Dům sloužil jako kostnice v době, kdy u kostela sv. Haštala byl také hřbitov. Později svou funkci pozbyl. Obraz na fasádě domu pochází z roku 1717.

Baťův mrakodrap nebo také správní budova č. 21 stojící na okraji baťových závodů byl postaven v letech 1936-1939 jako ústředí obuvnické firmy Baťa. Sedmnácti etážová budova má železobetonovou konstrukci tvořící spirálově armované kruhové sloupy, příčné průvlaky a podélné stropní trámy. Konstrukční výška podlaží činí 4,5 m. Skelet budovy byl vybudován za pouhých 160 dní pomocí standartního ocelového bednění a čtyř věžových jeřábů. Náklady činili v tehdejší měně 12 milonů korun. Budova byla vybavena na tehdejší dobu na vysoké úrovni zónovou klimatizací se samočinou regulací, výtahy s odstuňovanou rychlostí, potrubní poštou, telefonními ústřednami Siemenes a rozhlasem. V budově se nacházely 4 rychlovýtahy (3,5 m/s), Baťův výtah (1,75 m/s) doplněné páternosterem, nákladním výtahem a výtahem pro hosty. Celou budovou vede hlavní schodiště se 439 schody. V osmé etáži se nacházely reprezentativní ředitelské prostory. Dispozice ostatních běžných etáží byla střídmá, účelová, zdůrazňující efektivitu. Velkoprostorové uspořádané kanceláře pro cca 200 lidí. Raritou byl Baťův výtah tvořící vlastně takovou pojízdnou kancelář o rozměru 5x5 metrů vybavená klimatizací, tekoucí teplou a studenou vodou, telefonní ústřednou. Po zřízení samosprávních krajů na počátku 21. století byla budova v letech 2003-2004 velmi dobře rekonstruována pro potřeby úřadu Zlínského kraje. Pokud to šlo bylo zachováno a obnoveno vše co pocházelo z původní stavby. V šestnácté etáži byla částečně obnovena střešní zahrada. Střední část je zastavěna zasedacím sálem krajského zastupitelstva a přilehlou kavárnou. Z průchozí šatny lze nahlédnout do garáže tzv. kočky, což je pojízdný mycí koš na mytí oken celé budovy. Zařízení je po renovaci opět funkční. Poslední sedmnáctá etáž je veřejnosti nepřístupná. Nachází se zde technologické prostory včetně zrekonstruované strojovny Baťova výtahu s původním a funkčním strojem Otis New York. Skupinové prohlídky včetně funkčního unikátního baťova výtahu zajišťuje blízké obuvnické muzeum.

Jižně od obce Kvasice, podél silnice na Novou Dědinu se nachází barokní zastavení Křížové cesty vedoucí na vrch Kalvárie, kde se dnes tyčí stožár vysílače.

