Raně barokní zámek Lemberk stojí ve městě Lvová, 2 km od Jablonného v Podještědí, okres Česká Lípa, kraj Liberecký. Od hradu k zámku      Dnešní barokní zámek stojí na místě gotického hradu Löwenberg, který byl založen kolem roku 1240 Havlem z rodu Markvarticů, manželem svaté Zdislavy. Hrad sloužil k ochraně obchodní a vojenské stezky z Čech do Lužice. Z této doby pochází také válcová věž, která střežila přístupovou cestu do hradu po úzké šíji z jihu. Markvarticové drželi sídlo do konce 14. století, poté jej získal rod Vartenberků. V době husitství, v roce 1427, byl Lemberk dobyt a zpustošen.  V roce 1518 se majitelem hradu stal Vilém z Illburka, za něhož tu pobýval i známý český kronikář Václav Hájek z Libočan. Renesanční zámek Původně gotický hrad byl za majitele Jindřicha Kurzpacha z Trachenberka v 16. století přestavěn na renesanční zámek. Ten se však počátkem 17. století stává vlastnictvím Pánů z Donína, za nichž tu kolem roku 1610 vznikl v hlavním renesančním paláci kazetový strop se 77 výjevy Ezopových bajek. Po bitvě na Bílé hoře byl Donínům majetek zkonfiskován a zámek přešel do vlastnictví Albrechta z Valdštejna. Po Valdštejnově smrti jej v roce 1634 získal jeden z jeho důstojníků Jan Rudolf Breda. Barokní zámek Novým majitelům, povýšeným do panského stavu, již nevyhovovaly strohé renesanční budovy, chtěli ze zámku vytvořit své reprezentativní sídlo, a tak nechali podle návrhů italského stavitele Nicolase Sebregondiho přestavět Lemberk do dnešní barokní podoby. Zatímco renesance v podstatě dovršila celkovou koncepci areálu, baroko dalo budovám jejich vnější vzhled a přineslo i nové úpravy zámeckých interiérů. Hlavní dominantou se stala věž s cibulovou bání a sloupkovým ochozem. Interiéry byly vybaveny bohatým štukem a z této doby pochází také tzv. Zdislavina světnička připomínající manželku zakladatele hradu sv. Zdislavu z Lemberka. V roce 1726 kupují panství Clam-Gallasové. Poslední šlechtickou majitelkou byla princezna Gabriela Auesperková. Její rod obýval zámek až do roku 1941, kdy byl zabrán pro potřeby nacistické správy. Po roce 1945 přešel Lemberk do vlastnictví československého státu a byl zpřístupněn veřejnosti. Někdejší reprezentační prostory byly od roku 1951 svěřeny Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze, které zde zřídilo stálou expozici dějin bytové kultury. Podoba zámku Lemberk, původně gotický hrad, se změnil na renesanční a pak raně barokní zámek. Průčelí budov pokryla geometrická sgrafita, věž byla zakončena ochozem a novým zastřešením. V severním zámeckém křídle byl zřízen hlavní sál, prostupující 2 patra. Zámek je dvoupatrová čtyřkřídlá stavba kolem lichoběžníkového dvora, na jižní straně deformovaného velkou válcovou věží. Do zámku se vchází kolem renesanční vrátnice přes kamenný most do věžovité brány s bosovaným portálem a cibulovitou věžičkou. Pod válcovou věží je v přízemní kuchyně ze 17. století, u paty věže stojí barokní kašna. Zámecké nádvoří nese podobu z 2. poloviny 17. století. Za bývalým letohrádkem Bredů se rozprostírá zahrada s mytologickými sochami a 2 fontánami.    