Kuks je znám především částečně zachovalými barokními lázněmi a špitálem z přelomu 17. a 18. století, jejichž rozsáhlou sochařskou výzdobu realizoval Matyáš Bernard Braun. Historie Kuksu Roku 1664 panství koupil od markraběte Leopolda Bádenského generál rakouské jízdy Jan Špork. Později se správy ujal jeho starší syn František Antonín hrabě Špork. Kuks byl v té době znám svými minerálními léčivými prameny. To přimělo hraběte Šporka vytvořit z Kuksu lázně světové úrovně. V letech 1692–1695 nechal tedy vybudovat velkolepý areál rozdělený řekou Labe na dvě části. Část světská na levém břehu byla určena k léčbě těla, část na pravém břehu byla věnována léčbě duše. Dominantou levého břehu byl zámek, reprezentační sídlo z roku 1710. V roce 1720 započal hrabě výstavbu Domu filozofů, kde umístil svou knihovnu s přibližně 40.000 svazky. Nad třemi léčivými prameny za zámkem byla vystavěna kaple Nanebevzetí Panny Marie. Z balkónu zámku vycházely lázeňské arkádové kolonády. Od zámku vedlo kaskádové schodiště zdobené sochami Tritónů, které se nám dochovaly dodnes. Po kaskádách, které jsou tvořeny mušlemi, stékala voda, o velkých slavnostech i červené víno. Schodiště zakončovala kašna zdobená sochou Polyféma a cyklem Čtyři roční období. Při stavbě lázeňského areálu bylo pamatováno také na zábavu hostí. K tomuto účelu sloužil hostinec "U zlatého slunce", který obnovil svoji činnost roku 2003, vedle něj stálo dřevěné divadlo. Přes Labe vedl most zdobený sochami harlekýnů.   Už za života hraběte začal význam lázní postupně upadat, po jeho smrti chátraly. Postihla je řada povodní, požárů i válečných událostí. Neobývaný zámek roku 1896 vyhořel, v roce 1901 byl stržen společně s troskami lázeňských budov. Ze zámku a lázní se nám dochovalo pouze kaskádové schodiště k Labi a hostinec U Zlatého slunce. V letech 1722 až 1732 postupně vznikal soubor soch v Novém lese. Iniciátorem a objednatelem děl byl hrabě Špork. Jejich autorem se stal Matyáš Bernard Braun, který se podílel na výraznějším zdobení celého panství. V roce 2000 byl areál Nového lesa zařazen americkou organizací World Monuments Fund na seznam sta nejohroženějších památek světa, v roce 2001 byl tento soubor sochařských děl vyhlášen národní kulturní památkou. Tipy na výlet Na Kuksu najdete také Ditrichovu lékárnu jako jednu ze stálých sbírek Národního muzea. V nedalekém Dvoře Králové doporučujeme navštívit zoologickou zahradu nebo Galerii Zdeňka Buriana. V Jaroměři můžete navštívit městské muzeum.  Ubytovat se můžete v Choustníkově Hradišti nebo ve Dvoře Králové nad Labem.