Ústí nad Labem je statutární město na severozápadě Čech, průmyslové centrum Ústeckého kraje s téměř 100 tisíci obyvateli. Rozlehlé město s historickými stavebními památkami, mohutnou Mariánskou skálou v samém centru leží na soutoku řek Býliny a Labe, v srdci Českého středohoří. Na sever od města se nacházejí Krušné hory a Labské pískovce s turisticky vyhledávanou oblastí Česko-Saského Švýcarska. Město je proslulé převážně svým průmyslovým charakterem se zaměřením na chemii a těžbu hnědého uhlí. Po útlumu těžby hnědého uhlí a omezení některých výrob se životní prostředí výrazně zlepšilo. Z původní zástavby i díky bombardování spojenců v dubnu 1944 se příliš nedochovalo. Město Ústí nad Labem vzniklo před více než tisíci lety. Do historie ale vstoupila nedaleká ves Stadice. Český kronikář Kosmas právě sem přisuzuje děj pověsti o založení české královské dynastie, rodu Přemyslovců. Podle jeho vyprávění byl právě zde bájný Přemysl Oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší a usedl na knížecí stolec. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město, v druhé polovině 13. století. Výsady, které město dostalo od svého zakladatele, potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Město se řídilo magdeburským právem, mělo svobodné právo plavby i právo mílové. Přesto jeho význam zůstával pouze regionální. Vrcholného rozvoje dosáhlo město v druhé polovině 16. a na začátku 17. století. Díky tomu, že se nezúčastnilo prohraného povstání proti Ferdinandovi I. roku 1547, nebylo potrestáno a domohlo se alespoň relativní hospodářské prosperity. Od druhé poloviny 16. století dochází v Ústí k značnému posílení německého živlu, který postupně převládl. Třicetiletá válka přinesla městu velký úpadek. Město bylo několikrát pleněno. Nastala vleklá populační krize trvající déle než dvě století. V následujících dvou století zůstalo Ústí nad Labem jen malým zemědělským střediskem s počtem obyvatel nepřesahujícím 2 000 a to až do roku 1830, kdy v důsledku bouřlivého průmyslového rozvoje začala populace neobvykle narůstat. Ve 2. polovině 19. století, díky splavnění Labe, železniční křižovatce a bohatým zdrojům hnědého uhlí, se Ústí změnilo ze zaostalého provinčního města v důležitou průmyslovou, obchodní a dopravní metropoli severu Rakousko – uherské provincie. Středověké a renesanční městské hradby, jimiž bylo Ústí nad Labem obehnáno, byly v průběhu čtyřicátých let 19. století zbořeny a město se rozrůstá. Vyrůstají zde dva přístavy a město se stává největším přístavem monarchie co do počtu přepraveného zboží. Mimořádná ekonomická prosperita přinášela však i vlivy nepříznivé, vedle znečišťování životního prostředí a zničení většiny historických památek to bylo také vzrůstající vyhrocování sociálních a národnostních konfliktů mezi českou a německou populací.I přes devastaci města těžkým průmyslem a bombardování za Druhé světové války, si město zachovalo řadu památek. Kostel Nanebevzetí panny Marie byl postaven kolem r. 1318. V době husitských válek byla zničena jeho věž a trojlodí. S obnovou se začalo až po r. 1452. V 80. letech 19. století byl přestavěn v pozdněgotickém stylu. Bombardování města v dubnu 1945 vážně narušilo základy chrámové věže a od té doby je věž vychýlena od kolmé osy téměř o 2 m. Další sakrální památku je kostel sv. Vojtěcha. Barokní kostel s dominikánským klášterem postavil v letech 1715-1730 významný severočeský stavitel Octavio Broggio na místě stejnojmenné stavby z r. 1070. V roce 1972 zde byly instalovány druhé největší varhany v České republice. Svého zástupce má mezi sakrálními stavbami i protestantská víra. Novorománský kostel apoštola Pavla postavili r. 1906. Stavba je pozoruhodná ozdobnou cihlovou fasádou. Z původních tří kostelních zvonů zbyl pouze největší, s vyobrazením Martina Luthera. K dalším lákadlům patří Městské divadlo, postavené v novobarokním stylu, počátkem 20.století, muzeum města Ústí nad Labem a sluneční hodiny na Lidickém náměstí, které jsou součástí fontány. Z moderních staveb, které stojí za povšimnutí, patří zajímavý Mariánský most postavený v roce 1998. Dominantu města, tvoří rozsáhlá gotická hradní zřícenina Střekov. Situovaná na jihu města ad pravým břehem Labe na 100 m vysoké skále. Ve snaze zajistit bezpečnou plavbu po Labi, dohodl se český král Jan Lucemburský v roce 1316 s pražským měšťanem Peškem z Veitmile, že na skále vystaví nový hrad. V září 1319 přenesl král léno na děčínské Vartemberky.poté se majitelé rychle střídali. V letech 1479 až 1506 vlastnili Střekov bohatí í podnikatelé Glacové ze Starého Dvora, kteří jej přestavěli ve stylu pozdní gotiky. Od roku 1563 vlastní hrad Lobkoviczové. Od počátku 19. století dali Střekovu obraz romantické hradní zříceniny, jejímž obdivovatelem byl J. W. Goethe i hudební skladatel Richard Wagner, básník K. H. Mácha i malíř Ludwig Adrian Richter. V roce 1992 byl hrad vrácen v restituci Lobkowiczům.