Malý zámeček s dnes již zchátralým hospodářským dvorem byl postavený rytířem Kyšperským z Vřesovic na místě staré zpustlé tvrze.  Bylo to ve druhé polovině 16. století. Historie zámku  V příštích desetiletích se v jeho držení vystřídala řada majitelů, kteří zde však většinou nesídlili a objekt postupně propadal zkáze. Na přelomu 17. a 18. století byl zámek barokně přestavěn Údrčskými z Údrče. Barokní přestavba ponechala objektu původní půdorys a také bylo zachováno mnoho renesančních prvků. Další úpravy zámku, kostela a kaple byly prováděny i v 18. stol. za nástupců kněžny Anny Marie Toskánské, která Chlumín koupila v r. 1726 od Karla Evžena Údrčského z Údrče.  V r. 1802 zřídili tehdejší majitelé Chlumína Chotkové na zámku školu, do níž místní mládež chodila až do začátku 20. stol., kdy byla v obci postavena nová školní budova. Současně zde bylo sídlo farního úřadu. V roce 1859 zámek vyhořel, ale na rozdíl od jiných podobných vyhořelých objektů byl opraven. Po r. 1945 sloužil chlumínský zámek k obytným a hospodářským účelům státního statku. Z původního zařízení interiéru se zachovaly pouze dveře s rokokovými figurálními malbami. V současnosti je zámek využíván Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze jako depozitář a je veřejnosti nepřístupný. Podoba zámku Zámek je obdélná dvoupatrová budova s valbovou střechou a rizality na jižním a východním průčelí. Zámecké fasády jsou hladké, nemají žádnou výzdobu. Po návštěvě zámku se můžete také vydat na klasicistní zámek Obříství, rokokový zámek Hořín nebo barokní zámek Liblice, které jsou v nedalekém okolí, a samozřejmě do Mělníka. V Mělníce se můžete také ubytovat.

Lovecký zámeček Mcely, z konce 17. století, se nachází uprostřed legendárního Svatojiřského lesa na Viničním vrchu nad malou vesničkou. Obec Mcely leží cca 15 km severně od okresního města Nymburk v krásné přírodní scenérii Loučenského hřbetu a čítají přibližně 368 obyvatel. Název vznikl pravděpodobně od slovesa "mčieti", které znamená těžký úděl tehdejších obyvatel. V obci se nachází krásný gotický kostel sv. Václava, dřevěná zvonice a stylově velice čistý objekt fary a především mcelský zámek. V minulosti zde pobývali český básník Josef Svatopluk Machar i spisovatelka Božena Němcová. Historie zámku Obec patří mezi vyhledávané rekreační oblasti, zdejší region je pověstný svými legendami a zázraky ze středověkých časů. Obec Mcely byla od roku 1623 v majetku Adama z Valdštejna a od roku 1672 patřily Oktaviánovi Ladislavovi z Valdštejna. Ten zde v roce 1698 nechal postavit lovecký zámeček. I na zdejším panství se majitelé postupně střídali. V roce 1840 byl zámek přestavěn v jednopatrový objekt a v roce 1863 byla ještě přistavěna dvě příčná třípatrová křídla. V roce 1869 kupuje zámek kníže Thurn-Taxis a připojuje Mcely k Dobrovicím. V roce 1938 bylo strženo jedno křídlo a zámek získal dnešní, neoklasicistní podobu. Zámek dnes V současné době je mcelský zámek kompletně renovovaný, od roku 2006 slouží jako atraktivní místo pro konání svateb, firemních akcí, školení, konferencí i pro rekreační účely. Na zámku se nachází i galerie, která zahrnuje historické fotografie z archivů, také fotografie z průběhu rekonstrukce, ale i ilustrace od mistra designéra Oty Bláhy. V současné době je zámek v soukromých rukou paní Inéz Cusumano. Navštívit v okolí můžete zámek Loučeň. Ubytování se nabízí přímo v Loučni nebo vzdálenějších Rožďalovicích.  