Zámek Lemberk je cenným dokladem nepřerušeného funkčního a architektonického vývoje panského sídla, ale také proměn životního stylu. V historii Lemberka se odráží měnící se společenská úloha šlechty. Expozice zámku nám nabízí 3 prohlídkové trasy. První zahrnuje historickou expozici. Uvidíme renesanční a barokní interiéry, které dokládají vývoj nábytku a uspořádání interiérů od gotiky, přes renesanci k baroku. Interiéry doplňuje bohatá štuková výzdoba a nábytek z jednotlivých slohových období. Ve druhém prohlídkovém okruhu nás čeká muzeum sv. Zdislavy z Lemberka, včetně Zdislaviny světničky. Třetí trasa zahrnuje expozici Crystalex, jedná se o stálou výstavu moderního uměleckého sklářství. V zámecké konírně se pořádají příležitostné instalace. Sv. Zdislava z Lemberka Zajímavostí zdejšího panství je osobnost svatořečené Zdislavy, která na hradě žila, zakládala špitály a starala se o nemocné. Pod zámkem se nachází tzv. Zdislavina studánka, kterou podle legendy Zdislava používala k léčení očních nemocí. V areálu zámku se nachází Bredovský letohrádek s barokní zahradou, soubor hrázděných domků, lipové aleje, vodárenská věž a kaple Nejsvětější trojice, později známá jako kostelík blahoslavené Zdislavy. Tipy na výlet Navštívit v okolí můžete třeba přírodní památku Panenská skála, Bílé kameny u Jítravy, Krkavčí skály, zříceninu hradu Roimund, zříceninu hradu Loupežnický vrch nebo na zříceninu hradu Starý Falkenburg. U obce Chrastava najdete repliku venkovského velmožského sídla, která se nazývá Curia Vítkov. Ubytovat se můžete Jablonném v Podještědí nebo v Hrádku nad Nisou.

U obce Dobrná, nedaleko Děčína, se nachází jedna z našich nejmladších rozhleden - Sokolí vrch. Je další z dlouhé řady rozhleden, které vznikly díky potřebě telekomunikační společnosti zkvalitnit signál v daném regionu. Slavnostní otevření proběhlo v den vstupu České republiky do Evropské unie, tedy 1. května 2004 a za její stavbou stála společnost T-Mobile. Mobilní operátor původně zamýšlel stavbu pouhého stožáru, ale obci Dobrná se podařilo prosadit návrh projektu současné věže, tedy i se zastřešenou vyhlídkovou plošinou. Věž je vysoká 51 metrů a turisté mohou vystoupat po 162 schodech na rozhledový ochoz ve výšce jednatřiceti metrů, a za příznivého počasí pozorovat výhled na nedaleký Děčínský Sněžník, na mnohem vzdálenější vysílač Ještěd, hrad Bezděz, drážďanský televizní vysílač nebo Bukovou horu nedaleko Ústí nad Labem. Vlastníkem věže je společnost T-Mobile, rozhlednu provozuje obec Dobrná a to od dubna do října, vždy od úterý do neděle (10 – 17 hodin). Zajímavostí je, že rozhledna na Sokolím vrchu je téměř identická s rozhlednou na Drahoušku u Osečan.

V jihozápadním rohu Havlíčkova náměstí stojí pak budova nové radnice. Původně zde byla stará rychta zřízená ve 13. století. Od první poloviny 16. století až do roku 1836 tu fungoval městský pivovar. Objekt byl v minulosti hostincem i sídlem vojenské posádky. V roce 1891 prošel přestavbou na pseudobarokní radnici. V přízemí můžeme vidět síň sklenutou valeně s lunetami na centrální sloup. Objekt je sídlem městského úřadu a nachází se zde rovněž městské infocentrum.

