Původ jména je odvozován od osobního jména Čám, později se změnilo na Čiemice a Čímice. První písemná zmínka pochází z roku 1334, kdy patřila pražskému proboštovi. Za husitských bouří ji zabrali Pražané od nich ji získal Bohuněk z Bohunic. Dále se majitelé často střídali. V roce 1592 kupuje Čimice Jan Bryknar z Brukštejna a připojil je k libeňskému panství. Čimice v rámci tohoto panství zůstaly jen malou vískou. V polovině 19. století kdy vznikaly moderní politické obce měly Čimice velmi málo obyvatel a to nestačilo na samostatnou obec. Proto byly připojeny katastrálně k Dolním Chabrům. V roce 1921 bylo z Čimic vyčleněno 62 ha území a připojeno k Bohnicím. Již od 30. let 20. století se začalo v Čimicích intenzivně stavět a to zejména v jižní části území. V roce 1960 byla zhruba tato oblast připojena k Praze. Byla to však zhruba jen polovina Čimic. Severní část katastru stále zůstala součástí Dolních Chaber. V letech 1976-1986 bylo postaveno v jižní části Čimic nové sídliště. Poté bylo postaveno sídliště i v severní části. Čimice jako další katastry kde probíhala intenzivní panelová výstavba neoplývá mnoha památkami. Prakticky jedinou čimickou památkou je kaplička sv. Jana Nepomuckého. Čimice jsou spíše bohaté na přírodní památky. Těmi jsou Čimické údolí a Drahaňské údolí.

Slavenská vyhlídka se nachází na odbočce vedoucí ze značené cesty od Slavného na Božanovský špičák, přibližně 1 km od obce Slavný. Skalnatá vyhlídka se zábradlím poskytuje dobrý půlkruhový výhled severním směrem na Martínkovice, Zaječí rokli a skály vrchu Velká kupa.

Rozhledna na Frýdlantské výšině, či také na Resselově kopci, je jedinou vyhlídkovou stavbou Frýdlantského výběžku. Ani Frýdlantu v Čechách se nevyhnula rozhlednová horečka, jež postihla na konci 19. století tento kraj. O první rozhlednu v těchto místech se zasloužil okrašlovací spolek pro město Frýdlant, který byl založen roku 1889. Ten cílevědomě zveleboval město a okolí a rozhlednu postavil roku 1890. Byla dřevěná, opláštěná a 14 m vysoká. Turisté ji mohli využívat společně s přilehlým jednoduchým pohostinstvím až do roku 1906. Tehdy musela být pro celkovou zchátralost stržena. Na její stavbě se významnou měrou podílel místní truhlář Josef Haupt, pozdější předseda spolku, jehož pamětní deska je umístěna na východní straně současné rozhledny. Ta byla otevřena jen rok po stržení věže předešlé. Za její stavbou stál opět okrašlovací spolek a 30. dubna 1907 přivítala první návštěvníky. Byla pojmuta způsobem velkorysejším a vystavěna stavebním materiálem trvanlivějším. 20 metrů vysoká věž z pálených cihel a žulových bloků sloužila k dalekým výhledům do roku 1945. Po druhé světové válce začala rozhledna chátrat, v padesátých letech pak byla uzavřena a přebudována na letecký maják. V roce 1979 byly všechny tyto zařízení přesunuty na nově vybudovaný stožár stojící vedle rozhledny, a ta se vrátila zpět TJ Frýdlant, která ji předala do užívání svému turistickému odboru. Ti věž důkladně opravili a po dlouhé době ji zpřístupnili návštěvníkům. V okolí vybudovali příjemný výletní areál U rozhledny. To bylo roku 1982. Svému původnímu účelu tak rozhledna u Frýdlantu v Čechách slouží i v současnosti. Když vystoupáte 115 schodů, naskytne se Vám výhled na Jizerské a Lužické hory a také na Ještědský hřbet.

Historie zámku První písemná zmínka o zdejším hradu pochází ze 14. století, kdy si rytíř Záviš z Jimlína nechal postavit nad obcí Jimlín tvrz palácového typu. V roce 1453 se tvrze ujal Albrecht Bezdružický z Kolovrat, který se svolením krále Jiřího roku 1465, začal s přestavbou tvrze na honosný zámek. V průběhu přestavby se Albrecht z Kolovrat začal psát jako Novohradský, čím vznikla nejen nová větev rodu Kolovratů, ale i název hradu a veliké prosperující panství. V držení rodu byl Nový Hrad více než sto let. Volf Novohradský z Kolovrat započal s renesanční úpravou objektu, v níž pokračovali i další majitelé Lobkovicové a páni z Liběchova. Celé panství značně utrpělo třicetiletou válkou a zámek byl zcela poškozen neustálým střídáním vojsk i velkým povstáním poddaných v roce 1639. I přes tíživou finanční situaci se následně zámku ujali premonstráti, kteří započali s opravou válečných škod i s barokními úpravami objektu, včetně stavby nové kaple sv. Josefa a obytného křídla. Dluhy však přesáhly možnosti kláštera, a tak roku 1665 opat Kašpar z Questenberka prodal zámek braniborskému markraběti Kristiánu Vilémovi. Po roce 1670 se jimlínský zámek opět stává typickým panským sídlem, kdy jej koupili Gustav Adolf Varrensbach a jeho manželka Marie Sidonie. Noví majitelé vedli rušný společenský život a s velkými náklady dokončovali přestavbu zámku na pohodlné barokní sídlo. Z tohoto období pochází honosná štuková a malířská výzdoba reprezentačních sálů i kaple, brána do třetího nádvoří a přestavba věže do podoby, jak byla rekonstruována po požáru od blesku roku 1994. Koncem roku 1715 koupila panství Anna Barbora z Löweneggu. Zámek zůstal honosným šlechtickým sídlem, ale díky rozmařilosti majitelky upadl do dluhů. V časech sedmileté války byl vydrancován. Zbídačené panství kupuje roku 1767 Josef kníže ze Schwarzenberku. Za napoleonských válek v letech 1813-1816 sloužil zámek jako vojenský špitál, což se opět negativně odrazilo na jeho stavu. V roce 1851 se zde usadila na dvacet let císařská jízda s posádkou. Po jejím odchodu se zámek stal výhradně hospodářským objektem. Po vyvlastnění majetku v roce 1949 užívalo zámek zemědělské družstvo. Po roku 1994 přešel Nový Hrad pod správu Okresního úřadu v Lounech. Dnes je zámek v majetku Ústeckého kraje ve správě Oblastního muzea v Lounech a prochází rozsáhlou rekonstrukcí. V současnosti je zde možné vidět stálou expozici s názvem Hospodářské zázemí zámku, a také se zde konají krátkodobé výstavy. Tipy na výlet Navštívit můžete archeologický skanzen Březno u Loun, barokní zámek Postoloprty, rokokový zámek Stekník nebo samotné Louny. Ubytování najdete také v Lounech.