Bývalé podzemní lomy ve kterých se těžil písek pro blízké brusírny zrcadel se nacházejí při silnici spojující obce Svitava a Velenice, zhruba necelý kilometr od obce Sviatava. Potřebné druhy písku byly získávány plavením, vytěženého z asi 1,5 m mocné vrstvy pískovce. Za zhruba 150 let těžby vznikly v pískovcových skalách u Velenic rozsáhlé labyrinty podzemních prostor, zajištěné proti zřícením skalními pilíři. Největší z podzemních lomů se nachází cca 150 m od zrcadlárny v severním svahu údolí. Prostory zasahují až 60 m do nitra skály, na šířku mají přibližně 140 m a výšku až 3,5 m. Strop jeskyně podpírá 30 mohutných pilířů. Za druhé světové války měla být do tohoto lomu přestěhována výroba leteckého koncernu Weser z polského města Kalisch. Aby se zde mohly vyrábět rychlopalná letecká děla, byly pozdemní prostory upraveny vybetonováním podlah a zděnými přepážkami prostor rozdělen do několika částí. Původně zde mělo pracovat několik set dělníků, ale nakonec zde pracovalo jen pár desítek lidí. Po válce až do konce 80. let 20. století sloužily prostory jako sklad zeleniny. V roce 2002 posloužily k netradiční oslavě svatojánské noci a o rok později zde byla otevřena motorkářská hospoda. Další rozsáhlý podzemní lom se nachází 250 m západně od Velenické zrcadlárny. Tento menší lom který je označován jako Pustý kostel si zachoval svoji původní podobu. Z okrouhlého prostoru se sestupuje do jeskyně, jejíž dno je 1,5 – 2 m pod povrchem. Snižující se strop podpírá 16 skalních pilířů. I zde se nacházejí zbytky zdí pocházející z doby, kdy byla část jeskyně upravena na sklad. Vpravo od vchodu na malé skalce se nachází vytesaný reliéf Ukřižování od neznámého autora.

Městečko Zlaté Hory na Jesenicku proslulo ve středověku díky svým nalezištím zlata v blízké říčce Olešnici, kolem které byly budovány štoly. V současnosti se v tomto romantickém kraji buduje replika středověkého hornického městečka s naučnou stezkou. Říká se mu Údolí ztracených štol a má přiblížit život a těžbu horníků. Návštěvníci zde mohou shlédnout dva sruby, jejichž součástí je stoupa na drcení zlaté rudy a také zlatorudný mlýn. Dřevěné stroje byly zhotoveny přesně podle dobových nákresů a původní technikou. Energií je voda, která je přiváděna vodními koly postavenými v kaskádě v původním kanále. ... více o Zlatých horách zdeOtevírací doba: listopad - dubenPO 09:00 - 12:00, 13:00 - 17:00ÚT 09:00 - 12:00, 13:00 - 16:00ST 09:00 - 12:00, 13:00 - 17:00ČT 09:00 - 12:00, 13:00 - 16:00PÁ 09:00 - 12:00, 13:00 - 16:00květen - červen a září - říjen takéSO 9:00 - 13:00červenec a srpen PO - PÁ 9:00 - 12:00, 13:00 - 17:00SO - NE 10:00 - 16:00   

Rozhledny jsou v Karlových Varech nebo jeho okolí celkem čtyři. Diana je se svým rokem narození 1914 nejmladší z nich, i když historie výhledů z tohoto místa sahá až do roku 1804. Výšina přátelství Tehdy zde dva občané Karlových Varů odstranili stromy a opatřili vyhlídku dvěmi odpočinkovými sedátky. Tato vyhlídka se nazývala Výšinou přátelství a stala se mezi lázeňskými hosty velmi oblíbenou. Zlepšit jejich výhled se rozhodla městská rada na počátku 20.století. Její plány na využití vrcholu byly velkolepé. Vedle kamenné rozhledny měla také vyrůst letní výletní restaurace a pro lepší pohodlí měla hosty vyvézt na vrchol kolejová lanová dráha. Realizace projektu sice neproběhla bez problémů ale 27.května 1914 se mohla veřejnost poprvé pokochat výhledem na město a občerstvit se v přilehlé restauraci. Diana je mohutná čtyřboká věž. Její základ je zděný a skládá se z cihlové hlavní části a na vrcholu je dřevěný vyhlídková ochoz. Samotná rozhledna je vysoká 40 metrů, vyhlídkový ochoz je ve výšce 35 metrů a lze z něj přehlédnout celé Karlovy Vary, údolí řek Ohře a Teplé, hřeben Krušných hor, na jihovýchodě Doupovské hory a Slavkovský les. Diana se stala rychle velmi oblíbenou, jedním z důvodů je určitě pohodlí, které nabízí. Turisté totiž mohou 200 metrů převýšení, které dělí Dianu od kolonády zdolat pomocí 453 metrů dlouhé lanovky. Návštěvníky, které by odradilo 150 schodů vedoucích na ochoz mohou použít výtah uvnitř rozhledny. Rozhledna Diana je otevřena celoročně.   Výhled sever: Karlovy Vary a Klínovec východ: Goethova vyhlídka jih: Doubská hora západ: Popis cesty Autem se na vrchol vyjet nedá. Zato lze využít lanovku. Jedna z cest vede například od vlakového nádraží. Podél říčky Teplé projděte lázeňskou částí až ke Grandhotelu Pupp a odtud můžete lanovkou nebo po modře značené turistické trase až k rozhledně. Připravte se asi na 3 kilometry.

Mezi zajímavé domy Jungmannovy ulice patří dům, který nás zaujme svou neobvyklou fasádou z neomítaných cihel vsazených do železobetonového rámu. Je to stavba geometrické moderny – Mozarteum. Pro nakladatele hudebnin Mojmíra Urbánka ji navrhl v letech 1911-12 architekt Jan Kotěra. Do září 1913 byla budova postavena. Součástí domu byla koncertní síň adaptovaná Kotěrovým žákem Josefem Kalouskem pro maximálně 400 osob, který se stal v Praze pojmem. V jeho pamětní knize jsou zapsáni význační skladatelé jako Leoš Janáček, Arthur Rubinstein, Edvard Grieg a další. V domě také vzniklo prodejní gramofonové oddělení. V letech 1933-38 mělo v koncertním sále působiště avantgardní divalo D 34 Emila Františka Buriana. Po znárodnění v roce 1949 zůstalo prodejní oddělení hudebnin zachováno. Sál Mozartea byl ale adaptován na nahrávací studio Supraphonu později Pantonu. V restitucích byl objekt vrácen rodině Urbánkových, který v duchu kulturních tradic pronajali síň Mozartea, zbavenou již balkonu a lóží na zřízení galerie.