Kostel sv. Jana Nepomuckého se nachází v Husově ulici nedaleko známého Kamenného domu. Jako jediná barokní sakrální novostavba v Kutné Hoře byl vystavěn v letech 1734-1752 podle projektu F.M.Kaňky. Stavbu financovala z velké části městská rada. Byl vystavěn na místě vyhořelého domu, takže na stavbu tohoto typu se nachází nezvykle mezi obytnou zástavbou. Po svém vzniku fungoval jako filiální kostel římsko-katolické církve, v roce 1857 se stal studentským kostelem a po roce 1951 byla jeho liturgická funkce zrušena. Až do roku 1980 sloužil jako skladiště civilní obrany, požární zbrojnice a skladiště stavebního materiálu. Od roku 1980 probíhala náročná rekonstrukce zanedbané stavební památky, v letech 1997-2000 prošel rekonstrukcí interiér za 13 milionů korun a od června 2000 opět slouží k přiležitostným liturgickým účelům a je přístupný veřejnosti v období duben-říjen. Sálová stavba v pozdním baroku s prvky rokoka a barokního klasicismu s ozdobným ohnutým průčelím. Štít svírají dvě věžičky. Výzoba kostela byla pojata jako oslava českých zemských patronů. Malířská výzdoba v podobě fresek pochází od F.X.Palka. Hlavní oltář od F. Platzera z roku 1754 tvoří polychromované dřevo na způsob mramoru. Kazatelna je z roku 1750, na stříšce byly původně putti představující čtyři světadíly, dodnes se dochovaly jen putti představující Evropu a Asii.

Židovský hřbitov se nachází asi kilometr severně od obce na pokraji lesa, kousek od odstavné plochy. Hřbitov byl založen někdy v druhé polovině 17. století. Na ploše přibližně 1.061 m2 se dochovalo cca 170 náhrobků převážně z let 1755-1937, nejstarší ale údajně pochází z roku 1668. Dochoval se i žulový vstupní portál do hřbitova. Hřbitov je obtíží přístupný.

Rozhledna Akátová věž se nachází asi 1,5 km východně od obce Židlochovice, odkud sem vede naučná stezka. Rozhledna byla postavena z akátového dřeva (odtud pochází i její jméno) na vrchu Výhon (355 m.n.m.) v rámci turistického okruhu s rozhlednou. Věž vysoká 17,7 m byla slavnostně otevřena 1.8.2009. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 14,5 je kruhový rozhled. Výhled je například na Brno a jeho jižní okolí, Rajhradský klášter, Drahanskou vrchovinu, Pracký kopec s Mohylou míru, Pavlovské kopce se svatým Kopečkem u Mikulova, vrch Höllenstein s hradem Falkensteinem, Novomlýnské nádrže a při dobré viditelnosti i Bílé Karpaty. Rozhledna je celoročně volně přístupná.

Kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí byl vybudován v letech 1665 – 1670 jezuity. Stavba byla zahájena C. Luragem a polírem D. Luragem. V letech 1671 – 1677 na bodování pokračoval stavitel M. Reiner. Průčelí kostela, směřující do Karlova náměstí, bylo v roce 1671 vyzdobeno sochou sv. Ignáce v mandorle. Věž kostela a kruchtu postavil v letech 1686 – 1688 P. I. Bayer. Ten také v roce 1697 – 1699 vyzdobil průčelí kostela portikem. Na portiku jsou umístěny sochy jezuitských světců. Autorství je připisováno sochaři a štukatérovi A. Soldatimu. Ten se také podílel na výzdobě interiéru. Ve druhé polovině 18. století kostel prodělal rokokovou úpravu. Interiér kostela má charakter jezuitských svatyní. Má sálový půdorys s bočními kaplemi a tribunami. Za mělkým pravoúhlým kněžištěm je rozsáhlá sakristie. Převážná část zařízení kostela pochází z 18. století. Oltář kostela pochází z druhé poloviny 18. století. Je vyzdoben obrazem Oslavení sv. Ignáce od J. J. Heinsche. Vpravo za vchodem je kaple dušiček, která byla vybudovaná v letech 1684 – 1685. Na počátku 18. století byla vyzdobena štukaturami, které rámují kopie obrazů Podobenství o marnotratném synu od Josefa Führicha. Kopie pro kostel sv. Ignáce vytvořil J. Umlauf v roce 1875. V dalších kaplích kostela jsou hodnotná od F. I. Weise, I. F. Platzera J. Raaba, M. V. Jäckla, J.J. Bendla a dalších mistrů. Sakristie je vyzdobena štukaturami z počátku 18. století. Za zmínku také stojí obraz Přenesení sv. Václava, který je dílem J. J. Heinsche a který sem byl přemístěn z kostela sv. Václava na malostranském náměstí. Tento kostel byl zbořen a nahrazen chrámem sv. Mikuláše.Historie kostela v sobě odrážela i historii jezuitského řádu. V roce 1773 byl zrušen jezuitský řád a kostel sv. Ignáce, jako klášterní, byl také zrušen. Jezuité se sem vrátili až po obnovení řádu v roce 1866.Kostel sv. Ignáce je spolu s bývalou jezuitskou kolejí výraznou dominantou Karlova náměstí. Socha sv. Ignáce obklopená zlatou aureolou je umístěna na vrcholu kostela. Kostel byl vybudován v letech 1665-77, za autora projektu se považuje vynikající architekt Carlo Lurago. V letech 1686-87 doplnil Pavel Ignác Bayer kostel o věž a před koncem 17. století i o předsunutou krytou předsíň. Svatyně se vyznačuje klidnou a důstojnou monumentalitou. Vnitřek chrámu je sálový prostor s bočními kaplemi, charakteristický pro jezuitské kostely, zařízení je převážně barokní a rokokové z 18. století. Hlavní oltář je z tmavého mramoru a jde o klasicistní styl ze 3 čtvrtiny 18. století. V roce 1773 byl kostel zrušen, jezuité se sem však opět vrátili v roce 1886, koupili si dům za kostelem v Ječné ulici a působili tu až do roku 1950.Za kostelem sv. Ignáce až k ulici Ke Karlovu a odtud směrem k Vyšehradu bývaly ještě v 19. století zahrady s mnoha letohrádky. Rozsáhlé, někdy napolo zpustlé pozemky a opuštěné příbytky byly výborným prostředím pro romantické a tajuplné příběhy. Kdesi v blízkosti Dobytčího trhu byl letohrádek, kde se říkalo Na poušti. Ten byl sídlem tajného sdružení Synové světla, o kterém napsal román Karel Sabina.