Rotunda sv. Kateřiny je unikátní památka přemyslovského knížecího hradu, jeden ze symbolů českého státu. Na základech hradu z 1. pol. 11. století byl počátkem 18. stol. vybudován barokní zámek. Expozice k dějinám Znojemska od pravěku do konce 19. stol., lapidárium a hradní podzemí. Výklad je zajištěn formou Audioguidů" ve 12 jazycích. Vstup podmíněn příznivými klimatickými podmínkami. Doporučujeme prohlídku objednat předem. Objekt je pod správou Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Rožnov pod Radhoštěm se nachází na úpatí Vsetínských vrchů ve Zlínském kraji, v okrese Vsetín. Asi osmnáctitisícové, kdysi dřevěné, městečko se rozkládá po obou březích řeky Bečvy v chráněné krajinné oblasti Beskydy. Na počátku 20.století zde byly světově proslulé klimatické lázně, nyní láká návštěvníky, především krásná příroda Beskyd a zejména největší český skanzen Valašské muzeum v přírodě. Rožnov pod Radhoštěm byl založen v polovině 13. století, mezi lety 1246 – 1267, olomouckým biskupem Brunem ze Šaumburku. Právě z roku 1267 existuje první písemná zmínka o panství. Bruno ze Schaumburku ho tehdy před odjezdem na křižáckou výpravu do východního Pruska, uvedl jako svůj majetek. Půdorys města je příznačný pro dobu svého vzniku. Ve druhé polovině 13. století kdy České království za panování Přemysla Otakara II. prožívalo rozkvět, byly města často zakládány na zelené louce. Proto i domy na náměstí stály v rovných řadách, podloubí spočívala na sloupech s pavlačí. Unikátní bylo, že domy bylo velmi dlouho dřevěné. Nedaleko založené osady na jihozápadní straně byl vrch Hradisko a na něm byl postaven gotický hrad. Jestli byl jeho zakladatelem biskup Bruno či až jeho další majitelé panství, prameny nic neříkají. Doložen je roku 1310, ale pravděpodobně stál již za panování Přemysla Otakara II., kdy plnil strážní funkci na velmi exponované hranici s tehdy nepřátelskými Uhrami. S jejichž králem Bélou vedl Přemysl Otakar II. dlouholetou válku. Své zkázy se hrad dočkal v 15. století, na rozkaz Císaře Ferdinanda I. byl částečně rozbořen roku 1539, kdy se v něm usadili loupežníci. V průběhu let se v Rožnově vystřídalo několik šlechtických rodů. Roku 1548 získali panství Žerotínové a udrželi si ho až do 19. století. Za jejich vlády došlo v Rožnově k rozkvětu hospodářství i řemesel. Žerotínové přispěli k rozkvětu města a Rožnov se proslavil zejména tkaním plátna a mušelínu a to po celé rakouské monarchii. Jen zvolna se dřevěné městečko měnilo na kamenné. I přes rozvoj řemesel se většina obyvatel živila málo výnosným zemědělstvím a pastevectvím. Podle pastevců - valachů byli osadníci nazýváni Valaši a celá oblast Valašsko. Většina lidí si tuto oblast spojí se salaší, kolibou a stády ovcí. Pečoval o ně bača, z jejich mléka vyráběl ovčí sýr brynzu a syrovátku zvanou žinčici. A právě žinčice stála společně se zdejším klimatem na počátku hospodářského vzepětí Rožnova, který přineslo lázeňství.Všechno začalo roku 1796 kdy si brněnský lékař dr. Kročák povšiml zdejších příhodných klimatických poměrů a rozhodl se sem poslat své pacienty, kteří měli prsní choroby. Velmi dobrý výsledek a nárůst počtu pacientů dal v Rožnově vzniknout klimatickým lázním. Ty založil roku 1820 tehdejší ředitel zdejšího panství Josef Drobník. Zpočátku se léčilo žinčicí a terénními vycházkami, později také koupelemi a elektroléčbou. Největšího rozmachu dosáhly klimatické lázně na počátku 20. století, kdy během lázeňské sezóny přijíždělo do Rožnova až 3000 hostů z celého světa. Účinky tamější léčby tak například okusil zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, a