Dómský pahorek, na kterém stojí katedrála sv. Štěpána (městská dominanta) bylo původně knížecí a přemyslovské hradiště, které však zmizelo beze stopy. V roce 1057 zde nechal kníže Spytihněv vybudovat kapitulu sv. Štěpána s románskou bazilikou, jenž byla goticky přestavěna ve druhé polovině 14. století. Celá stavba byla v letech 1662-1663 zbořena, biskup Maxmilián Rudolf Schleinitz zde totiž nechal vybudovat dnešní církevní areál o třech hektarech s hradební zdí dlouhou 750 m a 3 bránami. Areál kromě dnešní katedrály sv. Štěpána ještě tvoří biskupská rezidence, nové proboštství a kanovnické domky. Ale zpátky ke katedrále. Současná stavba byla vybudována hned po zboření původního kostela v letech 1663-1670 a vysvěcena roku 1681. Na místě původní barokní zvonice pak byla v letech 1883-1889 vystavěna dnešní vysoká věž. Katedrálu tvoří raně barokní trojlodí se třemi páry průchozích kaplí v bocích. Po stranách presbytáře jsou přistavěny kaple, v patře jsou oratoře. U hlavního portálu můžeme vidět kamenný znak zakladatele biskupa Schleinitze. Vnitřní vybavení katedrály je bohaté, obrazy hlavního i bočních oltářů vymaloval Karel Škréta. Přístup na vysokou věž v sezoně zajišťuje Farní charita.

Vodní elektrárna Práčov byla postavena jako jedna z prvních hydroenergetických staveb u nás po druhé světové válce. Uvedena do provozu byla v roce 1953. Elektrárna je zásobena vodou z vodního díla Křižanovice, odkud sem vede přivaděč dlouhý 3139 m o průměru 240 cm. Z celkové délky připadá 2288 m na železobetonové potrubí a 851 m na štolu proraženou levým svahem údolí. Na konci přivaděče u elektrárny je vyrovnávací komora kruhového půdorysu o vnitřním průměru 2 m a výšky 17 m. Celková výška věže této vyrovnávací komory je necelých 58 m, stěny mají sílu 50 cm. Betonáž této věže se prováděla pomocí 1,2 m vysokého posuvného bednění nepřetržitě, což vyžadovalo nejen správný a rovnoměrný posun bednění směrem vzhůru rychlostí 12 cm/hod., ale i bezporuchovou dodávku elektrické energie, betonu, výztuže jakož i všech strojů po dobu tří týdnů. Vyrovnávací nádrž slouží k vyrovnání tlaků vody v přivaděči při uzavření turbíny a odstavení turbosoustrojí. Z této vyrovnávací komory pak vede ocelové potrubí o průměru 200 cm již přímo do elektrárny. Zde je instalována Francisova turbína o výkonu až 8.000 kW. Jen pro příklad za rok 2007 vyrobila elektrárna téměř 15 mil. kWh elektřiny, což postačuje zhruba na roční zásobení 4.300 domácností.

Koubkova branka (součást opevnění jižního předměstí) byla vystavěna nákladem mlynáře Koubka v roce 1574 jako přístup k místnímu mlýnu. Nejprve bývala obývána věžním a posléze dalšími obyvateli až do 50. let 20. století. Pak zůstala nevyužita a chátrala. Až v roce 1989 se ji ujali jeskyňáři. V 90. letech 20. století byla opravena a od roku 2004 je v majetku města. Dodnes je využívána jako klubovna a pro příležitostné akce. Objekt je vystavěn z lomového kamene, čtverhranného nepravidelného půdorysu. V prvním patře se nachází předsíň a vlastní místnost fungující jako klubovna. V úrovni druhého patra se nachází dřevěná pavlač na krakorcích.

Autorem sochy je Jan Oldřich Mayer, který ji zhotovil roku 1708. Mecenášem byl František Sezima rytíř Mistrovský z Nemyšle. Sochá znázorňuje sv. Judu Tadeáše, světce a jednoho z Kristových apoštolů, který byl pro víru ubit pohany kyjem. Právě s tímto kyjem je zobrazován. V pravé ruce drží evangelium. Je to ochránce a pomocník lidí, kteří se octli v nejbeznadějnějších situacích. Socha je jednoduchá, do oválu komponovaná a stojí na barokním postavci s nápisem: DEVOTO CHRISTI AMICO - Oddanému příteli Kristovu.