Orlické hory jsou pohoří v severovýchodních Čechách, při hranici s polským Kladskem. Tvoří asi 50 km dlouhý hřbet od Olešnice v Orlických horách k Heřmanicím. Rozkládají se v okresech Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí a Náchod v Královohradeckém kraji. Název pohoří je odvozen od řeky Orlice, která tudy po česko-polské hranici protéká. Nejvyšším vrcholem je Velká Deštná, 1115 m n. m. Řada dalších vrcholů přesahuje 1000 m. n. m. Hřeben hor tvoří od severu Vrchmezí (1084 m), Šerlich (1027 m), Malá Deštná (1090 m), Jelenka (1097 m), Koruna (1099 m), Homole (1001 m), Tetřevec (1043 m), Kunštátská kaple (1035 m) a Anenský vrch (995 m). Sever odvodňuje řeka Metuje a její přítoky, jih Tichá a Divoká Orlice. a Divoké Orlici byla v roce 1939 vybudována přehradní nádrž Pastviny, která kromě zadržování povodňové vody slouží k rekreaci. Koho láká pohyb, najde v Orlických horách a Podorlicku nepřeberné množství příležitostí. Na běžkách, kole či pěšky můžeme poznat stále atraktivní Jiráskovu horskou cestu. Celá oblast je protkána cyklotrasami a k dispozici jsou zde i stále více oblíbené cyklobusy. Velmi vyhledávaná jsou zimní střediska, jednak pro své příznivé ceny, a také pro menší počet lyžařů. Mezi nejvyhledávanější patří Deštné, Rokytnice, Říčky, Bartošovice, Olešnice v Orlických horách, Sedloňov, Orlické Záhoří či Zdobnici. Velmi populární turistická Masarykova chata na Šerlichu. Téměř každý si v tomto regionu přijde na své. Toho koho omrzí přírodní krásy v Chráněné krajinné oblasti Orlické hory (vyhlášené roku 1969) i Přírodním parku Orlice se může vydat po stopách historie. Stačí navštívit zámky (Častolovice, Opočno, Doudleby nad Orlicí, Kostelec nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou) nebo hrady (Potštejn) zdejšího kraje, které mají bohatou historii a interiéry. Vyznavači sakrální turistiky mohou putovat po desítkách kostelů, kapliček (Kunštátská kaple, Anenská kaple), poutních míst (Neratov, Homole, Rokole), jejichž četnost a krása svědčí o dlouhé tradici zbožnosti tohoto kraje. Turisté se mohou vydat až do hlubokého středověku a ve skanzenu Villa Nova Uhřínov si můžou zkusit, jaký život kdysi měli jejich předci. Milovníci vojenské historie budou jistě nadšeni pevností Hanička a nezapomenou si projít celou soustavu předválečného opevnění, jehož linie kopíruje celý hlavní hřeben Orlických hor.

IC Jizerky pro Vás poskytuje ucelené informace o regionu Jizerské hory – západní Krkonoše, a to  o  památkách, přírodních zajímavostech, kulturních a společenských akcích, sportovních areálech,  i aktuální informace o upravovaných běžeckých trasách, zimobusech, cyklotrasách  . Doplňkové služby: Terminál Tipsport.Otevírací doba PO – NE  9 – 17 hodin

