Hronov je malé městečko v severovýchodních Čechách, patřící do okresu Náchod a Královehradeckého kraje. Leží v malebné krajině na řece Metuji při hranici s Polskem a žije v něm přibližně 6800 obyvatel. Hronov je znám zejména díky svému slavnému rodákovi Aloisi Jiráskovi. První písemná zmínka o Hronovu je z roku 1359, ale je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně ve druhé polovině 13.století založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn již jako městečko, které až do roku 1848 bylo součástí náchodského panství, podobně jako okolní vsi. Hronov nesehrál v historii nijak důležitou úlohu a v rámci náchodského panství byla pozornost věnována jiným městům. Za husitských válek byl na straně kalicha, za třicetileté ho čekal podobný osud jako jemu podobné města. Byl drancován a vypálen. Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova roku 1875 nastává na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vzniká přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjí také strojírenská výroba. Když se řekne Hronov většinou se lidem vybaví Alois Jirásek a s jeho osobou spojený Jiráskův Hronov, každoroční festival amatérského divadla, pořádaný vždy v srpnu na počest zdejšího slavného rodáka. Z Hronovem je spojena i postava vlasteneckého kněze Josefa Regnera, který zde v letech 1831 – 45 působil a který se stal předlohou pro postavu Havlovického v Jiráskově kronice U nás. Jiráskův odkaz je prostoupen i některými stavebními památkami Hronova. Dominantou hronovského náměstí je Jiráskovo divadlo. Bylo postaveno podle projektu Ing. arch. Jindřicha Freiwalda Od roku 1931 se v něm každoročně koná právě festival Jiráskův Hronov. V přístavbě divadla se nachází od roku 1999 nový víceúčelový sál Josefa Čapka, který je dalším slavným rodákem Hronova. Ve druhém patře divadelní budovy je Jiráskovo muzeum zaměřené k historii a národopisu Hronovska a k osobě a dílu Aloise Jiráska. Mariánské barokní sousoší uprostřed náměstí pochází z roku 1725. Za mostkem přes Metuji leží v místech bývalé středověké vodní tvrze svobodný dvůr, vzácná kulturní památka lidové architektury. Rodný domek spisovatele Aloise Jiráska pochází z konce 18. století a náleží taktéž k památkám lidové architektury. Vedle rodného domku stojí Jiráskova bronzová socha. V blízkém parku vyvěrají minerální prameny Hronovka a Regnerka s alkalicko - železnatou vodou.Na návrší leží pozdněrenesanční zvonice roku 1610 a vedle ní kostel Všech svatých. Původně gotický kostelík byl barokně přestavěn v roce 1736. Hrob Aloise Jiráska se nachází na vedlejším novém hřbitově. Při hlavní silnici k Náchodu stávala kdysi rodná chaloupka spisovatele Josefa Čapka.

Kde jinde by mělo být muzeum obuvnictví než v městě, které je s botami bytostně spjato. Muzeum obuvnictví nabízí netradiční pohled do historie i současnosti oboru, který udělal díky Tomáši Baťovi ze Zlína obuvnickou velmoc. K vidění je zde více než tisíce exponátů, která nás provedou historií, současností, vývojem výroby a dějinami ševcovského řemesla. Sbírkový fond sleduje vývoj obouvání od nejstaršího období českých dějin až po současnost. Nejranější období je zachyceno prostřednictvím replik. Nejstarší originály pocházejí z konce 16. století. Unikátní je kolekce obouvání cizích národů. Můžeme tak obdivovat obuv ze všech kontinentů. Asi nejcennějším exponátem sbírky je soubor textilních střevíčků z období čínského císařství, velmi zajímavá je i kolekce atamanských bot, zakoupená v roce 1911 posledním majitelem buchlovského panství, dále soubor afrických sandálů a velká sbírka obuvi z Indie. Kuriozitou jsou opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů, které sloužily v centrální Austrálii k rituálním obřadům.Velký prostor je přirozeně věnován obuvi z produkce firmy Baťa. Sleduje vývoj výroby od vzniku továrny v roce 1894 až po rok 1945, kdy byl obuvnický komplex znárodněn.   Obuvnické muzeum patří pod Muzeum Jihovýchodní Moravy.

Zastávka osobních lodí u ostrovu Kampa je využíván především pro výletní dopravu turistů.

Pohyblivý jez nad plavební komorou Štvanice je největším zařízením tohoto druhu v České republice. Doplňuje zdymadlo Štvanice a je i pražskou technickou zajímavostí.