Vznik mohutného kostela při jihozápadním nároží náměstí Míru je spjat s jezuitským řádem, který ho nechal vystavět po roce 1656. Počátečním autorem je Carlo Lurago, později pak ještě Giovanni Domenico Orsi. Jeho současná podoba pochází z barokní přestavby po požáru v roce 1810. Chrám je dlouhý 49 m, 28 m široký a výška jeho hlavní lodi činí 23,4 m. Je postaven na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen. Jde o klasický koncept jezuitských chrámů. Barokní portály pocházejí od architekta K.I.Dientzenhofera, malovaný iluzivní oltář od J. Hiebla a další malby od autorů Ignáce Raaba, F.X.Palka a J. Heinsche. Pod kostelem se nachází klatovské katakomby. Současně s kostelem byla na místě spáleniště 12 domů vystavěna jezuitská kolej, kde nějaký čas trávil B. Balbín. Po zrušení řádu zde byla kasárna, seminář a pivovar. Dnes z části slouží obchodním účelům a část knihovně.

V Tloskově na Benešovsku stojí pěkný barokní zámek. V současné době zde sídlí Diagnostický ústav sociální péče a objekt je veřejnosti přístupný jen částečně, a to venkovní prostory a anglický park. Anglickým parkem je možno se dostat až do nedalekého městečka Neveklov, vzdáleného cca 1km.   Historie Tloskova                            První písemná zmínka o Tloskově pochází z roku 1376, kdy jej vlastnili Jeniš a Jindřich z Tloskova. Po častém střídání majitelů se tvrz dostala roku 1460 do rukou Jana Řepy z Neveklova. Roku 1622 získal zdejší panství katolický politik Pavel hrabě Michna z Vacínova. V roce 1707 Tloskov přešel do rukou Jeronýma hraběte Coloredo z Wallsee. V polovině 18. století za Pachtů z Rájova bylo na zámku přistavěno druhé patro a zřízen park se zahradou a bažantnicí. Pozdější přestavbu realizoval Baron Wimmer, který dal celý zámek od základů přestavět, avšak již roku 1805 jej prodal pruským hrabatům z Pourtalés. Ti přistavěli obě křídla zámku, na hlavní budově směrem do parku osadili trojúhelníkový římsový štít. Od rodu Pourtalés jej roku 1872 odkoupil Čeněk Daněk, známý průmyslník. V roce 1914 byla zahájena rozsáhlá adaptace hlavního průčelí a celý objekt byl důkladně opraven dle návrhu vídeňského architekta Egona z Leuzendorfů. V pracích se pokračovalo v letech 1921 -1923, přistavěna byla terasa na sloupech, zřízeno nové schodiště, vstupní síň a ozdobné štíty. Park u zámku dostal anglický charakter a měl rozlohu 20 ha. V letech 1923  -1924 byl park upravován zahradním architektem Molnázem, a to především před hlavním průčelím zámku. Roku 1943 byl Tloskov zabrán německou okupační správou a Oskar Daněk obdržel náhradou zámek Jemniště, odebraný českému hraběcímu rodu Šternberků. V letech 1945 - 1947 byl v Tloskově zřízen Domov mladých pracovníků vynálezců. V roce 1948 zámek přidělili družstvu Dereda a Umění lidu z Aše, kdy zde byly vyráběny loutky a hračky. Poté zde sídlila vojenská poddůstojnická škola. Od roku 1959 zde sídlil Diagnostický ústav sociální péče pro děti a mládež, podobná instituce zde působí dodnes. Na přelomu 21. století prošel areál tloskovského zámku rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací. Dispozice zámku Zámek v Tloskově je opravený dvoupatrový trojkřídlý objekt se třemi rizality na hlavním zahradním průčelí. Střední rizalit je zakončen trojúhelníkovým štítem a krajní rizality pak obloukovými štíty. Při hlavním vstupu je balkon na pilířích z počátku 20. století. Po okolí zámku Tloskov a přilehlého Neveklova se můžete rozhlédnout z nedaleké rozhledny na Nestětické hoře. Navštívit můžete i vzdálenější romantický zámek Vrchotovy Janovice nebo zámek Konopiště. Ubytovat se můžete přímo v Benešově.

