prastarých dubů, buků, lip, jírovců, platanů, javorů a olší. Nejvýznamnější je tzv. Goethův dub (dnes již torzo), jehož věk se odhaduje na 1000 let a patří tudíž mezi nejstarší stromy v Čechách. Za zmínku stojí také tzv. francouzská zahrada, umístěná za východní částí zámku. Zámek a park v Krásném Dvoře se zalíbil i filmařům, natáčely se zde filmy jako Konec starých časů či Jak básníkům chutná život, To horké léto v Marienbau a několik pohádek. Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat na gotickou tvrz Nepomyšl nebo gotickou tvrz Hlubany u Podbořan. Poblíž najdete i židovský hřbitov. Navštívit můžete také zříceninu hradu Křečov nebo zámek Valeč. Ubytovat se můžete v Žatci.