Trasa žlutě značená je dlouhá 14 km a vede od železniční zastávky Ovesná k železniční stanici Černý Kříž. Vznikla v roce 1967 z nadšení a práce prachatických ochranářů. Její první část od zastávky Ovesná do osady Jelení vede především místy kde eroze v masivu vrchu Perníku vymodelovala za milony let ze žulových skal balvany různých tvarů, kterým tvůrci stezky dali přiléhavá jména: Gotický portál, Viklan, Skalní kaple, Soutěska lapků, Perníková skála, Obří kostky, Kamenná krása, Hřib a další. Zhruba dva kilometry od osady Jelení ve směru na Černý Kříž vede cesta kolem pomníku zastřelení posledního medvěda. Roku 1800 sice vydal kníže Jan Schwarzenberg nařízení proti vyhubení medvědů v knížecím revíru. Nařízení však bylo vydáno pozdě, v té době žilo na Šumavě už jen zbytek populace medvědů. V osudový den 14.11.1856 zde byl zastřelen poslední medvěd (medvědice). Stalo se v jednu hodinu odpoledne za husté vánice kdy nebylo vidět na 10 kroků a velkého vichru. Málem se při tom stala tragédie. Medvědice se obrátila proti čtyřem honcům, které před rozsápáním zachránil na poslední chvíli dvěma ranami syn hajného Jana Jungwirtha.Cesta vede také kolem uměle vytvořeného Jeleního jezírka určeného k napájení Schwarzenberského plavebního kanálu

V omezeném prostoru mezi řekou Jihlavou a skalami se rozkládá třebíčská židovská čtvrť, jehož historie sahá do 15. století. V letech 1556-1573 zde stálo 18 domů, v roce 1660 to bylo 51 domů. Roku 1726 se rozvoj ghetta zastavil. Po roce 1849 když byly zrušeny diskriminační podmínky začalo se ghetto vylidňovat. Bohatší odcházeli do Vídně nebo si kupovali domy na hlavním třebíčském náměstí, jejich místo pak zaujímali chudší obyvatelé. Do dnešní doby se dochovalo na 123 domů a židovská čtvrť patří mezi evropský unikát a jako jediná židovská památka zapsaná v UNESCO mimo Izrael. Čtvrť je tvořena dvěma hlavními páteřními ulicemi z nichž vybíhá 14 příčných uliček. Na řadě domů jsou dochovány cenné architektonické detaily. Úzké uličky, verandy, balkony, přízemí některých domů jsou dodnes propojena klenutými veřejnými průchody. Typická jsou rohová loubí a některé portálky mají dochované drážky pro zasouvání protipovodňových zábran. V třebíčské židovské čtvrti najdeme hlavně dvě synagogy, radnici, bývalou školu, rabinát, špitál, chudobinec a další stavby. V minulosti zde byl i pivovar, rituální porážka a ve východní části byly v druhé polovině 19 století postaveny objekty kožedělné továrny. Čtvrť je veřejnosti volně přístupná a od roku 2001 tudy vede naučná stezka se 14 zastaveními. Obou synagogám jsou věnovány samostatná hesla, další výběr: Dům čp. 53 (L. Pokorného 25): Je nejpozoruhodnějším domem v ghettu. Dům s barokním jádrem byl postaven v 17. století.  Jinak má zachovanou klasicistní fasádu s pavlačí osazenou na sedmi kamenných podpěrách a železnými dvěřmi do bývalého krámku. V ostění kamenného portálku jsou zřetelné drážky pro zasouvání prken při povodních. Dům čp. 9 (L. Pokorného 5): Renesanční dům s rohovým loubím pochází ze 16. století a patří tak k nejstarším domům v ghettu. Původně přízemní získal poschodí kolem poloviny 18. století. Další stavební úpravy prodělal v letech 1870, 1965, 1997. Severní stěnu zajišťuje mohutný opěrný pilíř. Špitál (Pomezní 23): postaven v roce 1853 s kapacitou pro 24 pacientů. Škola (L. Pokorného 15): existovala již roku 1603, od roku 1887 se v ní vyučovalo česky. Chudobinec (Blahoslavova 23): postaven roku 1908 jako malý areál domků seskupených kolem malého dvorku. Radnice čp. 14 (L. Pokorného 8): původní patrový objekt s mansardovou střechou byl postaven ve druhé polovině 17. století. Sloužil k potřebám židovské obce. Scházela ae tu židovská samospráva, v přízemí byly kupecké krámy a také rituální lázeň – mikve. V letech 1898-1899 prošel zasádní rekonstrukcí. Subakova koželužna (Subakova 13): Na konci 18. století vznikla ve východní části židovské čtvrti koželužna rodu Subáků. V průběhu 19. století se rozrostla na velkou továrnu. Ještě v 90. letech 19. století zde pracovalo na 400-600 zaměstnanců. V roce 1931 byla uzavřena a později část továrny přeměněn na malometrážní byty.

Rozhledna Bolfánek se vypíná nad městečkem Chudenice v Plzeňském kraji. To je známé především pro své dva zámky – Nový a Starý – sídla rodu Černínů a také jaké místo kde působil Josef Dobrovský. Rozhledna stojící na vrchu Žďáru (587 m) vznikla v roce 1845, ale historie celé stavby je o více než sto let delší. Na místě nynější rozhledny stávala dříve kaplička postavená na paměť návštěvy řezenského biskupa Wolfganga, který tu přespával na cestě z Prahy roku 983, kde byl vysvětit prvního pražského biskupa Dětmara. Podle něj se vrch také někdy nazývá Svatý Volfgang. V letech 1722 - 1725 zde postavil František Josef Černín velký poutní kostel, který byl však za náboženských reforem císaře Josefa II. v roce 1782 uzavřen. Kostel pomalu chátral a v roce 1810 byl zbořen. Zůstala z něj pouze věž, mezi lidmi nazývána Bolfánek. Je to vlastně počeštěný název Wolfgang. V roce 1845 byla věž upravena jako rozhledna. Byla tak dostavěna do výšky 45 metrů a opatřena střechou s pěti věžičkami a s gotickým vyhlídkovým pavlánem. Ve druhé polovině 20. století byla rekonstruována a na bývalý kůr bylo vsazeno velké okno. Na hlídkovou plošinu vede 138 schodů a lze z ní spatřit vrcholky Českého lesa, Šumavy a také Doupovské hory a Brdy.

Kostel Povýšení sv. Kříže stojí na severním svahu Křížového vrchu, východně od centra města. Jako hřbitovní byl založen na počátku 16. století. Radikální přestavbou prošelo kolem roku 1603, tehdy dostal dnešní vzhled. Nad vchodem můžeme vidět osazený znak Moravské Třebová a erby majitele panství Ladislava Velena ze Žerotína a jeho manželky Bohunky. V interiéru se nacházejí původní renesanční lavice, dále pak barokní sochy, obrazy a fresky od J.T.Suppera. Při cestě ke kostelu od města vystoupáme po krytých tzv. Schodech mrtvých s renesančním portálem z roku 1575. Schody prošly roku 2001 generální rekonstrukcí, poté co je roku 1999 zachvátil požár.