Zřícenina hradu Dražic se tyčí na skalnatém ostrohu na pravém břehu Jizery u Benátek nad Jizerou. Hrad a jeho historie Mezi starými českými rody má výjimečné postavení rod pánů z Dražic. Jeho členové nevynikali mečem a mocí síly, jak bylo v dobách středověku běžné, ale vzdělaností spojenou s kulturním i duchovním nadáním. Řada z nich našla své uplatnění ve vysokých církevních hodnostech. Nejvýznamnější postavení rodu byl Jan, mladší syn zakladatele dražického hradu, jenž zastával v letech 1301-1343 úřad pražského biskupa. Spolu se svým bratrem Řehníkem II. pokračovali na počátku 14. století ve stavbě rodového hradu a roku 1318 „byli se všemi hradbami, domy, střechami, zábradly a příkopy hotovi“. Téhož roku byl Jan IV. z Dražic předvolán k vyšetřování k papežskému dvoru do Avignonu, aby se obhájil z nařčení svých přátel, že ve své funkci nepostupuje dostatečně rázně proti kacířům. Ve Francii pobyl více jak devět let, než se dočkal zproštění obvinění. Za tu dobu tam poznal francouzskou kulturu. Nové vlivy se uplatnily i v úpravách dražického hradu, z něhož učinil biskup mimořádně výstavné a reprezentativní sídlo. Na přestavbě hradu se významně podílela stavební huť mistra Viléma, stavebníka z Provensálska.  Poslední mužský člen rodu pánů z Dražic, Jan, královský nejvyšší písař, se připomíná do roku 1385. Po Petru z Vartemberka, který vlastnil Dražice na přelomu 14. a 15. století, vyženil hrad s jeho dcerou kolem roku 1402 Aleš Skopek z Dubé. V následujících revolučních dobách jako by nebylo pro krásu a umění, ukrytých ve zdech dražického hradu, místa. V roce 1421 přestoupil Aleš Skopek z katolického tábora v podobojí a tři roky nato mu okolní katoličtí páni dobyli a zpustošili dražické panství. K obnově hradu došlo patrně za dalších majitelů, Dražických z Kunvaldu, jejichž rod vládl na Dražicích do roku 1510. Roku 1512 koupil hrad od Hynka Bořity z Martinic Bedřich z Donína, který v následujících letech vystavěl nový zámek v nedalekých Benátkách nad Jizerou. Klid staré zříceniny narušila výstavba silnice, jejíž část vede bývalým hradním příkopem. Podoba hradu O podobě jeho předhradí není nic známo. Jádro lichoběžného obrysu obíhá příkop, před nímž byl nasypán val. Za čelní hradbou se vypínal štíhlý okrouhlý bergrift, za nímž ležel složitější rozměrný dvoutraktový palác. Dvě místnosti v jeho přízemí byly zaklenuty čtyřmi poli křížových kleneb bez žeber na střední pilíř. Zřejmě již v této době byl palác vybaven záchodkovým přístavkem. Z další zástavby známe pouze zbytek stavby v severozápadním nároží. Francouzi, kteří hrad přestavovali pro Jana IV. z Dražic, měli tak celkovou půdorysnou osnovu dánu. Ze starého paláce použili pouze přízemí, nad nímž vznikla nová tři plochostropá patra. V sestavě jejich místností nalézáme i roubenou komoru. Některé místnosti byly vytápěny krby. Hlavní reprezentační prostory obsahovalo druhé patro. Rozsah paláce zvětšila přístavba čtverhranné věže, v níž se v této úrovni nacházela drobná kaple zaklenutá křížovou klenbou. Současně se stavbou paláce byly zvýšeny staré hradby a nelze vyloučit, že parkánová hradba obíhající palác vznikla až v této době. Do severovýchodního nároží byl vložen druhý, menší dvoutraktový palác, který nedosahoval výstavnosti a výbavy paláce velkého, a další stavba byla přiložena k čelní hradbě. Z výstavného hradu zbylo do dnešních časů torzo věže s kaplí ve druhém patře a části obvodových hradebních zdí a zdí paláců. V blízkém okolí stojí za vidění také zámek Benátky nad Jizerou, kde je umístěno i Muzeum Mladoboleslavska, Muzeum v Benátkách nad Jizerou a soukromé Muzeum hraček.