Malý zámeček s dnes již zchátralým hospodářským dvorem byl postavený rytířem Kyšperským z Vřesovic na místě staré zpustlé tvrze.  Bylo to ve druhé polovině 16. století. Historie zámku  V příštích desetiletích se v jeho držení vystřídala řada majitelů, kteří zde však většinou nesídlili a objekt postupně propadal zkáze. Na přelomu 17. a 18. století byl zámek barokně přestavěn Údrčskými z Údrče. Barokní přestavba ponechala objektu původní půdorys a také bylo zachováno mnoho renesančních prvků. Další úpravy zámku, kostela a kaple byly prováděny i v 18. stol. za nástupců kněžny Anny Marie Toskánské, která Chlumín koupila v r. 1726 od Karla Evžena Údrčského z Údrče.  V r. 1802 zřídili tehdejší majitelé Chlumína Chotkové na zámku školu, do níž místní mládež chodila až do začátku 20. stol., kdy byla v obci postavena nová školní budova. Současně zde bylo sídlo farního úřadu. V roce 1859 zámek vyhořel, ale na rozdíl od jiných podobných vyhořelých objektů byl opraven. Po r. 1945 sloužil chlumínský zámek k obytným a hospodářským účelům státního statku. Z původního zařízení interiéru se zachovaly pouze dveře s rokokovými figurálními malbami. V současnosti je zámek využíván Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze jako depozitář a je veřejnosti nepřístupný. Podoba zámku Zámek je obdélná dvoupatrová budova s valbovou střechou a rizality na jižním a východním průčelí. Zámecké fasády jsou hladké, nemají žádnou výzdobu. Po návštěvě zámku se můžete také vydat na klasicistní zámek Obříství, rokokový zámek Hořín nebo barokní zámek Liblice, které jsou v nedalekém okolí, a samozřejmě do Mělníka. V Mělníce se můžete také ubytovat.

Viadukt tvořící součást bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda, jejíž první úsek byl dán do provozu roku 1837. Pro finanční potíže se jezernický viadukt dokončil až o 5 let později, ale do provozu byl uveden až v roce 1847. Most sestává z celkem 35 větších oblouků o světlosti 7,59 m a 7 menších půlkruhových oblouků o světlosti 5,69 m, když tloušťka kleneb je 0,63 m. Opěry jsou prodlouženy rovnoběžnými křídly. Zároveň jde v podstatě o mosty dva: starší cihlový, který byl později zdvojen mostem kamenným. Ten byl postaven v roce 1873 při stavbě druhé koleje a je téměř kopií cihlového. Na jeho čelní stěně je dochována pamětní deska z roku 1873. Celková délka mostu je 426,33 m, šířka 8,8 m a výška 10,6 m. V roce 2001 prošel viadukt generální opravou.

Počátky muzejní činnosti v Žatci spadají do 90. let devatenáctého století. Již roku 1896 bylo založeno německé Městské muzeum  Sbírky našly výstavní prostor původně v městské radnici, později v budově sirotčince v Husově ul. 678.  Od roku 1940 se pak muzeum ocitá v současné budově na Husově ulici.Až do roku 1960 fungovalo muzeum jako okresní, později jako Městské muzeum v Žatci. Jelikož vždy v minulosti přesahovala činnost muzea rámec katastru města, byl udělen v roce 1991 muzeu statut regionální instituce rámcově pro oblast středního Poohří (Žatecko, Podbořansko). Od března roku 2003 je Regionální muzeum v Žatci provozovatelem objektu tzv. Křížovy vily. Stálá expozice Pravěk středního Poohří (od paleolitu do doby slovanské) Historický a urbanistický vývoj města Žatce (10.- 19. století)  Žatecká ikonografie Žatecké obrázky Kabinet chmelových známek  Opevnění města Žatce

Konvent augustiniánů poustevníků s kostelem Zvěstování Panny Marie se nachází v obci Zaječov. Klášter je přístupný příležitostně. Augustiniánský klášter nechal v roce 1262 založit Oldřich Zajíc z Valdeka na místě, kde se mu dle legendy zjevila Panna Marie. Stavba klášterního areálu musela postupovat velice rychle, protože již o rok později proběhlo jeho svěcení za přítomnosti pražského biskupa Jana III. z Dražic a téhož dne byla vydána i zakládací listina. Své jméno klášter získal v roce 1327, kdy sem byly převezeny z pražského augustiniánského kostela sv. Tomáše ostatky sv. Dobrotivé (sv. Benigny), které získal Oldřichův pravnuk Oldřich († 1326), kanovník u sv. Víta. Zkáza přišla s husitstvím, během kterého byl konvent několikrát vypleněn. V následujících desetiletích společenství fungovalo jen s velkými obtížemi. S obnovou kostela bylo započato koncem 15. století, kdy se mezi dobrodinci objevuje např. Jan Zajíc z Hasenburgu či Zdeněk Lev z Rožmitálu a na Blatné. Přesto však se řeholní život vzkřísit nepodařilo. Roku 1552 odtud odchází poslední augustinián. Klášter a jeho statky přešly na Zajíce z Valdeka, kteří jej roku 1592 prodali Ladislavu Popelovi z Lobkovic a na Zbiroze. Ten však byl obviněn z velezrady a jeho majetek posléze zkonfiskován královskou komorou. Do 30. let 17. století klášterní areál chátral a  znovu podlehl vyplenění za třicetileté války. O obnovu kostela se zasloužil před polovinou 17. století Jan Kolenec z Kolna. Roku 1650 zažádali augustiniáni u Ferdinanda III. o navrácení konventu, ten však nesouhlasil. Ke změně došlo až za vlády Leopolda I., který roku 1676 klášter obnovil. Restituce se však týkala jen areálu bez vesnic, které kdysi ke klášteru patřily. Během prvních let žili řeholníci v provizorních podmínkách. Jako první začali se stavbou nového kostela (původní se nacházel v místech dnešní sakristie) a posléze v 80. letech 17. století i konventu. Za reforem Josefa II. se klášter dočkal roku 1787 zrušení, které bylo o dva roky později zneplatněno z důvodu řídké farní sítě. Řeholníci zde nakonec působili až do roku 1950, kdy byli z konventu vyhnáni. V následujících letech tu sídlil pomocný technický prapor či depozitář Muzea tělesné výchovy a sportu (do r. 1997). V roce 1990 byl objekt vrácen řádu augustiniánů a je postupně opravován. A. Š.