Kostel sv. Jakuba byl postaven ve 12. století při románském panském dvorci, nákladem paní Marie a jejích synů Slavibora a Pavla, zřejmě jako usmíření za účast jejího manžela při přepadení Olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka u hradu Usobrno ve vsi Biskupicích. Význam stavby dokládá i fakt, že vysvěcení se zúčastnil i král Vladislav s královnou Juditou. V 19. století byla celá stavba rekonstruována v duchu purismu architekty Krannerem a Mockerem. Kostel je ukázkou panské, jednolodní tribunové stavby. Byl postaven z objemných kvádrů a z větší části neomítnut. Na východě přiléhá apsida a západní část uzavírá hranolová věž se sdruženými okénky ve dvou patrech nad sebou. V apsidě se dochovala původní klenba (koncha), v lodi je pak renesanční hřebínková klenba. Dříky sloupů pod tribunou zdobí románský ornament. Unikátní je hlavně vnější jižní výzdoba stěny lodi, románskými plastikami českých zemských patronů. Zařízení kostela  není příliš významné, cenný je pouze náhrobní kámen Kateřiny z Arca z konce 17. století. Kostel je přístupný na požádání, průvodce se nachází v obci. V sezonně o víkendech, kdy je větší zájem není problém ho zastihnout přímo na objektu.

Zámek Velké Opatovice najdeme přímo ve stejnojmenném městě 16 km od Moravské Třebové. Historie zámku Ve 14. století zde byly vybudovány 2 tvrze - horní a dolní. Na místě horní vznikl dnešní zámek, v místech dolní tvrze dnes stojí dům č. 71. Počátkem 18. století přebudovali Věžníkové tvrz v nevelký barokní zámek a v místech vodních příkopů zřídili park, v polovině století jej Salm-Neuburkové přestavěli v rozsáhlou pozdně barokní přízemní stavbu. Původní stavba byla pojata do jižního křídla. Od roku 1797 náležely Velké Opatovice rodu Herberštejnům, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Další úpravy zámku byly provedeny v letech 1908 - 1911 (byla také přistavěna secesní věž a vybudováno mansardové patro). Po roce 1945 sloužil zámek obecním účelům. V roce 1978 část zámku vyhořela a byl zbořen spojovací trakt. Od této doby byly v zámku situovány různé obecní instituce jako muzeum, kino, fitcentrum, restaurace nebo internát. Od roku 1989 se započali projektové práce na postavení moderního kulturního domu na místě vyhořelého traktu zámku. Jednalo se o dílo architekta Zdeňka Fránka, který navrhl elegantní organickou budovu s eliptickým sálem, jakoby odkazovala k Santiniovským stavbám v okolí (Jaroměřice, Jesenec, Křenov). Stavba nebyla dokončena, zaujme však milovníky současné architektury. V současné době sídlí na zámku především městský úřad a městské muzeum. Návštěva části zámku, kde je umístněn městský úřad, je možná v úředních hodinách, muzeum jenom po předchozí dohodě. Expozice zahrnuje dějiny města, historicko-vlastivědné sbírky, šamotové zboží zdejší továrny a pamětní síň akademického malíře Karla Otáhala, který žil ve Velkých Opatovicích 30 let. Dispozice zámku Zámek dnes tvoří 2 bloky: přední, východní část je přízemní a má půdorys písmene L, nad vstupem je umístněna deska s erby a nápisem o stavbě. S touto částí souvisí pavilón, který tvoříval konec spojovacího křídla. Zadní západní trakt je obdélníkový, má mansardové patro a pojí se k němu secesní věž. V místech středního traktu jsou dnes patrny jen základové zdi. Zámek obklopuje cenný park s mohutnými stromy, rybníčkem a sochou Bedřicha Smetany od K. Otáhala.  Tipy na výlet V blízkých Boskovicích najdete Muzeum Boskovicka, výstavu Historické zemědělské stroje, synagogu a židovské město. Za návštěvu stojí zámek Černá Hora, zámek Šebetov, zřícenina hradu Rychvald, zámek Letovice, renesanční zámek Lysice nebo zřícenina hradu Nový Hrad. Podívat se můžete i na vodní nádrž Boskovice, rozhlednu Malý Chlum nebo větrný mlýn v Kořenci. Ubytovat se můžete v Letovicích.

ZOO Ohrada - Hluboká nad Vltavou leží u loveckého zámku Ohrada, na břehu Munického rybníka a při procházení v ní lze spatřit nedaleký zámek Hluboká nad Vltavou. Nejmenší česká ZOO Historie zahrady je spjata s Dr. Adolfem Schwarzenberkem. Ten využil faktu, že lovecký zámeček nebyl využíván pro své původní účely a proto z něj vytvořil muzeum s přírodovědnými sbírkami. Později přibyly voliéry, výběhy a terária. To bylo ve 30.letech 20. století.  Přestože zahrada svou velikostí 6 ha, z nichž jen 1,8 ha představuje expoziční plochu, patří k našim nejmenším, najdeme v ní téměř 200 druhů živočichů. V dnešní době se ZOO Ohrada zaměřuje především na české a evropské ohrožené druhy, ale k vidění jsou i zvířata z mírného pásu Asie či Austrálie, Afriky a Ameriky. Kontaktní ZOO Zahrada se zaměřuje na záchranu ohrožených druhů. K nejvzácnějším exponátům patří vydra říční, vzácný čáp černý, sup mrchožravý a holub krvavý. Díky své poloze lze její návštěvu spojit s prohlídkou zámku a její rovinatá krajina  poskytuje možnost pohodlné procházky. Parkoviště je přímo před vchodem areálu, k dispozici je občerstvení i možnost zakoupení suvenýrů. ZOO Ohrada se hodně zaměřuje na akce pro děti, které jistě ocení možnost kontaktu se zvířaty. Výlet na Ohradu určitě spojte s prohlídkou nedalékého zámku Hluboká.

V Divišově, městečku v okrese Benešov, žila do 20.století významná židovská komunita. Nejstarší zmínky o zdejší komunitě jsou z roku 1685, nejvyššího počtu bylo dosaženo koncem 19.století. Tehdy žilo v Divišově 133 obyvatel židovského původu. Ti si jako svou modlitebnu vystavěli právě synagogu, která dodnes stojí ve Šternberské ulici. První zmínky jsou o ní z roku 1855. Byla vystavěna v nezvyklém, pozdně klasicistním a částečně empírovém slohu s apsidou. Měla tradiční dispozici. Z ulice se vstoupilo do předsíně a dále do hlavního sálu, ve kterém byly dvě řady lavic pro 5-6 osob a bohoslužby se tak mohlo účastnit až 120 mužů. Pro ženy bylo místo na galerii, na kterou vedlo ode dveří schodiště. Interiér osvětluje menší mosazný a velký železný klasicistní lustr a řada nástěnných světel. Pravidelné bohoslužby se zde konaly až do počátku 30. let 20. století. V posledním desetiletí před válkou se konaly již jen o významných židovských svátcích. V roce 1935 bylo veškeré kostelní zařízení předáno židovské obci do Benešova. Po deportaci Židů z Divišova, sloužila synagoga během 2. světové války jako skladiště železa. Po válce se dostala do majetku města, byla na čas opuštěna, aby roku 1957 proběhla její přestavba na kadeřnictví a byty, ale její vnější ráz zůstal zachován. V roce 1995 byla převedena do vlastnictví Židovské obce v Praze, proběhla její rekonstrukce a dnes je sídlem muzea mapující život židovského osídlení v regionu Divišovsko.