Klausova synagoga. Klusová synagoga je největší synagogou Židovského města v Praze a nachází se v těsném sousedství Starého židovského hřbitova v ulici U starého hřbitova. Její název je odvozen z německého slova "Klaus" ve významu "malá budova", které vzniklo z latinského "claustrum". V dnešní podobě byla vystavěna v letech 1689–94 na základech původní synagogy zničené roku 1689 požárem. Původní Tříklausová synagoga byla komplexem tří staveb. Jednu část založil rabi Löw pro vysokou školu talmudu, druhá byla modlitebnou a třetí byla určena pro rituální lázeň (mikve) a pro péči o nemocné. Roku 1573 ji nechal vystavět tehdejší primas židovského ghetta, bohatý Mordechaj Maisel. Když roku 1689 ghetto lehlo popelem a s ním i Tříklausová synagoga, byla zásluhou představeného Šalamouna Chališe Kohena v ranně barokním slohu nová již jediná synagoga. Stala se největší synagogou ghetta, druhou hlavní synagogou pražské židovské obce a synagogou pražského pohřebního bratrstva. Další stavební úpravy Klausové synagogy proběhly v osmdesátých let 19. století a to v neorenesančním slohu. Synagoga má jednolodní síňový prostor s valenou, bohatě štukovanou klenbou. V jižním průčelí výšky dvou pater, zaujímá obdélnou parcelu a kromě vlastní budovy ji tvoří dva přístavky. Fasády jsou neorenesanční a nápadný prvek představuje trojúhelný střešní štít s Deskami úmluvy na hrotu a nápisová deska z konce 17. století na východním průčelí. Většina oken má půlkruhové zakončení, pouze na jižním průčelí se nacházejí původní barokní okna. V interiéru si původní barokní klenby zachovala pouze hlavní síň. Pozornost zaujme raně barokní aron ha-kodeš, což je schrána na Tóru. Je zde umístěna stálá expozice Židovského muzea Židovské tradice a zvyky. Bohoslužby se zde nekonají. Stálá expozice v Klausově synagoze. Židovské tradice a zvyky I. (bohoslužba všedních dnů - šabat - svátky; běh života; narození - obřízka - bar micva svatba, rozvod - židovská domácnost).  

Jeskyně Blanických rytířů nazývaná také jako Moravský Blaník se nachází při silnici spojující Rudku s Kunštátem. Nenápadná jeskyně zhmotňující legendu o sv. Václavu se ukrývá ve svahu vrchu Milenka. Její vznik je spjat se dvěma osobami, samouckým sochařem Stanislavem Rolínkem a zcestovalým řezníkem a uzenářem a později i starostou Kunštátu, Františkem Burianem. Stanislav Rolínek narozený roku 1902 byl plachým čalounickým tovaryšem, který trpěl tuberkolózou, ale byl velmi nadaný. Svým výtvorem sousoší Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého který vytesal jen pomocí hasičské sekyrky a nůžek na úpatí vrchu Velký Chlum nedaleko Boskovic na sebe upoutal pozornost. Ujal se ho právě František Burian, který zde nedaleko Rudky u Kunštátu zakoupil zdejší skalnaté pozemky na vrchu Milenka. Jako první dílo ale nevznikla jeskyně nýbrž dnes již neexistující největší socha prvního československého prezidenta T.G.Masaryka. Rolínek ji vytesal z jednoho kusu kamene během 6,5 měsíců!! Socha vážící asi 600 tun měla na výšku 10,5 m, přičemž jen hlava měla výšku 1,68 (zprvu ji tesal podle poštovní známky), klobouk v průměru 85 cm a rozpětí ramen činilo 3,5 m. Slavnostní odhalení proběhlo na 10. výročí vzniku samostatné republiky (28.10.1928) a zúčastnilo se ho desetitisíce lidí. Následný rok (1929) začíná vznikat jeskyně. Bohužel roku 1931 Rolínek umírá ve svých 29 letech. Stihl jen vytesat lva a sochu sv. Václava. Zbývající dodnes existující i neexistující sochy pak spolu se svými pomocníky vytváří František Burian. Do druhé světové války se ještě stihne osázet na 9.000 m2 různými dřevinami a postavit zděnou rozhlednu na vrchu Milenka. Pak přichází okupace německými vojsky a druhá světová válka. Burian se pokouší sochu Masaryka ukrýt. Obezdí ji a hlavu skryje jakousi provizorní dřevěnou chatkou. Bohužel marně, socha nakonec musí být roku 1941 rozřezána a když se nepodaří ukrýt ani její části, je téměř zcela zničena (zůstaly jen boty). Stejně tak musí být zničení legionáři v jeskyni. To už je na Buriana moc a nedožije se ani osvobození, roku 1943 umírá. Za komunistického režimu nebyla této památce věnována přílišná pozornost, tedy aspoň ta pozitivní. V roce 1962 musely být dokonce průvodkyní z ideologického hlediska zničeny trpaslíci v malé jeskňce, kterou tesal sám Burian. Po revoluci byla památka navrácena Burianově vnučce Zdeňce Popelkové a jeskyňka se sedmi trpaslíky byla obnovena. V současné době tak můžeme obdivovat asi zhruba 100 dlouhý jednoduchý labyrint vytesaný v pískovcovém podloží. Vchodu do jeskyně dominuje lev. Hned za vchodem sedí rytíř (strážce vrchu), následuje reliéf svatováclavské koruny střežená dvěma ozvrojenci. Při cestě do rytířského sálu se pak ještě prochází kolem sv. Václava na koni v nadživotní velikosti. Vrcholem jeskyně je pak zmíněný rytířský sál kde odpočívá 12 bojovníků. Za sálem byly ještě plánovány stáje, zbrojnice a chodba slavných, to se však již vzhledem k poměrům při okupaci nepodařilo vytvořit. Kromě toho je možno navštívit ještě síň legionářů (bohužel již bez sousoší) a jeskyňku sedmi trpaslíků se sněhurkou. Kolem jeskyně je možno navštívit ještě park a již zmíněnou Burianovu rozhlednu. Provoz jeskyně je celoroční.