Třetí největší šumavské jezero co do objemu i plochy je Plešné jezero nacházející se ve výšce 1090 m.n.m. Plocha jezera je 7,48 ha s objemem zadržované vody 617.000 m3. Největší hloubka jezera je 18,3 m. Josef Rosenauer zatěsnil přirozenou morénu jezera, navýšil ji hrází o výšce zhruba 2,5 m, do které zabudoval výpustná stavidla. To umožnilo regulovat vodu v jezeře, které se stalo hlavní zásobárnou vody pro plavbu dříví ve Schwarzenberském kanále. Bylo z něj možno regulovaně vypustit na 177.000 m3 vody. Tato zásoba umožňovala vypouštět 2.700 m3 vody po dobu 60 hodin nebo 700 m3 po dobu 250 hodin. Za jezerem vystupuje strmá cca 220 m vysoká skalní stěna. Od roku 1876 se na stěně nad jezerem tyčí 14,5 m vysoký pomník básníka Adalberta Stiftera. Pod jezerem se nachází moréna, kamenné moře tvořené hrubozrnnou (pleknštejnskou) žulou, zasahující až 150 m pod jezero.

Bývalé královské město Beroun je v současnosti okresním městem patřícím do Středočeského kraje. Leží na soutoku řek Berounky a Litavky v překrásné kopcovité krajině mezi dvěmi chráněnými krajinnými oblastmi – Českým krasem a Křivoklátskem. Právě příhodná poloha, činní z Berouna bránu do obou turisticky atraktivních oblastí. Beroun také leží na dvou významných komunikací silniční a železniční dopravy. Na dálnici D5 spojující Prahu s Plzní a také na železničním uzlu tratí na Prahu, Plzeň, Příbram a Rakovník. Tato strategická poloha z něj vždy činila významnou obchodní křižovatku. I dnes je Beroun, který má téměř 18 000 obyvatel, kulturním, správním a průmyslovým centrem regionu.Pro život příhodná oblast na soutoku dvou řek byla osídlena již v pravěku. První zmínka o královském městě Beroun je z roku 1265, kdy tu při brodu přes řeku Mži (název Berounka se vžil až v 17.století) byla osada. Přes brod procházela významná obchodní stezka vedoucí z Prahy do Plzně a dále do Bavor. Město bylo založeno v kolonizační vlně za Přemysla Otakara II. ale v pohnutých událostech po jeho smrti zpustlo a muselo být znovu vybudováno za vlády jeho syna Václava II. Byly založeny nové hradby a klášter dominikánů. V roce 1303 udělil panovník Berounu majestát, podle něhož se město mohlo spravovat právem Starého Města pražského. Za vlády Karla IV. Beroun vzkvétal a proslavil se svými řemesly. Známí byli hrnčíři, soukeníci, sladovníci, vinaři či pivovarníci. Za husitských válek bylo město přemoženo roku 1421 Janem Žižkou, dominikánský klášter byl zbořen a město se přiklonilo k husitům. Druhá polovina 15.století byla pro Beroun dobou rozkvětu, město podporovalo jak Jiřího z Poděbrad tak i Vladislava Jagellonského. Zato se dočkalo mnoha privilegií. Město sužovaly časté požáry, povodně, epidemie cholery a také se mu nevyhnula válečná vřava třicetileté války. Po ní začal význam Berouna klesat. Teprve 19.století znamená pro Beroun lepší časy a město se začíná proměňovat do dnešní podoby. V roce 1862 je uvedena do provozu železnice Praha - Plzeň, počet obyvatel roste, Beroun se stává centrem oblasti. Na konci 19. století se rozvíjí průmysl typický pro tuto oblast - železářství, cementářství a vápenictví. Druhá polovina 20.století byla ve znamení výstavby panelových sídlišť a dalšího průmyslu. Historické jádro města je dnes nádherně opraveno a od roku 1992 je městskou památkovou zónou. Jeho dominantou je budova radnice na Husově náměstí, jejíž pseudorenesanční podoba pochází z roku 1903. Pro berounské náměstí je charakteristická skupina měšťanských domů na jeho jižní straně. Domy se zachovanými gotickými kamennými klenutými sklepy, renesančními prvky a barokními štíty stojí na místě původních gotických domů. Nejstarším, historicky doloženým a architektonicky nejcennějším domem v Berouně je Jenštejnský dům. Berounské městské opevnění s dvěma branami je jedním z nejzachovalejších hradebních systémů v Česku. Vzniklo v době druhého založení města na přelomu 13. a 14. století, kdy byly hradby šest až devět metrů vysoké, asi dva metry silné a bylo do nich vestavěno 37 bašt. Z tohoto systému lze dnes vidět vedle zbytků hradeb, hradebního příkopu a bašt zejména Plzeňskou a Pražskou bránu postavené patrně jednou stavební hutí, což je unikátní. Vyznavači sakrální turistiky by neměli opomenout kostel sv. Jakuba, který byl původně trojlodní bazilikou a vznikl ve 13. století současně s městem a až do 16. století byl obklopen hřbitovem. V polovině 17. století byla přistavěna barokní zvonice. Před vchodem do kostela stojí Morový sloup, který byl vztyčen na náměstí v době moru v roce 1680. Obrázky na stěnách sloupu jsou mnohem mladší než vlastní stavba a byly zde nainstalovány roku 1936 náhradou za plechové malby z 19. století, které jsou nyní ve sbírkách Muzea Českého krasu v Berouně. Mezi kulturní památky patří také barokní budova děkanství římskokatolické farnosti naproti kostelu. Mimo památkovou zónu stojí ještě dvě sakrální památky. Zábranský kostel z roku 1528. V 18.století byl barokně přestavěn. Druhou památkou je  kaple Bolestné Panny Marie, která byla postavena u studánky, u níž se v roce 1723 udála řada zázraků a jejíž vodě byla připisována léčebná moc.Město proslulo i svými každoročními hrnčířskými trhy, na které se už sedm let vždy druhý víkend v září sjíždějí nejlepší hrnčíři a keramici z celé republiky. Právě hrnčíři patřili ve středověku k váženým a uznávaným řemeslům. Velkou atrakcí je také berounská Městská hora s rozhlednou a medvědáriem. Město Beroun nabízí mnoho možností pro sport i turistiku v blízkém okolí. Odtud se snadno dostanete jak ke známým hradům Karlštejn, Křivoklát, Točník či Žebrák tak např. do Koněpruských jeskyň, ke Svatému Janu pod skálou nebo do Tetína.

