Severně od obce Drnovice stojí na nevelkém vrchu ocelová rozhledna dokončená v roce 2011. Její výška je 26 m a ne vyhlídkovou plošinu se dostanete po 144 schodech. Daleký výhled se nabízí zéjmena jižním, východním a částečně severním směrem. Nejbližší výhled je na okolní Drahanskou vrchovinu, dále pak Pálavu, Chřiby a Hostýnské vrchy (za dobrých podmínek je vidět i kostel na Svatém Hostýně). Při dobrých podmínkách jsou vidět vrcholky Beskyd a velmi ojediněle prý také Alpy. Přístup na rozhlednu je volný, příjezd je sem zakázán. Nejbližší přijatelné parkování je v obci, pak dojít po hlavní komunikaci na její západní okraj a odtud vystoupat po značené cestě k rozhledně.

Archeologicky zkoumaná a odkrytá zřícenina hradu Šostýn, jinak též zvaného Schauenstein, stojí na kopci nad městem Kopřivnice. Na volně přístupný hrad vede z centra města přibližně 1,5 km dlouhé turistické značení. Historie hradu První nepochybná písemná zmínka o hradě pochází až z roku 1347, kdy byl v majetku biskupa Jana Volka. Hrad byl však podle archeologických nálezů založen již koncem 13. století, pravděpodobně Jindřichem z rodu Hukingů (Hückeswagenů). Po vymření Jindřichových potomků (po roce 1307) hrad získalo olomoucké biskupství. V polovině 14. století se Šostýn stal lenním statkem, který roku 1354 držel Alšík z Fulštejna a od roku 1369 páni z Vikštejna. Koncem 14. století se Šostýn stal sídlem loupeživého pána Bernarda z Vikštejna a přítrž jeho nekalé činnosti udělal až polský král Vladislav, když roku 1404 se svým vojskem hrad dobyl. Šostýn nedlouho poté obnovil a obsadil další urozený loupežník Vaněk z Lamberka, bratr známějšího kondotiéra Jana Sokola z Lamberka. Právoplatnému majiteli Záviškovi z Vikštejna nebyly nic platné soudní půhony, Vaněk hrad obýval až do roku 1420. V roce 1422 se hradu ujal biskup Jan Železný, známý nepřítel husitů, kteří hrad okolo roku 1428 dobyli a pobořili. V roce 1467 se o Šostýně píše jako o pustém hradě. Dispozice hradu Dispozice hradu byla dvojdílná, přední díl hradu chránil nad příkopem bergfrit, západně od něj stála vstupní brána a za ním se patrně nacházela obytná budova. Zadní část, oddělená příkopem, obsahovala vstupní věžovitou bránu, popř. věž chránící vstup pod ní a na nejchráněnějším místě větší palác. Za branou či věží pak byla postavena provozní budova, patrně kovárna. Celý hrad byl obehnán příkopem a dvojitým pásem valů. Pod hradem byl objeven středověký rybník, který byl následně obnoven. První archeologické práce zde provedl E. Hanzelka ve 30. letech 20. století. Druhá vlna archeologického výzkumu byla zahájena v roce 1987 a s přestávkami trvá dodnes. Archeologové odkryli základy bergfritu, obou bran, suterén paláce v zadní části hradu a části hradeb. Tipy na výlet U nedaleké Kopřivnice najdete zříceninu hradu Šostýn, přírodní vápencový útvar Váňův kámen nebo rozhlednu Bílá Hora. K návětěvě doporučujeme i Regionální muzeum v Kopřivnici, o.p.s. – Technické muzeum Tatra, Regionální muzeum v Kopřivnici - Muzeum fojtství, hrad Hukvaldy nebo zámek Kunín. Ve Štramberku najdete památky lidové architektury, zříceninu hradu Štramberk, nebo jeskyni Šipka.  Ubytovat se můžete přímo ve Štramberku nebo v Kopřivnici. M.K.

Židovský hřbitov se nachází přibližně 500 m severovýchodně od Podbřezí, při turistické značce asi 300 m východně od zámku Skalka. Založen byl na přelomu 17. a 18. století. Na ploše 691 m2 se nachází zhruba 84 náhrobních kamenů z let 1725-1906. Je ohrazen poměrně nízkou zídkou z lomového kamene a je volně přístupný. O hřbitově je zmínka v románu „Temno“ od Aloise Jiráska. V obci je dochovaná synagoga (čp. 56) postavená snad v roce 1812, bohoslužby se v ní konaly až do roku 1888. Od 20 let později byla prodána a přestavěna na chudobinec, po roce 1923 na byty. Od roku 1982 se její charakter změnil na rekreační bydlení na přelomu 20. a 21. století byla necitlivě upraveny, kdy byly odstraněny i poslední původní architektonické zbytky.

Technická památka Rosenauerův mlýn stojí na katastru Velkých Hydčic na ostrově proti městu Horažďovice. Dnes zde je muzeum mlynářství a využití vodní energie. Mlýn zároveň slouží jako malá vodní elektrárna. Historie objektu se počala už v polovině 17. století, kdy objekt sloužil jako papírna. Prvním vlastníkem a papírnickým mistrem byl Mikuláš Tempel. Poté se majitelé často střídali, až se roku 1807 stal majitelem Josef Rosenauer, syn význačného vodohospodáře a lesního Inženýra Josefa Rosenauera. Tím se tato část větve rodu Rosenauerů dostává do Horažďovic, kde sice již vymřela po meči, ale v ženské linii pokračuje dodnes. Roku 1834, po 164 letech existence, skončila v objektu své působení papírna, protože Rosenauerové ji přeměnili  na mlýn. Objekt dnes poskytuje celou řadu služeb. Můžeme vidět historickou původní expozici mlýna, život a zvyky mlynářů, praktické ukázky mlýnských strojů a vývoj využití vodní síly. Stálá expozice Historická expozice původního mlýna Život a zvyky mlynářů Praktické ukázky mlýnských strojů a jejich funkce Vývoj využití vodní síly, skutečné vodní stroje v činnosti