zakladatel genetiky Georg Mendel. Lázně léčily nemocí dýchacího ústrojí, plic a také srdce. Lázně po Druhé světové válce skomíraly a byly zrušeny v roce 1960. V druhé polovině dvacátého století mění město svůj charakter a stává se průmyslovým, hlavně díky elektronickému průmyslu zastoupeným podnikem Tesla. Toto období přineslo typickou zástavbu té doby.I přesto, je Rožnov stále vyhledávaným turistickým centrem a snaží se vzpomenout na svou lázeňskou tradici. Půlkruhem kolem historického jádra města se rozkládá městský park. Již v minulosti v něm byly pro lázeňské hosty upraveny stezky se sedátky. I v současnosti má mnoho půvabů jako je jezírko či lipovou alej, vysazenou počátkem tohoto století. V centru městského parku stojí někdejší léčebný dům. K památným objektům ve městě patří katolický chrám,zasvěcený Všem Svatým, postavený v letech 1748-52. Za povšimnutí stojí budova současného sídla Chráněné krajinné oblasti Beskydy, historická stavba, vybudovaná před 200 roky, původně první rožnovská škola, pak fara a později pekárna. Ale především beskydská příroda, mytologií prostoupený vrch Radhošť a skanzen je to co každoročně přivede do Rožnova pod Radhoštěm desetitisíce návštěvníků.

Prostý dřevěný toleranční kostelík ve Velké Lhotě byl postaven v období po vydání Tolerančního patentu (1781). První bohoslužba se konala v roce 1783. Objekt je srouben ze smrkových klád, interiér je stejně prostý jako stavba sama, bez obrazů a soch. Nemá vytápění ani elektrické osvětlení. Přesto je ojedinělý a to svými zachovanými typickými rysy tolerančních kostelíků. Zejména pak v interiéru se zachovalo původní uspořádání lavic kolem oválného stolu a umístění kazatelny na té široké straně proti vchodu. Kostel svým bohoslužebným účelům slouží dodnes.

Pasionál abatyše Kunhuty je soubor pěti duchovních textů z počátku 14. století vzniklý z popudu Kunhuty Přemyslovny.První text byl sepsán již okolo roku 1312 a celé dílo bylo dokončeno někdy okolo roku 1321, v době Kunhutiny smrti. Na tvorbě Pasionálu se podílel kanovník Beneš a také významný dominikán a později inkvizitor Kolda z Koldic. Beneš rukopis iluminoval (vymaloval), přičemž jeho práce po umělecké stránce dosahuje kvalit francouzského královského dvora. Ilustrací je celkem šestadvacet, jsou na nich zobrazeny divadelní scény, které se hrály v klášteře sv. Jiří na Velikonoce. Svůj výtvarný doprovod doplnil Beneš i vlastními verši, z nichž čiší nevšední nadání.Pasionál tvoří soubor pěti duchovních textů a je metaforou o utrpení církve. Prvním text je Podobenství o nepřemoženém rytíři z roku 1312 (autorem je Kolda) a o rok později byl iluminován. Rytířem je zde Ježíš Kristus a Panna či nevěsta Kristova symbolizuje lidskou duši. Nevěsta a Kristus splynou v jedno, což Beneš ztvárnil splynutím jejich svatozáří.Následují dvě středověké velikonoční básně o Panně Marii a skladba O nebeských příbytcích (jistým autorem je opět Kolda, který ji napsal roku 1314. Poslední dva texty jsou Pašijové kázání papeže Lva a Pláč Máří Magdaleny a vznikly zřejmě až po roce 1321, tedy po Kunhutině smrti. V Pasionálu byla nalezena i Kunhutina modlitba.Pasionál lze brát i jako jakýsi středověký orloj. Kristus je pojat jako Slunce a jeho nevěsta jako Venuše. Andělé jsou hvězdy, ďábel - had je démon tmy a zimy nebo souhvězdí podzimního hada a Kristův kříž je pojat jako křížení nebeského rovníku a ekliptiky.V knize je vložen dvoulist, kde je abatyše Kunhuta zobrazena jako princezna (korunována dvěma anděly) a jako nevěsta Kristova. Její podobizna je ovšem rozmazaná, snad byla slíbána coby vzácná relikvie.