Dodnes dochovaná branka byla součástí kamenného opevnění, které sledovalo původní starší jednoduché hradby. Povolení postavit nové kamenné hradby získalo město od císaře Ferdinanda I. v roce 1537. Městská branka je patrová stavba s mohutným průjezdem a pochází tak ze 16. století. Boční hrázděná a roubená přístavba sloužila svého času jako židovská modlitebna. Za bránou se nacházela Židovská ulice, ghetto tak bylo již za hradební linií.

Monumentální novorenesanční bazilika Božského spasitele v italském duchu byla vystavěna v letech 1883-1889 podle projektu arcibiskupského architekta Gustava Meretty. Architekt se zde zjevně nechal inspirovat římskou katedrálou Santa Maria Maggiore. Trojlodní bazilika zakončená půlkruhovou apsidou je netradičně orientována sever-jih, přičemž oltář se nachází na jižní straně. Chrám je 67 m dlouhý a 29,8 m široký, hlavní loď je 14 m široká a 22 m vysoká, boční lodě pak mají proporce poloviční. V hlavní lodi je trámový strop s kazetami a nad kněžištěm se nachází fresková malba Klanění beránkovi. V průčelí chrámu stojí dvě 64 m vysoké věže. Ve východní se nachází největší zvon (Salvátor) o průměru 164 cm a váze 2.446 kg. V západní věži pak tři zvony: Cyrila a Metoděj (1.194 kg), Prokop (724 kg) a nejmenší Florian (435 kg). Katedrála Božského spasitele je po chrámu na Velehradě druhým největší církevní stavbou na Moravě a pojme na 4.000 věřících. Ve vybavení kostel je i zajímavá křížová cesta řezaná do dřeva. Objekt je většinou přístupný veřejnosti.

Kostelík sv. Máří Magdalény byl vybudován v letech 1692-1693 stavitelem Kryštofem Dientzenhoferem na náklady Serváce Ignáce Engela z Engelsflussu. Vzorem byla kaple ve francouzském Aix-en-Provence. Je zajímavé, že kostel byl založen na hraně svahu s velmi rizikovou geologií a navíc na již tehdy známém ložisku železné rudy. Zvláštnostní stavby byl především její interiér, napodobující krápníkovou jeskyni. Na oltáři byla umístěna socha klečící sv. Máří Magdalény a ve výklencích sochy svatých poustevníků sv. Pavla, sv. Antonína, sv. Ivana a sv. Prokopa jejichž autorem byl známý řezbář Jiří Bendl. Pak se tu ještě necházel oltářík s obrazem sv. Františka Serafínského, obrazem sv. Františka a kazatelna. Podlaha kostelíka byla vydlážděna oblými kameny z nedaleké Berounky. Na jižní straně se nacházela sakristie a pod ní ve skále vylámaná krypta. Zakladatel nechal pro kostlík zhotovit i mešní náčiní: skvostnou monstranci osázenou drahokamy, kalich, zlacenou paténu, pacifikál, ciburium, 6 svícnů a kadidelnici. Vzhledem k bezpečnosti bylo toto náčiní uloženo na mníšeckém zámku a pouze v den svátku sv. Magdalény byl nešen ve slavném průvodu sem na Skalku. Bohužel souprava se do dnešních dnů nedochovala. Tradice pouti skončila v roce 1953 v důsledku společenského klimatu. S postupem těžby železné rudy se začaly ve zdech kostelíka objevovat trhliny. Ačkoliv byl arál po druhé světové válce opraven po deseti letech od dokončení opravy byl již opět zdevastován a opuštěný. Zchátralý kostelík, zarostlý bolševníkem se stal kulisou pro natáčení dílu Rubínové kříže seriálu 30 případů majora Zemana. Po ukončení těžby v roce 1967 svitla naděje na záchranu kostelíka. Záchranné práce začaly počátkem 80. let 20. století. Došlo ke zpevnění základů betonovými injektážemi, vyzdění trhlin a později dozdění nového věnce. V roce 1993 byla dokončena obnova fasády. S náročnou opravou původního interiéru se zatím nepočítá. V současné době se zde konají koncerty a výstavy.

Zahrada Na baště byla upravena J. Plečníkem v roce 1930 v rámci stavebních úprav Pražského hradu po nástupu T. G. Masaryka do úřadu prezidenta. Lze do ní vstoupit průchodem z II. nádvoří, branou z Hradčanského náměstí nebo od severní Haffeneckerovy brány. Po Plečníkově terase podél Rudolfovy konírny a Španělského sálu. Při úpravách zde byly objeveny pozůstatky bašty z doby Karla IV. Odtud název. Zahrada Na baště je vyvýšená nad úroveň nádvoří a ve srovnání s jinými hradními zahradami, až na Hartigovskou, je malá. I tak tvoří dokonalou kompozici pro tuto část prostor Pražského hradu. V severozápadním cípu zahrady je malý restaurační pavilon, který byl postaven podle projektu O. Rothmayera. Na západní straně sousedí se zahradou Arcibiskupského paláce. Zahradou lze také projít z Hradčanského náměstí do Jeleního příkopu.