Židovský hřbitov v obci Rabí se rozkládá na severozápadním úpatí vrchu na němž stojí hrad Rabí. Založen byl patrně před rokem 1724 a užíván do počátku 20. století. Hřbitov o ploše 728 m2 ohrazuje zeď z lomového kamene a vstupní brána s kamenným portálkem. Dochováno je zhruba 120 náhrobků místy hustě osázené, většinou z bílého vápence. Pocházejí z období od 18. století do počátku 20. století. V horní části u zdi se nachází náhrobek Benjamina, syna Jicchaka Segala z roku 1732. Podle legendy kdo položí na tento náhrobek kamínek tomu se splní jeho tajné přání, musí být však nezištné a nesmí přát nikomu nic zlého. Hřbitov je volně přístupný. Blízký obytný dům čp. 102 býval původně synagogou. Kdy byla založena není známo, sloužila až do 90. let 19. století. V roce 1897 byla přestavěna na obytné účely, čímž byl její interiér definitivně zničen.

Divadlo Pod Palmovkou se nachází v domě, kde původně byla restaurace. Divadlo zde vzniklo po přestavbě budovy koncem 19. století. V letech 1949 – 1990 se nazývalo divadlo S. K. Neumanna. Souměrný objekt se třemi pseudogotickými štíty a osmiosým hlavním průčelím má 4 nadzemní podlaží a podkroví. Tady sídlí divadlo pod Palmovkou. Dávným předchůdcem byl sál hostince u Deutschů. Libeňský hostinský František Deutsch byl majitelem nejen hostince ali jednopatrového domu. V sále svého hostince pak pořádal hudební a deklamační akademie. V roce 1892 získal divadelní koncesi Jan Hurt a usadil se sále hostince U Deutschů, který nechal upravit a renovovat. V restaurační zahradě nechal postavit letní dřevěnou divadelní arénu. Jevištní část byla vysoká 4,8 m, měla pevnou dřevěnou kostru pobitou prkny a střechu krytou lepenkou. Jeviště bylo postaveno 1,3 m nad úrovní hlediště na dřevěných kůlech. Kulisy se posunovaly v dřevěných drážkách a po železných kolejnicích, prospekty byly navinuty na dřevěných válcích. Dvoudílná opona se posouvala do stran. Diváků kteří seděli na železných zahradních židlích se sem vešlo na 280, celková kapacita pak až 450 diváků. Návštěvnost nebyla tak velká jak se původně očekávalo a tak se nájemci střídali. V roce 1899 musela dřevěná divadelní scéna ustoupit výstavbě činžovního domu. V sále hostince se hrálo divadlo dál a dá se říci že hraje dodnes i když v jiné podobě interiéru, například tam co je dnes foyer, byl dříve výčep. V roce 1920 začali v sále U Deutschů hrát místní ochotníci. Potom nadlouho zůstala Libeň bez vlastního divadla, neboť byl v sále zřízen fenomén tehdejší doby – biograf. V roce 1948 se skupina mladých herců, plných nadšení rozhodla založit nové divadlo na vysoké umělecké úrovni. Nejdříve působili v paláci Akropolis na Žižkově o rok později po zavření sálu z hygienických důvodů přešli sem do Libně do bývalého kinosálu který byl opět přestavěn na divadelní účely. Divadlo pak neslo více jak 40 let název Divadlo S.K.Neumanna. Po revoluci se změnil název divadla na současný Divadlo pod Palmovkou. V letech 1994-95 prošlo divadlo velkou rekonstrukcí. Opravena byla vstupní část, foyer a hlediště. Byla zabudována moderní vzduchotechnika a nové akustické panely, vyměněny byly všechny dveře, okna a lustry. Byla obnovena původní funkce skleněného světlíku ve stropě hlediště, umožňující provádět dopolední zkoušky za denního světla. Proveden byl bezbariérový přístup a sociální zařízení. To všechno poškodila povodeň v roce 2002. Divadlo patřilo k nejpostiženějším v metropoli. Pod vodou skončily sklady, kotelna, vzduchotechnika, šatny, předsálí, pokladna, klub a hlediště, kde se po opadnutí vody propadla podlaha. Škoda byla vyčíslena na zhruba 50 mil. korun. Nakonec se vše podařilo opravit a 14.3.2003 mohlo divadlo opět zahájit svůj provoz.

Zámek Rožďalovice stojí na severní straně města, kde tvoří jeho dominantu. Památka v současnosti není volně přístupná, sídlí zde domov pro seniory. Je však možné si po domluvě prohlédnout budovu zámku alespoň z nádvoří a parku. Ves Rožďalovice vznikla již ve 12. století a v roce 1340 byla obec povýšena na město. V roce 1622 byl zde postaven zámek v renesančním slohu, roku 1760 byl celkovou přestavbou barokně upraven, a byla také přistavěna hodinová věžička. V letech 1935 – 1938 byl zámek přestavěn na trojkřídlý, dvoupatrový, na portále byly umístněny alegorické plastiky od M. J. Brokofa. Fasády zámku jsou upraveny v novodobém stylu. V severním křídle budovy je zachována původní kaple s dobovým interiérem. Okolo zámku stojí hospodářské budovy, a celý areál obklopuje zámecký park a zahrady. Naproti zámku za silnicí stojí dvě vzácné a významné barokní sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého z roku 1717. Ve městě můžete také navštívit Muzeum Rožďalovice nebo Galerii Melantrich, kde se v průběhu roku pořádají různé umělecké výstavy. Pokud se vydáte do vzdálenějšího okolí, můžete zavítat na lovecký zámeček Mcely, barokní zámek Křinec nebo zříceninu hradu Kuncberk či židovský hřbitov nedaleko Křince. Severně od Rožďalovic se nachází barokní zámek Dětenice.

Orlické muzeum v Chocni v současné době pořádá vedle výstav, koncertů a přednášek i historický kroužek pro děti a další odbornou činnost či konzultace pro veřejnost. Muzejní pracovníci se starají o více než 13 500 sbírkových předmětů a 8 000 knih. V rámci badatelské činnosti je možno seznámit se s rozsáhlými sbírkami geologie, archeologie, etnografie, botaniky, mykologie, entomologie a umění. Stálá expozice Paleontologická geologická archeologická historická