Městská část Praha - Kolovraty je součástí správního obvodu Praha 22.

Důvodem proč se Telč stala součástí Světového kulturního dědictví UNESCO je její historické jádro, které představuje dobře zachovaný goticko-renesanční urbanistický celek, který dokumentuje vyspělou renesanční stavební a uměleckou kulturu druhé poloviny 16. století. Historické centrum Telče Reprezentační zámecké sídlo i ojedinělý soubor měšťanských domů na náměstí jsou hlavním lákadlem pro tisíce turistů, kteří každoročně do „Moravských Benátek“ jak se městečku v jihozápadním cípu Moravy přezdívá, přijíždějí. Šestitisícová Telč vyrostla pravděpodobně v pol. 13. století. Datum založení města je neznámé, ovšem již z počátku 13.století pochází nejstarší památka města pozdně románská věž sv. Ducha. V roce 1339 přešlo telčské panství z královských rukou na pány z Hradce. Ti přetvořili Telč na středověkou vodní pevnost, chráněnou rybníky, vodními příkopy, hradbami a branami. Renesanční tvář dal Telči Zachariáš z Hradce, nejvýznamnější osobnost její historie, který žil ve druhé polovině 16. století. Měšťanské domy a zámek Jedinečnost Telče spočívá v tom, že si historické jádro města, uzavřené rybníky a branami, udrželo po celá staletí svou příznačnou tvář právě z časů Zachariáše z Hradce. Do dnešních dnů se zde dochovaly pozůstatky pozdně gotického opevnění s branami a kolem náměstí můžeme ještě dnes obdivovat ojedinělou sbírku gotických a renesančních měšťanských domů s podloubími a renesančními, barokními a klasicistními štíty. Podloubí a průčelí těchto domů byla v naprosté většině stavěna podle jednotného plánu. Zdejší radnice s unikátní fasádou kopíruje styl z roku 1574 a při její prohlídce upoutají zejména zachované gotické portály. Dominantou městečka je renesanční zámek ze 16. století stojící na místě původně gotického hradu, který měl obrannou funkci, stejně jako oba rybníky - Štěpnický a Ulický dosahující až k hradbám. Zámek je obklopen nádhernou renesanční zahradou a anglickým parkem s klasicistním skleníkem. V zámecké zahradě se nachází galerie předního českého malíře Jana Zrzavého, představitele české avantgardy. Uvnitř zámku jsou honosné historické interiéry s jedinečnou výzdobou, dobovým zařízením a cennými sbírkami. Sakrální památky a pestrý kultruní život V bývalém purkrabství je dnes muzeum s etnografickými sbírkami, pohyblivým betlémem a expozicí o historii města. Návštěvník Telče by jistě neměl opomenout návštěvu kostela sv. Jakuba založeného současně s městem, roku 1386 vyhořel. Dnešní podoba je z 15. stol. Na 60 m vysoké věži přiléhající ke kostelu jsou dochovány dva zvony: Jakub a Marie. Dále Jezuitskou kolej, postavenou v letech 1651 - 1655. Přízemí má křížovou klenbu, po zrušení řádu budova sloužila jako kasárna. K areálu koleje patří i jezuitský kostel Jména Ježíšova, dokončený v roce 1679. Barokní podoba je zachována, atypická je orientace boční fasády směrem do náměstí. V Telči se koná mnoho kulturních akcí, srpnové „Prázdniny v Telči“ s folklórovým festivalem, „Telčské parní léto“, při kterém se pořádají výletní jízdy historického parního vlaku a v září lze zavítat na divadla, koncerty a výstavy v rámci „Svatováclavských časů“.

Bubenské části Holešovic dominují dvě stavby: kostel sv. Antonína na Strossmayerově náměstí dvěma věžemi a dům Sboru církve československé husitské ve Farského ulici svým kovovým kalichem.Kostel sv. Antonína nepřinesl nic převratného. Někdejší Mockerův asistent František Mikš zde navrhl celkem nápaditý neogotický objekt s dvojicí věží při západním průčelí. Za zmínku snad stojí jen část vnitřního zařízení kostela, navrženého profesorem Kastnerem v secesně gotizujících formách Mimochodem, kostel byl ve 30. letech 20. století trnem v oku avantgardním architektům, kteří dokonce navrhli jeho zbourání. Pokud vám stavba, stojící uprostřed Strossmayerova náměstí, něco připomíná. Nejde o podobnost čistě náhodnou, byla totiž postavena jako poněkud zmenšená napodobenina staroměstského chrámu P.Marie před Týnem. Novogotický síňový chrám s dvojicí průčelních věží je výmluvným dokladem toho, jak dlouho se naše architektura nechávala inspirovat gotikou – kostel byl totiž vybudován v letech 1908-11. Uvnitř je klasická křížová klenba se žebry, nesená dvěma řadami štíhlých pískovcových sloupů. Prvním farářem u sv. Antonína se stal arcibiskupský notář P. Silvestr Hrnčíř, který se zasloužil nejen o dokončení výtvarné výzdoby interiéru chrámu ale také o záchranu unikátního Slovanského betléma malíře Karla Štapfera a řezbáře Václava Cvekla. Této umělecké práci byla v kostele přizpůsobena zvláštní kaple, v níž je betlém o Vánocích vystavován. Nestalo se a v roce 1937 přibyl ke katolickému chrámu novoromantický objekt Husova sboru, zdobený v průčelí byzantským křížem a na vrcholu tím zdaleka viditelným kalichem. Interiér sboru je obložen černým a zeleným mramorem, v popředí za Stolem Páně je bleděmodrá skleněná kupole s naznačenými paprsky slunce, před ní velký krucifix. V suterénu je kolumbárium.

Historie Vinořského zámku. Dávná historie obce Vinoř sahá až do roku 1088. Název dostala zřejmě od osobního jména Vinor, v historických análech se vyskytuje i jako Vinař nebo Weynor. Ve 14. století vlastnili statek pražští měšťané. V zápise ze 14. století se objevuje i trvz, která byla opuštěna v polovině 17. století. V roce 1650 koupil Vinoř Heřman Černín z Chudenic tomuto rodu pak patřilo panství až do roku 1918. Heřman Černín ale umřel sám bezdětný necelý rok po zakoupení Vinoře. Tu zdědil vnuk jeho bratra Jan Černín. Ve 2. pol. 18. století založil hrabě Wolfgang Maria novou černínskou větev vinořských na panství, které vzniklo spojením původně samostatných statků ( Vinoř, Cvrčovice, Radenice, Satalice, Kbely, Miškovice ). Ještě předtím ale František Josef Černín, zřejmě na místě původní tvrze postavil v letech 1719-24 bohatě členěný barokní zámek. Díle pověřil význačného architekta F.M.Kaňku. Vznikla jednopatrová stavba čtvercového půdorysu. V přízemí vedou tři vysoké obloukové vstupy do sally terreny, v patře je střední dvorana osvětlená polygonálním věžovitým světlíkem s mansardami, v interiéru je bývalá kaple sv. Jana Nepomuckého. Do dnešní podoby byl zámek upraven v letech 1919-20. Po svém dokončení byl zámek bohatě zařízen – majitelé sem přivezli obrazy z pražského Černínského paláce na Hradčanech, něco přidali i z rodinných zásob. Současnost Vinořského zámku. V posledních letech obývala zámek Česká armáda. Pro veřejnost je Vinořský zámek uzavřený.