Městečko Dačice leží na samé hranici Čech a Moravy, na horním toku Moravské Dyje asi 10 km jižně od Telče v okrese Jindřichův Hradec. Dačice jsou historicky spjaté Moravou, byly její součástí po celá staletí, v dobách své největší slávy byly dokonce centrem jihozápadní Moravy. Dnes je tomu ovšem jinak. V roce 1960 byly při komunistické správní reformě se svým okolím začleněny do Jihočeského kraje. Dačice mají velmi dlouhou historii a krásné historické jádro města je městskou památkovou zónou. Řada okolních rybníků, lesy, historické památky, i památná, pověstmi proslavená místa, dotvářejí malebný charakter města a okolního kraje.Prastará tržní osada Dačice vznikla na křižovatce důležitých obchodních cest, spojujících Čechy a Moravu s rakouskými zeměmi. První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183 z kroniky Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku, kdy si nechal znojemský kníže a moravský markrabě Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem. V druhé polovině 14. století získal ves do majetku mocný rod pánů z Hradce, kteří tu na křižovatce dvou významných obchodních cest založili nové město s rozlehlým náměstím ve tvaru trojúhelníka. Páni z Hradce povýšili Dačice na město, v listinách doložené poprvé roku 1378. Dlouhé dědické spory po smrti Oldřicha z Hradce a později i husitské války zbrzdily rozvoj města na více než sto let. Nová kapitola historie Dačic je od roku 1459 spojena s rodem Krajířů z Krajku, který se za vlády Jiříka z Poděbrad dostal mezi přední moravské rody. Krajířovské panství sahalo od Nové Bystřice po Bítov a Dačice si noví páni vybrali za sídelní město. Za jejich vlády, podporující vlašské stavitele a kameníky, se gotická tvář města změnila v renesanční. Právě za jejich vlády dosáhly Dačice svého největšího významu, staly se centrem celého regionu. V jejich době ve městě vyrostla spousta staveb - městská radnice, Panské obydlí a Starý zámek, kde dnes sídlí radnice města. Na konci 16. století byl postaven i Nový zámek, rovněž v renesančním stylu, jehož krásu můžeme dodnes obdivovat. V průběhu staletí se majitelé panství a zámku často měnili a zámek postupně měnil svou tvář. Heinrich Karl hrabě z Osteinu, který panství koupil v roce 1728, nechal renesanční zámek přestavět barokně. Další majitelé, rod Dalbergů, po sobě zanechal úpravu v empírovém slohu, ve 20.století ještě proběhly úpravy secesní. V roce 1945 však byl zestátněn a zpřístupněn veřejnosti.Kromě dvou zámků mají Dačice i další památky. Dominantou Dačic je mohutná renesanční věž vystavěná nad náměstím v letech 1586 - 1592. Ta přiléhá k barokně-klasicistnímu kostelu svatého Vavřince, který byl postaven v místech původního románského kostela. Na levém břehu řeky Moravské Dyje je v bývalém františkánském klášteře umístěno městské muzeum a galerie. K baroknímu klášteru, který byl založen v šedesátých letech 17. století, patří jednolodní kostel svatého Antonína Paduánského. Před zámkem na náměstí stojí tzv. Loreta, barokní mariánský sloup z první poloviny 18. století, a empírová kašna ze začátku století devatenáctého. Po velké morové epidemii, jež postihla Dačice koncem 17. století, tu byla vystavěna při cestě směrem na Telč kaple svatého Rocha. Město světově proslulo svojí cukrovarnickou výrobou, neboť právě tady byl v roce 1841 poprvé na světě (podle vynálezu J. K. Rada) vyroben a zaveden do výroby kostkový cukr. U kostela svatého Vavřince je památník ve tvaru kostky připomínající zmíněnou událost.ZámekPrvní zmínka o novém zámku se objevuje roku 1591 v souvislosti s se stavbou domů na horním náměstí. Původně byl postaven ve slohu renesančním, po požáru byl roku 1732 barokně přestavěn dnešní empírovou podobu dostal v 19.století. Zámeckým čtyřkřídlím je uzavřeno čtvercové nádvoří, kolem zámku se rozprostírá rozlehlý anglický park s jezírkem a s okrasnými dřevinami, upravený na přelomu 18. a 19. století. V interiérech zámku je cenný nábytek, je zde umístěna velká secesní knihovna čítající téměř 30.000 svazků a rozsáhlé přírodovědné sbírky.

Synagoga v Humpolci stojí v ulici U Vinopalny (čp. 492), jižně od centrálního náměstí. Byla postavena jako zděná v letech 1760-1762. Na počátku 60. let 19. století byla přestavěna a tak její původní barokní podoba není známa. Patrně ve stejné době byla přistavěna patrová budova židovské konfesijní školy a rabinát. Roku 1877 došlo k novogotickým úpravám a pak k dalším po požáru roku 1886. K bohoslužnám sloužila synagoga až do druhé světové války. Za ní byl v synagoze sklad a po válce byla opuštěna. Pak byla zrekonstruována pro potřeby církve československo husitské. V bývalém modlitebním sále se dodnes slouží křesťanské bohoslužby a dochovaly se zde cenné fragmenty původní výzdoby.

Typizovaná telekomunikační věž s vyhlídkovou plošinou mobilního operátora T-Mobile stojí poblíž Záboří na Blatensku v okrese Strakonice. Věž se nachází na mírném návrší zvaném Volyně (587 m) mezi Zábořím a Čečelovicemi, a protože se nedaleko nachází les Pětnice, získala rozhledna právě toto jméno. 35 metrů vysoká rozhledna, s plošinou ve výšce 25 metrů, byla postavena v roce 2002. Jedná se o stejný typ věže, kterou nalezneme na Mackově Hoře u Nového Strašecí, nebo Lhotce u Hradčovic. Nabízí výhled na Záboří, Blatnou, JE Temelín a na Šumavu.