Židovský hřbitov se nachází přibližně 1 km od centra obce Liteň a to jižním směrem. Je potřeba se vydat z centra směrem na Skuhrov. Před koncem obce odbočit do Mánesovy ulice a pokračovat dál z obce ven směrem k okraji lesa. Hřbitov byl založen roku 1680 a rozšiřován byl v 18. i 19. století. V 19. století byl postaven i byt hrobníka, v roce 1927 pak obřadní síň. Na ploše 4.117 m2 je dochováno přilibžně 300 náhrobků pocházejících z let 1687-1939. V obci se též nachází synagoga postavená kolem poloviny 19. století v klasicistním slohu na místě starší synagogy. V roce 1939 byla však prodána obci a po válce adaptována na hasičskou zbrojnici. V roce 1956 ještě navíc zásadně přestavěna na dům požární ochrany a zvýšena o patro. Hřbitov je ohrazen dobrou kamennou zdí a uzamčen. Na vratech je sice zpráva kde sice lze zapůjčit klíč, nicméně je staršího data a je uvedeno pouze číslo popisné. Obytné stavení vedle vchodu je nefunkční a vybydlené.

Pamětní deska českého literáta Jaroslava Vrchlického je zhotovena z bronzu. V roce 1929 ji vytvořil L. Šaloun.

V obci Obříství nedaleko Neratovic stojí na místě původní tvrze zámek s kostelem sv. Jana Křtitele. Tvrz se poprvé zmiňuje již v roce 1290 a stála na vyvýšeném ostrohu při řece Labi, s mohutnou čtyřbokou věží a druhou nižší. Historie zámku Počátkem 17. století došlo za majitele Václava Pětipeského k přestavbě tvrze na zámek, ale ještě nedokončená stavba mu byla za účast na protihabsburském povstání zkonfiskována. Zboží následně koupila Polyxena z Lobkovic, která ovšem ve stavbě nepokračovala a již v roce 1638 se sídlo uvádí jako chátrající. V roce 1655 koupil zámek Jan Goes a až za nového majitele Ferdinanda Viléma Slavaty z Chlumu po roce 1666 byla stavba teprve dokončena. V letech 1810 - 1811 nechal zámek přestavět nový pán Kristian Kryštof Clam-Gallas, který nechal starý zámek upravit a rozšířit. Jeho nástupce František Koller, známý jako člen eskorty dopravující Napoleona na ostrov Elba, přistavěl k zámku ještě v letech 1821-1826 dvě postranní křídla. Vnikl tak zcela nový objekt ve tvaru podkovy s čestným dvorem a parkem, obrácenými do návsi. Podoba této klasicistní přestavby se však dodnes nedochovala, překryla ji další úprava fasád ve stylu nejpozdějšího klasicismu v roce 1873 za Ferdinanda Trauttmannsdorfa. Nápadnou dekorací z roku 1873 je dvojitý znak rodu Trauttmansdorffů a Lichtenštejnů na středním traktu. I když někdejší feudální páni nežili v Obříství trvale, byl zámek často svědkem rozmanitého ruchu, slavností a význačných návštěv. V době paroplavby z Obříství do Drážďan sloužil z části i jako přepychový hostinec, v němž mohli přenocovat cestující z Prahy do Drážďan. V majetku Trautmannsdorfů zůstal zámek do roku 1926, kdy se v rámci první pozemkové reformy stal součástí velkostatku. Od roku 1938 pak sloužil pro školské účely až do roku 1999, kdy byla v obci dostavěna nová škola a zámek byl následně navrácen v restituci do rukou nynějšího majitele Igora Havelky. Pod zámkem u řeky Labe se nachází nádherný udržovaný park. Zámek je však v současnosti veřejnosti nepřístupný. V bližším nebo vzdálenějším okolí můžete navštívit celou řadu památek, jako například malý zámeček Chlumín, rokokový zámek Hořín nebo barokní zámek Liblice. Ubytování naleznete v Mělníce, který má také co nabídnout, a stojí proto za návštěvu.

Vchynicko-tetovský kanál měl za úkol dopravit těžené dřevo v této oblasti Šumavy do řeky Otavy. Tento kanál vyprojektoval stejně jako Schwarzenberský plavební kanál ing. Josef Rosenauer. S výstavbou bylo započato v polovině roku 1799. Kanál obcházel nesplavné koryto Vydry. Na jaře roku 1800 na stavbě pracovalo 203 tesařů, 108 zedníků a okolo 1000 nádeníků což mělo za následek dostatek pracovních příležitostí pro tento kraj. Na výstavbu kanálu následovaly i další práce aby byla zajištěna plavební cesta do Prahy. Znamenalo to proražení kamenných prahů v korytě řeky Křemelné, odstranění kamenů v Otavě a úpravě koryta Vltavy. Oficiální povolení k plavbě bylo uděleno 3.9.1801.Vlastní kanál dlouhý 17,8 km se sestával ze tří částí spojených kamennými skluzy a závěrečného skluzu do Křemelné. Začíná u hradlového mostu před obcí Modrava a končí trubním skluzem nedaleko obce Srní. Kanál překonává na celou svoji délku výškový rozdíl 243 m, spád má ale někde okolo 2-3 promile což umožňovalo rychlost plavení 4 km/hod. To byla bezpečná rychlost nejen pro kanál, ale i pro plavené dřevo. Dostatek vody pro plávku zajišťoval systém 8 nádržek nazývané také „Švele“, které byly budovány na horních tocích potoků. I když dokázaly akumulovat celkem 90.000 m3 vody plavilo se jen v průměru 30 dní v roce většinou v měsících dubna a května. Dnes se již vodní nádrže nevyužívají. Dřevo které se v kanelé plavilo mělo délku cca 75-100 cm, takže šlo spíše jen o dřevo určené jako palivové. Kanál nebyl uzpůsoben pro plavení dlouhých kmenů. Ty byly nadále sváženy volskými potahy k řece Otavě. Plavební cesta i kanál sice pomohla k vyššímu zhodnocení dřeva, zaroveň znamenala další neřízenou těžbu a drancování lesa. Jeho výsledkem bylo rozsáhlé odlesnění panství, kterého se zděsil i sám kníže Schwarzenberg. Asi po 40 letech klesla poptávka po dříví, které více nahradilo uhlí z povrchových těžeb. Nového oživení plavby nastalo po noci 26.10.1870, kdy vichřice a následná kůrovcová kalamita zlikvidovala poslední zbytky pralesa na Šumavě. K plavení dřeva přestal kanál nadobro sloužit v roce 1958. Za celou dobu přepravil 4.000.000 m3 dřeva. Od roku 1942 je využíváno 9 km plavebního kanálu (od rechlí po Mosau) pro účely vodní elektrárny. Z lokality Mosau, z tzv. vtokového objektu je voda sváděna potrubím o délce 3.218 m do akumulační nádrže Sedlo. K překonání údolíček s výškovým rozdílem pouhých 10 m byly využity dvě shybky. Ze Sedla putuje voda do vyrovnávací komory tzv. vodního zámku a odtud padá tlakovým potrubím o délce 900 m s výškovým rozdílem 216 m do vodní elektrárny Vydra na Čeňkově pile. Na plavebním kanále se nachází celkem osm historických obloukových mostků, které také chrání tento kanál. Stavěly se z místního kamene, hlavně žuly. Nejdůležitějším kamenem těchto mostků je ten úplně prostřední tzv. vrcholový klenák, ten drží most pohromadě, bez něj by se zřítil.