Pod bývalým zámkem stojí bývalá jízdárna postavená v roce 1860. Je největší stavbou svého druhu v Čechách a po vídeňské i druhou největší ve střední Evropě. Je opatřena pozoruhodným krovem. Jsou zde spojeny prvky průmyslové architektury s představou aristokratické stavby. Stavba je dlouhá 60,2 m, široká 52 m a vysoká 26,3 m. Samotná hala má rozměry 20 x 40 m. Stavba obsahovala kovárnu, sklady, uhelnu, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje, v patrech se pak nacházely lóže, ochozy a obytné pokoje. Na konci 20. století byl stav jízdárny natolik špatný, že se uvažovalo i o její demolici. Nakonec se jí podařilo zachránit a v letech 2000-2005 si rekontrukce vyžádala 46.792.700 Kč. Objekt by měl sloužit veřejnosti ke kulturním, společenským a sportovním akcím.

Židovský hřbitov se nachází na západním okraji obce při silnici vedoucí do osady Chvátalka. Založen byl údajně v roce 1702 a používán do konce 30. let 20. století. V 80. letech 19. století byl rozšířen do velikosti 3.522 m2. Na poměrně zaplněné ploše se nachází asi 280 náhrobků, z nichž nejstarší je z roku 1724. Na jihozápadní straně se nachází zchátralá obřadní síň, o kousek dál pak opravená a zamčená vstupní brána. Jinak hřbitov ohrazuje kamenná zeď, místy narušená, vstoupit bez problémů lze jižní brankou ve zdi.

Skupina kvarcitových skal se nachází severně od vrcholu Bradlo (asi 1,5 km). Původně tyto skalky tvořily souvislou hradbu, která se později rozpadla na dnešní skalní útvary vysoké až 12 m. Tyto skály dnes slouží jako cvičný horolezecký terén (Šéfova a Dívčí věž). Skalní útvary jsou přístupné po značené odbočce.

Vyšehradský kodex je evangelistář, který pravděpodobně vznikl v době korunovace Vratislava II. na českého krále a byl mu během této události dne 15. června 1086 snad i předán. Jedná se o kodex o rozměrech 415 × 340 mm, který obsahuje 108 pergamenových listů. Název „Vyšehradský“ asi nese proto, že byl od svého vzniku či o něco později uchováván na Vyšehradě.O tom, kde kodex vznikl a kdo byl jeho dárcem, panuje mezi odborníky diskuze, většinou se ale shodují, že byl vyroben v prostředí blízkém bavorské klášterní škole, resp. řezenské výtvarné tradici. Předpokládá se, že vzhledem k této skutečnosti mohl být dárcem některý z domácích benediktinských klášterů, které s bavorskými kláštery udržovaly styky. Vzhledem k tomu, že po korunovaci byly obdarovány kláštery v Ostrově (získal ornáty) a v Břevnově (získal celu v Opatovicích), lze jako o dárcích nejpravděpodobněji uvažovat o těchto dvou klášterech.Kodex byl do 17. století uchováván v metropolitní knihovně sv. Víta, poté přešel do držení knihovny pražského Arcibiskupského semináře. Nyní se nachází v Národní knihovně v Praze pod signaturou XIV A 13.