Zaměření muzea je na záchranu a udržování historických železničních dresin a jejich vystavování a provozování při historických železničních oslavách a výročích. Muzeum je přístupné převážně o víkendech a vždy po předchozí dohodě. Muzeum je umístěno v soukromém objektu na výše uvedené adrese, kde je krátká předváděcí kolej. Součástí muzea je i strážní domek se závorami. Najdete zde i sbírku historických čísel z lokomotiv, výrobních štítků z lokomotiv a vozů a další železniční zajímavosti.   Stálá expozice Drezíny a železniční vozidla z 19. a první poloviny 20. století.

Historie zámku Původně na místě dnešního zámku Líšno stával gotický hrad Lešno, založený na chráněném místě mezi bažinami. Hrad byl založen pravděpodobně v roce 1367 Benešem z Dubé. Po roce 1424, kdy se naposled připomíná syn Beneše Václav, není osud Líšna známý. Roku 1443 byl majitelem panství Jan Sádlo ze Smilkova. Od poloviny 15. století držel zámek Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. V roce 1467 bylo Líšno v bojích zelenohorské jednoty proti Jiřímu z Poděbrad dva měsíce obléháno a dobyto královským vojskem. Po roce 1478 byl hrad Šternberky pozdně goticky přestavěn. Rozsáhlá renesanční přestavba následovala v roce 1536. Za třicetileté války bylo panství znovu zpustošeno. Neudržovaný hrad chátral především jako důsledek rychle se měnících majitelů Líšna. Až roku 1872 byl hrad přestavěn do dnešní podoby průmyslníkem Čeňkem Daňkem z Esse. Zámek byl postaven v romantickém duchu. Podoba zámku Objekt tak má tři křídla, jež uzavírají nádvoří zámku. Věž přiléhající k paláci byla zvýšena a opatřena sedlovou střechou. Kolem zámku byl zřízen park s pavilónky a rybníkem. Od roku 1945 byl zámecký areál zkonfiskován a adaptován pro účely ústřední školy Československého červeného kříže. Dnes je zámek prázdný, zchátralý a veřejnosti nepřístupný. Volně je možné navštívit jenom přilehlý zámecký park. Pokud jste milovníci golfu, přijďte si zahrát do golfového areálu Konopiště nedaleko Bystřice. Pokud se rozhodnete v okolí ubytovat, nabízí se několik možností v blízké Bystřici nebo v o něco vzdálenějším Benešově.

Poledník (1315 m) je šumavská hora, která se nachází 4,5 km jižně od Prášil. Dnes na ní stojí nejvýše položená a zároveň nejmladší šumavská rozhledna. Nejvýše položená Šumavská rozhledna Byla postavena až v roce 1998 a stala se okamžitě jednou z nejnavštěvovanějších českých rozhleden. Kromě krásného kruhového výhledu, lákala turisty především tajemná minulost Poledníku. Na jeho vrcholu byla totiž na přelomu 60. a 70 let vybudován Ministerstvem národní obrany přísně utajované vojenské sídlo, které zahrnovalo několik budov a radarovou věž. Objekt sloužil protivzdušné obraně státu a zařízení na odposlech rádiového provozu bylo využíváno k výzvědné činnosti. Do roku 1989 byl vrchol samozřejmě v nepřístupném hraničním pásmu a byla znepřístupněna i místa, odkud bylo možno vrchol zahlédnout a pro jistotu nebyl uváděn ani v některých mapách. Po odchodu armády krásná rozhledna Po roce 1989 armáda vrchol opustila. Objekty přešly pod správu NP Šumava a CHKO Šumava a v letech 1996-97 byly zbourány. Byla ponechána jen věž, která byla přestavěna na rozhlednu a veřejnosti zpřístupněna v červenci 1998. Je vysoká 37 metrů, na její vrchol vede 223 schodů a tři půlkruhová vyhlídková patra slouží jako galerie. Poslední fáze výstupu je po žebříku. Za namáhavý výstup je návštěvník odměněn kruhovým rozhledem. Spatřit ze všechny dominanty Šumavy a také Alpy. U paty věže vyrostla srubová stavba, která slouží jako informační centrum a občerstvení pro turisty. Ti se mohou vydat na Poledník na kole nebo pěšky. Výchozím bodem bývá Modrava nebo Prášily.   Výhled sever: severní část Šumavy, v podhůří Svatobor východ: Kašperk, Javorník, Boubín, Plechý jih: Alpy Západ: německá část Šumavy a Velký Javor Popis cesty Rozhledna je obtíže přístupná. Variantou je kolo či vlastní nohy. Odměnou je nádherný výlet dříve nepřístupnými šumavskými lesy.  Cest je několik. Jednou z možností je červená turistická značka z Prášil, druhou například na kole z Modravy. Připravte se na 7 – 11 km.

Slezskoostravská radnice byla vystavěna v letech 1911-1913 podle projektu profesora Viktorina Šulce z Plzně, který byl dopracován Ing. Jaroslavem Volencem a Františkem Doležalem. Součástí radnice je secesní zasedací síň s ornamentálními štuky, který funguje zároveň i jako koncertní síň. V letech 2000-2001 byla budova rekonstruována. V radniční věži je nainstalována elektronická zvonkohra, která každou hodinu hraje známé slezské melodie, o poledni pak slezskou hymnu.