Pelhřimov je město na jihovýchodě Čech, a okresní město v kraji Vysočina. Malebné a starobylé městečko je ukryté v dolíku podél břehů říčky Bělé. Historie města sahá do 12. století. Město bylo ve vlastnictví pražských biskupů - tradice považuje za zakladatele města biskupa Pelhřima. Původní osada z 12. století vznikla pravděpodobně na místě dnešního Starého Pelhřimova. Ke vzniku Pelhřimova se váže pověst o biskupu Pelhřimovi, který se při své pouti do Říma zastavil u studánky Belky a okouzlen krásou krajiny zde založil město, které nazval svým jménem – Pelhřimov. Pelhřimovští měšťané mu zachovali věčnou vzpomínku tím, že jeho siluetu umístili do svého městského znaku. Podle tradice se tak mělo stát v letech 1225-26, ale původní osada zde stála již o století dříve.Původní město bylo zničeno při sporech Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Biskup získal od krále Václava II. právo město znovu založit a opevnit ho hradbami. Stalo se tak roku 1295 a samotný půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, osazeným většinou německými osadníky. V průběhu let se však obyvatelstvo počešťovalo. Město se od poloviny 14. století velmi rychle rozvíjelo. Hospodářský rozvoj, jinak omezený velkou vzdáleností od obchodních cest, příznivě ovlivnilo dolování stříbra v okolí Vyskytné a Křemešníka. Další výhodou města bylo, že od svých majitelů, pražských biskupů, získalo řadu privilegií, bylo obchodním centrem svého okolí, ve městě vzkvétala řemesla - soukenictví, plátenictví, tkalcovství, perníkářství. V období husitských válek stál Pelhřimov na straně táboritů a dokonce jim dal i jejich duchovního vůdce – Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Výhodná poloha města na rozhraní panství Rožmberků a pánů z Kunštátu sehrála roli i po skončení nepokojů v procesu usmiřování panstva. Pelhřimov byl vybrán v letech 1446-1450 jako místo konání zemských sjezdů, kterých se osobně účastnil i Jiří z Poděbrad. Podle tradice se sjezdy konaly na náměstí v domě č. 80. V té době byli majitelé panství Trčkové z Lípy, po nich se stali novou vrchností Říčanští z Říčan, s nimiž vedlo město dlouholeté spory, které vyústily až ve vykoupení z poddanství v roce 1572. Roku 1596 byl Pelhřimov povýšen na město královské. Klidný vývoj města byl ukončen třicetiletou válkou. Do města vtrhla několikrát vojska, město bylo poškozeno i několika požáry. Je paradoxní, že Pelhřimov vděčí za svůj ucelený vzhled právě požárům. Po nich byly měšťanské domy vystavěny nově a mají díky tomu jednotný renesančně-barokní vzhled. Z hlediska vývoje města bylo důležité 19. století a to kvůli rozmachu průmyslu, hlavně kartáčnického, pletařského, škrobárenského.Pelhřimovu do dnešních zůstala část jeho opevnění včetně dvou mohutných gotických bran, které společně s měšťanskými domy, zámkem pánů z Říčan, divadlem a kostelem tvoří Městskou památkovou rezervaci. Dalšími turisticky navštěvovanými cíly jsou Muzeum strašidel, Síň Lipských, expozice Unikáty ze sirek – Zlaté české ručičky, Muzeum Vysočiny Pelhřimov, Galerie M, Děkanská zahrada, naučná stezka v městských sadech, kostel sv. Bartoloměje s vyhlídkovou věží a kostel sv. Víta. Do povědomí mnoha lidí pronikl Pelhřimov akcí klubu Dobrý den „Pelhřimov – město rekordů“ a po celý rok je přístupná expozice v muzeu rekordů a kuriozit.

Přímo ve městě Valašském Meziříčí stojí žerotínský zámek z 16. století. Historie zámku Se stavbou renesančního zámku začal v první polovině 16. století Jan z Pernštejna. Koncem šedesátých let 16. století prodali Pernštejnové zdejší panství Žerotínům. V roce 1648 byl zámek poškozen Švédy. Počátkem 18. století, za Ludvíka ze Žerotína, byla provedena barokní přestavba zámku a tehdy získal objekt téměř současnou podobu. Bylo postaveno jižní křídlo a prodlouženo severní křídlo. Nádvoří, které při přestavbě vzniklo, bylo doplněno o arkády. V roce 1815 Hraběnka Marie Josefa ze Žerotína prodala panství hraběti Františku Josefu Kinskému z Vchynic a Tetova. Kinští si roku 1854 zvolili za své nové sídlo zámek v Krásně nad Bečvou, a tak prodali panství ve Valašském Meziříčí státu. V roce 1854 zde byla zřízena státní ženská věznice, za I. světové války vojenská nemocnice a kasárna. V roce 1913 získal zámek olomoucký arcibiskup František Saleský Bauer pro spolek Katolický dům. Severní trakt zámku nechal přestavět na spolkové místnosti a divadelní sál, který však byl zprovozněn až v roce 1920. Po roce 1945 patřil zámek MNV Valašské Meziříčí a sídlil v něm klub pracujících. Novodobá rekonstrukce Rozsáhlá rekonstrukce zahájená na sklonku minulého století umožnila učinit ze zámku Žerotínů centrum kulturního života města. Zámecké nádvoří je od roku 2002 zpřístupněno veřejnosti. V prostorách zámku se nachází zrekonstruovaný divadelní sál, suterén je vyhrazen pro M-klub, jedno z nejhezčích zařízení svého druhu v ČR.   Podoba zámku         Zámek Žerotínů je dvoupatrová trojkřídlá budova. V přízemí a 1. patře nádvoří vidíme zčásti zasklené barokní arkády. Jsou zde patrny zbytky štukové výzdoby a nástěnných maleb. Tipy na výlet Ve městě najdete také Lapidárium Trojice. Dřevěný kostel sv. Ondřeje najdete v Hodslavicích. Navštívit můžete Muzeum Zubří, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, Větrný mlýn Poruba nebo zřícenina hradu Starý Jičín.  Ubytování najdete přímo ve Valašském Meziříčí.

Na severovýchodním okraji obce se dodnes nachází nový údlický židovský hřbitov. Založen byl v roce 1864, krátce předtím než byl uzavřen starý hřbitov. Za druhé světové války byl zdevastován a stejný osud ho čekal i po válce. Na dnešní ploše (2.634 m2) ohrazené místy porušenou zdí se nachází jen pár jednoduchých stél a památník židovským obětem. Hřbitov je volně přístupný. Asi 300 m jihozápadně od hřbitova se nacházel starý židovský hřbitov založený v 16. století. Sloužil do roku 1870, za druhé světové války ho čekal obdobný osud jako nový hřbitov. Většina náhrobků byla dokonce použita na dláždění. Po hřbitově zůstaly jen skromné zbytky ohradní zdi. Bývalá márnice byla přestavěna na stodolu. Údlický nový židovský hřbitov je volně přístupný.

Stálá expozice:Unikátní expozice strašidel, vyskytujících se v minulosti i současnosti na Vysočině. Exponáty jsou převážně z vosku a ve skutečné velikosti.