Modřanské kino promítalo filmy již roku 1919 a patřilo k prvním kamenným kinům v Praze. Původní jméno bylo "Bio Lido", název se odvodil od umístění v prostorách Lidového domu. V období Protektorátu bylo kino přejmenováno na Viktoria. Od konce války do roku 1948 pak neslo jméno Vlast. Roku 1950 proběhla rekonstrukce, při níž byl sál otočen o 180 stupňů. Původní obloukovitý portál jeviště je patrnný ještě dnes. Dnes kino, které stále zachovává atmosféru starého biografu, nabízí sál s 200 sedadly. Uvádí běžnou filmovou distribuci. Součástí kina je i Café Biograf.

Masarykova zdymadla byla vybudována v letech 1923 – 1636. Součástí zdymadel je plavební komora a elektrárna. Masarykova zdymadla jsou významnou stavbou na plavební trase do Hamburku.

Vodní nádrž Josefův důl se nachází 8 km severně od Jablonce nad Nisou. Nádrž byla postavena hlavně pro akumulaci vody pro vodárenské účely a jako ochrana proti povodněmi v oblasti pod ní. V 60. letech 20. století se totiž v oblasti Liberecka a Jablonecka začal projevovat nedostatek pitné vody. Stavební práce byly zahájeny v roce 1976 a vodohospodářská kolaudace nádrže proběhla 27.5.1987. Nádrž má dvě hráze, hlavní a boční. Obě jsou zemní, sypané, na návodní straně utěsněné asfaltobetonovým pláštěm a na vzdušné straně zpevněné travním porostem. Délka hlavní hráze je 360 m. Ze železobetonové věže, přístupné lávkou, vede ocelové potrubí o průměru 800 mm, dlouhé 2.569 m do úpravny vody v Bdřichově. Tudy proudí surová voda pro úpravu na pitnou z nádrže do úpravny. Ze stejného objektu pak vede 418 m dlouhý odpadní tunel vnitřního podkovovitého tvaru do podhrází. V polovině délky je do něho též zústěn šachtový bezpečnostní přeliv. Na odbočce z levé základové výpusti je nainstalována vodní elektrárna se dvěma turbínami o výkonu 2x55 kW. Celkový objem nádrže činí 22,114 mil. m3 vody, maximální zatopená plocha je tak 138,10 ha. Hráz vodní nádrže je přístupná.

Kostel sv. Haštala byl postaven v první polovině 14. století v gotickém slohu. Barokní podobu dostal přestavbou po poničení požárem v roce 1689. Rekonstrukci řídil P. I. Bayer. Pozůstatky gotické stavby patří mezi takzvanou ušlechtilou pražskou gotiku. Interiér kostela je převážně barokní. Hlavní oltář je novorenesanční a je dílem architekta A. Bauma. Zdobí ho obraz sv. Haštala od J. Scheiwla z roku 1884. Sakristie kostela je vyzdobena původními gotickými nástěnnými malbami, hlavami apoštolů, pocházejícími přibližně z roku 1500. Jsou doplněny obrazy Ukřižování a Poslední večeře. V interiéru je také sousoší Kalvárie od F. M. Brokoffa z roku 1716, Mezi klenoty kostela patří také cínová křtitelnice s figurální výzdobou, která pochází z přelomu 15. a 16. století.Na Haštalském náměstí již mnoho starých domů není, i když samotné náměstí patří k nejstarším v Praze. Také kostel sv. Haštala patřím k těm nejstarším. Kostel sv. Haštala je čtyřlodní gotická podélná stavba s hranolovou věží, stojící v místech staršího kostela románského. Vystavěn byl ve 14. století a po velkém požáru v roce 1689 barokně upraven Pavlem Ignácem Bayerem. Stavebně ušlechtilý severní dvoulodní prostor z konce 14. století s velice štíhlými pilíři, nesoucími žebrovou klenbu, patří k nejlepším projevům pražské gotické architektury. Tady je umístěno i sousoší Kalvárie, dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z roku 1716. Novorenesanční oltář je od architekta Antonína Bauma. Původní gotické nástěnné malby představující hlavy apoštolů jsou v sakristii doplněny malbami Ukřižování a Poslední večeře Páně z doby kolem roku 1500. Velice vzácná je i figurálně zdobená cínová křtitelnice z roku 1550. Zasvěcení kostela sv. Haštalovi je neobvyklé nejen v Praze, ale i ve střední Evropě. Svatý Haštal je mučedník z třetího století, byl tajným křesťanem. Jakožto pokladník císaře Diokleciána, známého krutým pronásledováním ctitelů Krista, bydlel v císařském paláci a podle hesla pod svícnem bývá největší tma, ukrýval křesťany přímo ve svém obydlí. Došlo však k prozrazení a Haštal byl natažen na skřipec a ukrutně bičován. Poté byl ještě zaživa uvržen do hluboké jámy a zasypán pískem. Jeho atributem je rýč nebo lopata jako odkaz mučednické smti. V minulosti psali matriku u sv. Haštala kostelníci. Jak se však říká, asi byl jeden lepší než druhý. Když v roce 1622 nastoupil nový kostelník, o svém předchůdci napsal, že byl „kreténský, nevěrný a zpronevěřilý“. Sám pak vydržel dělat kostelníka jeden rok. Nový kostelník, který přišel v roce 1623, zaznamenal, že „... ten kostelník Šimon Šmíd, řečený Kavka, jenž doposud psal matriky, pánům osadním dvě kaple zloupal, truhly a almary falešnými klíči zotvíral, svícnů mnoho pokradl, měděnici měděnou a knihy některé vzal a spravedlivě zaloužil šibenici“. Zajímá zpráva poutající ke kostelu se dochovala z roku 1704. Tehdy se do chrámu vloupali dva svatokrádežníci, vojáci, a oloupili sochu Panny Marie o perly. Byli lapeni, přiznali se, že i jinde kradli, načež byli bez milosti oba oběšeni. V kostele byl v roce 1820 pokřtěn vynikající český malíř Josef Mánes. Stejně jako u jiných pražských kostelů i při sv. Haštalu byl hřbitov, definitně zrušený v roce 1832. Součástí hřbitovního zařízení byla budova kostnice čp. 1041/6 s barokní kaplí Nejsvětější Trojice. Urbanisticky pozoruhodný objekt stojí dodnes, ale svému původnímu účelu už neslouží.