Staronová synagoga v Židovském městě v Praze je jednou z nejstarších a nejcennějších světových židovských památek. Je to nejstarší dochovaná synagoga ve střední Evropě, druhá nejstarší a nejstarší užívaná na světě. Je také jednou z prvních raně gotických pražských staveb. Slouží k bohoslužbám nepřetržitě od poslední čtvrtiny 13. století, s krátkou výjimkou za okupace v letech 1942 – 45. Staronovou synagogu, která je od roku 1995 Národní kulturní památkou, najdeme v Červené ulici. Je jednou z nejnavštěvovanějších českých památek vůbec. Staronová synagoga byla postavena na konci 70.let 13. století ve stylu rané, cisterciácké gotiky, po uvolnění práv Židům za vlády Přemysla Otakara II. Architektonicky patří Staronová synagoga k typicky dvoulodním gotickým stavbám této doby. Byla inspirována patrně již románskou stavbou synagogy ve Wormsu a raně gotickou synagogou v Řezně. Dříve se nazývala Novou, protože v dnešní ulici Dušní existovala Stará synagoga. Synagoga se postupně stala centrem Židovského města. V jejím okolí vzniklo volné prostranství, které sloužilo jako tržiště. Působili v ní i dva nejvýznamnější rabíni: Jehuda Livi ben Becalel (1512 - 1609) podle pověsti tvůrce legendárního Golema, do jehož křesla ve Staronové synagoze vpravo od oltáře na znamení úcty od jeho smrti dodnes nikdo neusedl. Druhým byl proslulý učenec a vrchní rabín Jecheskel Landau zvaný Noda bi Jehuda (1713 - 1793). Obdélníková masivní stavba má vysokou sedlovou střechu s pozdně gotickými cihlovými štíty. Ze tří stran ji obepínají pozdější nízké přístavky, které slouží jako předsíň a galerie pro ženy. Přítomné ženy odtud mohly sledovat bohoslužbu pouze úzkými štěrbinovitými okny, směřujícími do hlavního sálu. Celý vnitřní prostor se v současné době nachází pod úrovní okolního terénu. Dvoulodní interiér klenutý žebrovými klenbami na dva pilíře uprostřed dělá dojem rozlehlého prostoru. Uprostřed východní stěny je schránka na svitky tóry. Uprostřed synagogy je místo pro řečníka, obehnané železnou gotickou mříží, nad ním historický praporec pražské židovské obce se znakem ghetta. (Davidova hvězda, uvnitř židovský klobouk). Prapor souvisí s privilegiem, které pražskému Židovskému městu udělil císař Karel IV. Vstup do hlavního dvoulodního sálu synagogy, který byl pravděpodobně přistaven v poslední čtvrtině 13. století, tvoří portál, na jehož tympanonu můžeme vidět motiv vinné révy s listy a 12 hrozny vína. Číslo 12, připomíná 12 izraelských kmenů. Je to dnes nejstarší pražská dochovaná synagoga a zároveň nejstarší dochovaná v Evropě. Původně se nazývala Velká nebo Nová, od konce 16.stol. po postavení dalších synagog se vžil název Staronová. V roce 1254 ustanovil Přemysl Otakar II. postavení Židů jako královských poddaných a současně jim udělil povolení k výstavbě synagogy a dal jim pravděpodobně k dispozici tytéž stavitele a kameníky, kteří stavěli Anežský klášter. Založena byla asi roku 1250. Dvoulodní objekt je sklenutý na dva střední pilíře, má cihlové gotické štíty a nádherně zdobený kamenný portál s motivem vinných listů a hroznů, nejstarší dochovaný architektonický portál v Praze. Stavebně-stylovou předchůdkyní byla synagoga v německém Wormsu, která byla v roce 1938 zbořena nacisty. Staronová synagoga původně stála na kopci, navážkou Starého Města se dostala však časem pod jeho úroveň. Základním symbolem, který prostupuje celou konstrukcí výzdoby hlavního sálu je číslo 12, připomínající 12 izraelských kmenů. Kabalisté tvrdí, že kameny na stavbu přinesli andělé z rozbitého Šalamounova chrámu v Jeruzalémě s tím, že je potřeba kameny vrátit, pokud bude jeruzalémský chrám obnovován. Známá je i pověst o Golemovi, který odpočíval v podzemí modlitebny. Západní a severní předsíň byly přistavěny v 18.stol. a jsou určeny pro ženy, které při bohoslužbě nakukují dovnitř pouze okénky. Je tomu tak proto, že pravověrní Židé smějí během bohoslužby vidět ženě pouze hlavu. Při východní straně sálu je svatostánek s původně raně gotickým tympanonem, uprostřed gotická železná mříž z 15.stol. Lavice jsou pozdně empírové, bronzové víceramenné lustry pocházejí z doby od 16. do 19.stol. Synagoga jako zázrakem přežila všechny požáry i pogromy, nikdy se jí oheň nedotknul. 

Sídlo Poštovního muzea je umístěno v barokním domě ze 17. století, který je součástí pražské památkové rezervace UNESCO. Nachází se zde stálá expozice českých a československých poštovních známek včetně obálek prvního dne (FDC). Dále zde najdeme zahraniční filatelistické unikáty a padělky jako i nejstarší známky evropských i mimoevropských zemí a známky OSN. Nejen filatelista ocení specializované sbírky známkové tvorby – Hradčany, ruská zemstva, klasické rakouské poštovní známky do roku 1918, tak předznámkové dopisy, otisky razítek nebo první novinové známky světa. V Muzeu se pravidelně konají příležitostné výstavy grafiků spjatých se známkovou tvorbou nebo z historie poštovnictví. Pro badatele je k dispozici knihovna a studovna filatelistické a poštovně historické literatury. Chloubou budovy Muzea je původní měšťanský interiér z poloviny 19. století – čtyři salónky s nástěnnými malbami Josefa Navrátila.