Zahrada Na Valech navazuje na západní straně na Rajskou zahradu a končí na východní straně u dělostřelecké bašty, u Černé věže.  Severní strana je lemována areálem Pražského hradu, jižní navazujícími zahradami nad Valdštejnskou ulicí. Má rozlohu cca 1,43 ha. Do zahrady lze vstoupit z Rajské zahrady, od Černé věže a také z III. nádvoří Pražského hradu. Vede sem schodiště, které vybudoval J. Plečnik v první polovině 20. století. Podle ozdobných bronzových plastik býků se mu říká Býčí. Zahrada na baště je nejen významnou zelení Pražského hradu, ale i souborem architektonických, historických a uměleckých děl. Výrazně nese stopy práce architekta J. Plečníka, který byl na Pražský hrad povolán prezidentem T. G. Masarykem po jeho nástupu do funkce a jehož úkolem bylo upravit areál Pražského hradu jako funkční a důstojné sídlo československých prezidentů. Hned za hranicí s Rajskou zahradou je například takzvaný Plečníkův vyhlídkový altán vybudovaný v letech 1922 – 1924.  Jižním směrem dále Plečník umístil vyhlídkovou plošinu, obelisk a zimní zahradu. V roce 1963 – 1965 byla v této části zahrady vybudována vyhlídková terasa podle projektu R. Podzemského a A. Benše. Schodištěm podél této terasy lze sestoupit do Hartigovské zahrady. V zahradě Na Valech také najdeme dva pískovcové barokní obelisky, které sem nechal umístit Ferdinad II. Stojí na místech, kam dopadli místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata při takzvané druhé pražské defenestraci. Zhruba ve středu zahrady do ní vystupuje Ludvíkovo křídlo. Směrem k jihu se táhne takzvaný tereziánský trakt, který se také nazývá Neustift. Byl postavený v 16. století. V letech 1766 – 1768 byl zbarokizovaný a zvýšený o jedno patro. Pod traktem je takzvaná Plečníkova voliéra a empírový zahradní domek. U Ústavu šlechtičen Plečník vybudoval sloupovou halu zvanou Bellevue. Její jižní stranu zdobí světlonoši od I. F. Platzera. Dále v této části najdeme například Herkulovu kašnu, či vyhlídkovou Moravskou baštu zdobenou sloupem s jónskou hlavicí. Zahradou lze dojít až pod hradby dělostřelecké bašty na úpatí Starých zámeckých schodů.

Zámek Rožďalovice stojí na severní straně města, kde tvoří jeho dominantu. Památka v současnosti není volně přístupná, sídlí zde domov pro seniory. Je však možné si po domluvě prohlédnout budovu zámku alespoň z nádvoří a parku. Ves Rožďalovice vznikla již ve 12. století a v roce 1340 byla obec povýšena na město. V roce 1622 byl zde postaven zámek v renesančním slohu, roku 1760 byl celkovou přestavbou barokně upraven, a byla také přistavěna hodinová věžička. V letech 1935 – 1938 byl zámek přestavěn na trojkřídlý, dvoupatrový, na portále byly umístněny alegorické plastiky od M. J. Brokofa. Fasády zámku jsou upraveny v novodobém stylu. V severním křídle budovy je zachována původní kaple s dobovým interiérem. Okolo zámku stojí hospodářské budovy, a celý areál obklopuje zámecký park a zahrady. Naproti zámku za silnicí stojí dvě vzácné a významné barokní sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého z roku 1717. Ve městě můžete také navštívit Muzeum Rožďalovice nebo Galerii Melantrich, kde se v průběhu roku pořádají různé umělecké výstavy. Pokud se vydáte do vzdálenějšího okolí, můžete zavítat na lovecký zámeček Mcely, barokní zámek Křinec nebo zříceninu hradu Kuncberk či židovský hřbitov nedaleko Křince. Severně od Rožďalovic se nachází barokní zámek Dětenice.