Vltava je nejdelší česká řeka. Pramení na Šumavě a vlévá se u Mělníka do Labe. Celková délka Vltavy je 430,2 km. Povodí má plochu 28 090 km2. Průměrný průtok u ústí činí 149,9 m3 za sekundu. Do Prahy Vltava vtéká z jihu přes území Zbraslavi a opouští jí na severu přes území Suchdola. Délka toku na území Prahy je 30,9 km. Neužším místem jejího toku je Modřanská úžina, kde má šířku toku 40 m a nejširším je Štítkovský jez, kde má šířku 330 m. Na území Prahy do Vltavy ústí zleva řeka Berounka a devět potoků, a zprava čtrnáct potoků. Vytváří zde dvě slepá ramena. Jedno na Zbraslavi zvané Krňov a druhé na území Bubenče, zvané Malá Říčka. Oba břehy současně jsou spojeny mosty a lávkami na 18 místech. Obtéká několik ostrovů, z nichž ostrov Kampa je vytvořen umělým náhonem zvaným Čertovka. S pomocí několika jezů a plavebních komor je Vltava využívána především pro osobní dopravu. Vltava vytváří na svém toku Prahou jedinečné přírodní scenérie a malebná nábřeží. Řeka Vltava je vyhledávána i rybáři a slouží i pro rekreační účely.

Galerie Josefa Sudka se nachází v prostorách hradčanského domu U Luny (Úvoz 24), který od roku 1959 až do své smrti obýval český fotograf Josef Sudek (1896 Kolín n. L.—1976 Praha). V letech 1978 až 1988 byla UPM postupně předávána podstatná část umělcovy fotografické pozůstalosti. V roce 1989 převzalo museum prostory umělcova bytu do své správy. V roce 1995 zde byla zpřístupněna fotografická Galerie Josefa Sudka. V galerii je dílo Josefa Sudka (fotografické cykly, tématické okruhy, komparativní výstavy), přehled osobností moderní české fotografie s důrazem na meziválečnou tvorbu a část venovaná dějinám fotografických pragensií od poloviny 19. století po současnost.

Území Flory tvoří okolí přilehlé ke křižovatce ulic Vinohradské a Jičínské na katastru Vinohrad. Je zde stejnojmenná stanice metra na trase B a zastávka tramvaje. Název je odvozen od pavilonu Květena – Flora, který byl na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891 a který byl přenesen k Olšanským hřbitovům.

Opevněný renesanční zámek Dolní Kounice se tyčí nad pravým břehem řeky Jihlavy nad stejnojmenným moravským městem. Mohutný komplex hradu a zámku tvoří nejvýraznější dominantu města. Goticko-renesanční hrad a zámek patří mezi nejvýznamnější historické stavby České republiky. Pod zámkem stojí nejvýznamnější památka v okolí – zříceniny gotického kláštera Rosa Coeli. Klášter Rosa Coeli Dolnokounický klášter Rosa Coeli vznikl v údolí Jihlavy již v roce 1181 a postupem času se stal ekonomickým a kulturním centrem kraje. Dokladem tohoto faktu je přestavba před rokem 1330 z původního románského konventního kostela v mohutnou gotickou stavbu, jejíž v baroku upravované zříceniny můžeme pod zámkem obdivovat dodnes. Vznik hradu Souběžně s přestavbou kostela začal být na kopci nad klášterem budován hrad, který měl sloužit k ochraně kláštera. Po zrušení kláštera získává panství roku 1537 Jiří Žabka z Limberka a začíná rozsáhlou přestavbu hradu v stále dobře opevněný renesanční zámek. Další přestavba proběhla za Drnovských z Drnovic v letech 1588 – 1618. Po bělohorské konfiskaci zámek koupili roku 1623 mikulovští Dietrichštejnové, ale nadále je využívali jen jako sídlo správy panství. Roku 1862 panství získali sňatkem Herbersteinové, kteří jej převzali už jen víceméně jako hospodářskou budovu. Nejvíce znehodnocené byly místnosti druhého patra. Po pozemkové reformě roku 1918 získal zámek správce velkostatku Karel Rubeš. Při osvobozování Dolních Kounic roku 1945 zasáhlo zámek několik dělostřeleckých granátů. Toho roku jej zakoupil Dr. Václav Edel, kterému byl ovšem zámek roku 1948 z části znárodněn a zahrnut pod správu Státního statku a byl využíván účelově. Od roku 1986 vlastnila zámek Státní vědecká knihovna, která s ním měla také své plány. Zámek však byl po roce 1992 v restituci navrácen rodině Edlů, kteří jej prodali soukromé společnosti. Dispozice zámku Hrad a zámek v Dolních Kounicích je ojedinělá pravidelná dispozice objektu s nárožními věžemi a s dochovanou podstatnou částí gotického zdiva. Areál zámku se skládá z předzámčí uzavřeného hradbami a přístupného 2 branami a vlastní dvoupatrové čtyřkřídlé renesanční zámecké budovy. Zachovány jsou zde renesanční dveřní a okenní ostění. Průjezd a interiér bývalé kaple v JV nároží má ještě gotický ráz. Hradní a zámecký palác je zdoben pozdně gotickými nástěnnými malbami a renesanční štukovou výzdobou. Nejvýznamnější místností je renesanční Rytířský sál. Na zámku je instalována historická expozice. Tipy na výlet V Dolních Kounicích najdeme také synagogu a židovský hřbitov. V nedalekých Ivančicích na vás čeká renesanční zámek, o něco dál rovněž renesanční zámek Hrubšice, lovecký zámeček Leopoldsruhe nebo renesanční zámek Oslavany. Ubytovat se můžete přímo v Dolních Kounicích.