V omezeném prostoru mezi řekou Jihlavou a skalami se rozkládá třebíčská židovská čtvrť, jehož historie sahá do 15. století. V letech 1556-1573 zde stálo 18 domů, v roce 1660 to bylo 51 domů. Roku 1726 se rozvoj ghetta zastavil. Po roce 1849 když byly zrušeny diskriminační podmínky začalo se ghetto vylidňovat. Bohatší odcházeli do Vídně nebo si kupovali domy na hlavním třebíčském náměstí, jejich místo pak zaujímali chudší obyvatelé. Do dnešní doby se dochovalo na 123 domů a židovská čtvrť patří mezi evropský unikát a jako jediná židovská památka zapsaná v UNESCO mimo Izrael. Čtvrť je tvořena dvěma hlavními páteřními ulicemi z nichž vybíhá 14 příčných uliček. Na řadě domů jsou dochovány cenné architektonické detaily. Úzké uličky, verandy, balkony, přízemí některých domů jsou dodnes propojena klenutými veřejnými průchody. Typická jsou rohová loubí a některé portálky mají dochované drážky pro zasouvání protipovodňových zábran. V třebíčské židovské čtvrti najdeme hlavně dvě synagogy, radnici, bývalou školu, rabinát, špitál, chudobinec a další stavby. V minulosti zde byl i pivovar, rituální porážka a ve východní části byly v druhé polovině 19 století postaveny objekty kožedělné továrny. Čtvrť je veřejnosti volně přístupná a od roku 2001 tudy vede naučná stezka se 14 zastaveními. Obou synagogám jsou věnovány samostatná hesla, další výběr: Dům čp. 53 (L. Pokorného 25): Je nejpozoruhodnějším domem v ghettu. Dům s barokním jádrem byl postaven v 17. století.  Jinak má zachovanou klasicistní fasádu s pavlačí osazenou na sedmi kamenných podpěrách a železnými dvěřmi do bývalého krámku. V ostění kamenného portálku jsou zřetelné drážky pro zasouvání prken při povodních. Dům čp. 9 (L. Pokorného 5): Renesanční dům s rohovým loubím pochází ze 16. století a patří tak k nejstarším domům v ghettu. Původně přízemní získal poschodí kolem poloviny 18. století. Další stavební úpravy prodělal v letech 1870, 1965, 1997. Severní stěnu zajišťuje mohutný opěrný pilíř. Špitál (Pomezní 23): postaven v roce 1853 s kapacitou pro 24 pacientů. Škola (L. Pokorného 15): existovala již roku 1603, od roku 1887 se v ní vyučovalo česky. Chudobinec (Blahoslavova 23): postaven roku 1908 jako malý areál domků seskupených kolem malého dvorku. Radnice čp. 14 (L. Pokorného 8): původní patrový objekt s mansardovou střechou byl postaven ve druhé polovině 17. století. Sloužil k potřebám židovské obce. Scházela ae tu židovská samospráva, v přízemí byly kupecké krámy a také rituální lázeň – mikve. V letech 1898-1899 prošel zasádní rekonstrukcí. Subakova koželužna (Subakova 13): Na konci 18. století vznikla ve východní části židovské čtvrti koželužna rodu Subáků. V průběhu 19. století se rozrostla na velkou továrnu. Ještě v 90. letech 19. století zde pracovalo na 400-600 zaměstnanců. V roce 1931 byla uzavřena a později část továrny přeměněn na malometrážní byty.

Historie domu sahá do doby, kdy na Betlémském náměstí stával kostel sv.Filipa a Jakuba a sloužil mu jako fara. Významné stavební úpravy prodělal v 17. a v 18.století. Dům je zdoben plastikami. Mimo jiné bustou císaře Josefa I. a sochou Panny Marie. Narodil se zde český malíř J.Čermák. Dům, který zůstává stranou pozornosti a to i přesto že se jedná o bývalou faru dnes již zrušeného kostela sv. Filipa a Jakuba. Jde o barokní stavbu, která skrývá ve svých sklepích gotické zdivo, stejně jako v části obvodového pláště. Kostel sv. Filipa a Jakuba, který stávala téměř uprostřed dnešního Betlémského náměstí se připomíná poprvé k roku 1357. Nevelký kostel měl čtyři oltáře a kněžiště situované na východ. Zádlažba a sloupky před Betlémskou kaplí ukazují kam až kostela sahal. Okolo kostela se rozkládal hřbitov, na kterém byl pohřben přítel a pokračovatel mistra Jana Husa, univerzitní mistr Jakoubek ze Stříbra. Po mučednické smrti mistra Jana Husa přišly husitské bouře, pak války a kostel sv. Filipa a Jakuba živořící ve stínu Betlémské kaple, propadl spolu s dalšími zkáze, aby již nikdy nebyl obnoven. Hřbitov pak byl zrušen ostatně jako mnoho dalších ve vnitřní Praze v roce 1786.