Mezi obcemi Stará Hlína a Nová Hlína se nacházejí dva historické mosty po kterých původně vedla komunikace spojující Jindřichův Hradec a České Budějovice přes Třeboň. Oba inundační mosty byly postaveny z podnětu Schwarzenberků a jako projektant je uváděn Joseph Rosenauer. První menší pětiobloukový z kamenných kvádrů pochází z roku 1781. Most se klene přes rybník Vítek. V roce 2002 jej těžce poškodila povodeň a část se dokonce zřítila. Posléze byl obnoven a to dokonce za použití původního materiálu. O něco blíže k obci Stará Hlína se pak klene přes Lužnici delší a to dvanáctiobloukový most , který je mladší z roku 1799. Mosty byly v provozu ještě v 80. letech 20. století. Dnes je na prvním kratším mostě zákaz vjezdu, druhý delší slouží již jen jako účelová příjezdová komunikace k oblasti Hvížďalka s váhovým omezením.

Arbesovo náměstí se nachází v místě, kde už v době románské stával kostel sv. Filipa a Jakuba, který byl odstraněn v roce 1892. Současný název náměstí nese na počest českého literáta Jakuba Arbese, jehož socha je zde také umístěna. V letech 1860 – 1895 se nazývalo Jakubské náměstí. V současnosti je značná část náměstí upravena jako městský park. Zde na Arbesově náměstí bývalo původně jakési centrum Smíchova. Vypráví se, že lidé žijící na levém břehu Vltavy mezi Petřínem a Zlíchovem byli stále veselí, a proto se těmto místům začalo říkat Smíchov. Podle jiné pověsti se tu smál hlasitě Horymír, když se Šemíkem přeskočil vyšehradské hradby a přeplaval řeku. Upřímně řečeno obě tyto pověsti jsou k smíchu, protože název nevznikl od slova „smích“, ale „smíchání“ obyvatel několika osad, které tu kdysi dávno byly. Arbesův rodinný dům už dnes neexistuje. Celý Smíchov se od té doby změnil a stále mění. Když se Jakub Arbes narodil byla to vesnice s několika továrnami, zelinářskými zahradami, bělidly na kartouny a asi dvěma stovkami domků, krytých vesměs šindelem nebo došky. Tu a tam byl nějaký dům jednopatrový, dvě nebo tři budovy dvoupatrové. Tam kde dnes stojí socha Arbese, stával kdysi malý románský kostelík sv. Filipa a Jakuba. 

„Strom nové doby“  je jednou ze soch, které jsou součástí výstavy „Ad Clementinum“. Své díla takto prezentují v rámci svých klauzurních prací studenti sochařského atelieru Jiřího Beránka z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Stroj je ze železa, prý aby odolal škodlivým civilizačním vlivům a stojí přímo před vchodem do Národní knihovny ČR. Autorem je Lukáš Rais.

Skalní útvar se nachází asi 4,2 km jihovýchodně od Svratky, při turisticky značené cestě ze Svratky do Křižánek. Význačný skalní útvar budovaný migmatitickými rulami byl vypreparován z okolních méně odolných hornin procesy mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Skupinu tvoří tři skalní bloky stupňovitě odsazené po svahu a oddělené cestou. Nejvyšší útvar nad cestou dosahuje výšky 25 m. Na vrcholové plošině vzniklo procesem zvětrávání 8 skalních mís, z nichž největší má průměr 87 cm a hloubku 30 cm. V lidovém podání jim byl připisován umělý původ a kultovní funkce. Pod skalami jsou na svazích rozvlečené suťové pokryvy porostlé vegetací mechů, lišejníků a bylinného podrostu lesního typu. Na jednu ze skal vede značená odbočka, která poskytuje částečnou vyhlídku víceméně západním směrem.