Rozhledna na Frýdlantské výšině, či také na Resselově kopci, je jedinou vyhlídkovou stavbou Frýdlantského výběžku. Ani Frýdlantu v Čechách se nevyhnula rozhlednová horečka, jež postihla na konci 19. století tento kraj. O první rozhlednu v těchto místech se zasloužil okrašlovací spolek pro město Frýdlant, který byl založen roku 1889. Ten cílevědomě zveleboval město a okolí a rozhlednu postavil roku 1890. Byla dřevěná, opláštěná a 14 m vysoká. Turisté ji mohli využívat společně s přilehlým jednoduchým pohostinstvím až do roku 1906. Tehdy musela být pro celkovou zchátralost stržena. Na její stavbě se významnou měrou podílel místní truhlář Josef Haupt, pozdější předseda spolku, jehož pamětní deska je umístěna na východní straně současné rozhledny. Ta byla otevřena jen rok po stržení věže předešlé. Za její stavbou stál opět okrašlovací spolek a 30. dubna 1907 přivítala první návštěvníky. Byla pojmuta způsobem velkorysejším a vystavěna stavebním materiálem trvanlivějším. 20 metrů vysoká věž z pálených cihel a žulových bloků sloužila k dalekým výhledům do roku 1945. Po druhé světové válce začala rozhledna chátrat, v padesátých letech pak byla uzavřena a přebudována na letecký maják. V roce 1979 byly všechny tyto zařízení přesunuty na nově vybudovaný stožár stojící vedle rozhledny, a ta se vrátila zpět TJ Frýdlant, která ji předala do užívání svému turistickému odboru. Ti věž důkladně opravili a po dlouhé době ji zpřístupnili návštěvníkům. V okolí vybudovali příjemný výletní areál U rozhledny. To bylo roku 1982. Svému původnímu účelu tak rozhledna u Frýdlantu v Čechách slouží i v současnosti. Když vystoupáte 115 schodů, naskytne se Vám výhled na Jizerské a Lužické hory a také na Ještědský hřbet.

Poutní místo Rokole se nachází 6 km východně od Nového Města nad Metují. Poutní místo vzniklo podle legendy o zbloudilém děvčátku ve zdejších lesích, které se v pomoc obrátilo k Panně Marii. Ta se jí zjevila a vyvedla ven. Na místě jejího zjevení pak vytrskl pramen vody, jenž podle jiné legendy zase uzdravil slepého lesníkova synka. Zbožní lidé u zdejšího pramene pověsili mariánský obrázek, později zde byla postavena dřevěná kaple, která byla v roce 1859 nahrazena zděnou. V roce 1860 byl do ní zavěšen obraz Panny Marie s Ježíškem namalovaný hradeckým malířem Josefem Božetěchem Klemensem, známý také jako Panna Marie Rokolská. Na protějším vrchu byla v roce 1874 zřízena křížová cesta zakončená Božím hrobem. Kamenné sloupky byly opatřeny reliéfy z litiny natřené na bílo se zlatými svatozářemi. V roce 1930 nechal na svém zdejším pozemku továrník Přibyl nový pseudogotický kostel, který však pro různé průtahy a druhou světovou válku byl vysvěcen až 19.8.1945. V roce 1988 prošel velkou opravou a roku 1993 k němu byla přistavěna zákristie. Dnes zde na malebném místě najdeme jak kapli u studánky, tak kostel, vedle něj pak stojí dřevěná „loreta“. Ta však nemá s Nazaretským domkem P.Marie nic společného, jde o dřevěný ochoz zepředu otevřený v němž jsou rozvěšeny obrazy Sedmi bolestí Panny Marie. Přes silnici na vršku se pak stále nachází křížová cesta, bohužel již bez Božího hrobu.

Jediná dochováná brána jihlavského městského opevnění se nachází na západním okraji historického centra. Brána byla vybudována současně s městským opevněním ve druhé polovině 13. století. V letech 1508-1509 byla původní věž snesena a vystavěna nová gotická brána s vyšším průjezdem a spouštěcí mříží. Na konci téhož století byla ještě zvýšena o dvě patra na dnešní výšku 24 m. V roce 1853 byla renovována a opatřena hodinami. Součástí brány bylo i předbraní, které se skládalo z mohutného barbakánu, padacího mostu a několika bašt. Toto předbraní zaniklo v roce 1862. Od roku 1999 je koruna brány přístupná, v zimním období ve všední dny, v sezoně pak navíc o víkendech. Současně se v bráně nachází expozice věnovaná jihlavskému městskému opevnění a výstava reprodukce obrazů Gustava Kruma „Z historie Jihlavy“.

V centru obce Nýdek stojí dřevěný kostel sv. Mikuláše. Malý dřevěný kostelík se stropem obložený deskami a zvenčí pokrytý šindelem byl postaven roku 1576. Až do roku 1654 byl prostestantským, v tomto roce jej pak dostali katolíci. V průběhu 19. století a na počátku 20. století prošel necitlivými úpravami, v roce 1910 byla střecha pokryta eternitem. Roku 1977 prošla stavba generální opravou. Stavba je to jednolodní s pravoúhlým presbytářem, sedlovou střechou a hranolovou věží. Oltář s obrazem sv. Mikuláše pochází z roku 1746, dále zde můžeme vidět kruchtu nesenou pilíři. Kostel je přístupný v době bohoslužeb.