Židovský hřbitov Myslkovice se nachází asi 600 m severně od centra obce. Odtud k němu vede modrá turistická značka. Založen byl údajně před rokem 1750. Na jeho ploše cca 1.024 m2 se dochovalo zhruba 180 náhrobků barokního, klasicistního typu, některé i s polychromií. Hřbitov má celkem dobře dochovanou kamennou ohradní zeď, z márnice zůstalo dochováno jen obvodové zdivo. O hřbitov který je volně přístupný se stará rodina Novotných z Myslkovic. V obci stávala také od roku 1770 synagoga, která však již jako zpustlá byla v roce 1963 zbořena.

Kotulova dřevěnka je jednou z mnoha expozic Muzea Těšínska se sídlem v Českém Těšíně. Tento objekt byl po náročných adaptačních pracích zpřístupněn veřejnosti poprvé v roce 1979 jako expozice lidové bytové kultury na přelomu 19. a 20. století. Kotulova chalupa na dnešní Hálkově ulici v Havířově, byla spolu s areálem přilehlé zahrady při moderní zástavbě města záměrně zachována jako ukázka původní vesnické zástavby. Takovéto a podobné stavby, byly pro Těšínsko typické v období od konce 18. až do konce 19. století. Budova prezentuje bytový standart středně zámožného chalupníka, přičemž poslední generace majitelů se věnovaly zemědělství již jen částečně a hlavní zdroj výdělku nalézali v okolních průmyslových podnicích nebo dolech. Uváděné datum výstavby této chalupy rok 1781, je nutno brát s určitou rezervou. Prvním majitelem a snad také stavitelem budovy byl jistý Folwarczny, jehož jméno najdeme vyryté v trámu u dveří. Koupí se dům stal majetkem rodiny Kotulů, jejichž potomci zde bydleli až do roku 1975. Říká se jí Kotulova dřevěnka, a to podle rodu, který chaloupku vlastnil nejdéle. Dnes funguje jako muzejní expozice a my se podíváme na to, jakže to byli naši předkové důvtipní a důmyslní, jaký komfort si dokázali vymyslet a vyrobit dvě stě let před námi.Tato chalupa obdélně čtvercového půdorysu stojí na omítnuté podezdívce z lomeného kamene a cihel. Některé části vnitřních stěn, komín a pec jsou zděné a omítnuté, ostatní části jsou roubené ze středně silných jen málo opracovaných kmenů. Spáry jsou těsněné suchým mechem. Sedlová střecha je pokrytá slaměnými došky. Plochy štítů jsou hladké bez ozdob. Podle půdorysní dispozice se jedná o trojdílný, komorový dům. To znamená, že střední chodba, ve které najdeme pec na pečení chleba a schodiště na půdu, rozděluje budovu na dvě části, z nichž každá má jednu větší a jednu menší místnost.Vybavení jizby bylo jednoduché. V jizbě se vařilo, spalo a pracovalo, sloužila jako skladovací prostor pro různé pracovní nářadí. Pec stávala zpravidla po levé straně dveří ze síně. V protějším rohu byl umístěn stůl a rohové lavice na spaní s posuvnými opěradly. V rohu nad stolem visely svaté obrázky z pouti, rodinné fotografie apod. Někdy zde také visela rohová malovaná skříňka, kde se ukládaly rodinné cennosti (dokumenty, kupní smlouvy, peníze, kancionály). Všichni obyvatelé mimo svobodných spávali v jizbě. Dospělí a děti na lavicích u pece nebo přímo na peci, hospodář a hospodyně na posteli v komoře. Mládež spávala v létě na seníku nebo na půdě. Pracovní nářadí, drobné předměty k běžnému dennímu použití se uskladňovaly na půdě nebo v komoře a síni. V komoře také stávala malovaná truhla, skříň na šaty a později další postel. Jednotlivé místnosti ztratily v průběhu let svoji původní funkci a upravovaly se podle místních podmínek. Pro svou osobní spotřebu se pěstovaly v zahrádce zelenina, luštěniny a ovoce. Bylo to především zelí, fazole, hrách, boby, česnek, cibule, okurky, mrkev a petržel. Z ovocných druhů převládaly jablka, hrušky a švestky. Téměř v každé usedlosti chovali krávu nebo kozu a ovce. Koně vlastnili pouze na větších statcích a chovali je pro zápřah. Z drobného domácího zvířectva se chovaly slepice, husy, prasata, od konce 19. století i králíci. Na poli se pěstovaly brambory, žito, pšenice a oves. Tradiční formy zemědělství se udržely i přes bouřlivý průmyslový rozvoje regionu až do počátku 20. století. V zahradním areálu je funkční větrný mlýnek „viatrak“, který sloužil především ke šrotování obilí. Ve zděné stodole s chlévem jsou vystavena různá zemědělská nářadí. Obnovena je také tradiční zeleninová zahrádka s plodinami, které se na Těšínsku pěstovaly. Muzeum v areálu pořádá pro veřejnost různé akce např.: setkání se starými řemesly (ukázka výroby dřevěné plastiky, paličkování, výroba košíků, zdobení medového pečiva, výroba sýrů apod.)

Rozhledna Na Podluží, text v přípravě

Zřícenina hradu Žebrák se nachází v okrese Beroun u obce Točník na jižním okraji křivoklátských lesů. Jméno dostal hrad podle vsi, která tvořila jeho podhradí vzdálené asi 2 km jižně. Vrchol za Lucemburků Při důležité cestě, která spojovala Prahu s Plzní a vedla dále do Norimberku, nechal hrad Žebrák vystavět pravděpodobně Oldřich Zajíc z Valdeka, člen mocného šlechtického rodu Buziců. Za vlády Jana Lucemburského se stal majetkem českých králů. Tehdejší majitel Zbyněk z Valdeku vyměnil žebrácké panství za Budyň. Lucemburkové si strategicky položený hrad velmi oblíbili. V roce 1341 koupil hrad mladší bratr Karla IV. Jan Jindřich Korutanský, který provedl rozšíření a nechal postavit hradní kapli sv. Apolináře a sv. Markéty. Hrad však držel jen do roku 1349, tehdy jej prodal samotnému Karlu IV. Další přestavbu hradu provedl jeho syn Václav IV., který zde také často pobýval. Po požáru v roce 1395 byl sice Žebrák ještě opraven, ale přesto začala jeho obliba u Václav IV. klesat. Ten totiž nechal vystavět na nedalekém kopci nový a honosnější hrad Točník a na Žebrák přestal dojíždět. Ten si sice ještě v průběhu 15. století uchoval svou obranyschopnost, ale jeho význam postupně upadal. Jeho zkázu urychlili hledači pokladů, kteří hledali legendární poklad Václava IV. a zejména požár z roku 1532. V polovině 16. století je hrad zmiňován již jako opuštěný. Poslední šlechtický majitel souhradí Josef Colloredo Mansfeld prodal hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů a proběhla částečná rekonstrukce. Dispozice hradu Žebrák byl stavbou bergfritového typu. Do dnešních dnů se dochovala mohutná válcová věž tzv. bergfrit zdobená iluzivním kvádrováním, která dnes slouží jako rozhledna. Dále je zde k vidění temná hladomorna, starý palác s pecí a torzo zdiva výstavného paláce Václava IV. V blízkosti můžete také navštívit hrad Točník nebo barokně-klasicistní zámek Hořovice. Ubytování naleznete například v nedalekých Hořovicích.