Okresní město Tábor je s 37 tis. obyvateli druhým největším městem Jihočeského kraje. Město ležící na řece Lužnici je důležitým kulturním, administrativním, dopravním, obchodním a turistickým centrem oblasti. Tábor, jehož centrum je památkovou rezervací, má bohatou historii, je neodmyslitelně spojen s husitským hnutím, jehož tradice přiláká do města ročně množství turistů.Založení města je spojeno s rokem 1420, husitstvím a Janem Žižkou. Místo bylo ovšem osídleno mnohem dříve. Je velmi pravděpodobné, že zdejší výhodnou polohu na ostrohu nad řekou využili již ve 2.stol před Kristem Keltové ke stavbě oppida. Jisté je, že už roku 1270 zde v rámci kolonizace jižních Čech nechal Přemysl Otakar II. vystavět město a hrad nazvané hradiště nad Lužnicí. To však bylo záhy zničeno. Ve 14. století byl tedy v těchto místech znovu postaven hrad, později nazvaný Kotnov. Strategické polohy, vysoké skály chráněné z jedné strany řekou Lužnicí a z druhé Tismenickým potokem, využili tedy roku 1420 radikální husité a poté co opustili Sezimovo Ústí založili zde město, které nazvali biblickým jménem Tábor, podle hory u města Nazaret v dnešním Izraeli. Zakladatelé zde chtěli naplnit své ideály a sny o spravedlivé společnosti. řídící se jen zákonem Božím. Všichni si měli být rovni, majetek měl být společný. Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Měli žít prostým životem bez přepychu. Tato idea vydržela jen půl roku, Tábor se stal vojenským městem a mocenským centrem husitského hnutí. Do čela se postavil husitský hejtman Jan Žižka. Táborské vojsko provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilo kláštery, jejichž zařízení ničilo. Představovalo v rámci tehdejšího českého státu samostatnou politickou jednotku, s vlastní ekonomikou a ozbrojenou silou. V průběhu husitských válek rostlo a udržovalo si svou svobodu. Českého krále Zikmunda neuznávalo. Po porážce radikálních husitů v bitvě u Lipan roku 1434 došlo ke smíru Táborských s císařem Zikmundem a roku 1437 byl Tábor povýšen na královské město.Ale teprve roku 1452 Tábor kapituloval před vojskem zemského správce Jiřího z Poděbrad a hrdí obyvatelé uznali českého krále za svého pána. Klidnější léta na sklonku 15. století umožnila nebývalý rozvoj města. Byla postavena honosná radnice, rekonstruován kostel Proměnění Páně a další stavby. Vznikl rybník Jordánu, první údolní nádrž ve střední Evropě. Tím si město zajistilo dostatek pitné vody a mohlo se nadále rozrůstat. Po dvou požárech v 16. století, kdy shořela většina měšťanských domů, se stal Tábor kamenným renesančním městem a domy byly vyzdobeny sgrafity. Ve stejném období byl vystavěn systém podzemních chodeb pod domy na Starém městě, který je dnes přístupný veřejnosti. Horší období nastalo pro Tábor po nástupu Habsburků na český trůn. Město si vzpomenulo na svou někdejší hrdost a vzdor jak v roce 1547 tak i v roce 1618 patřilo do stavovského tábora. Porážkou stavů přišlo o mnohé výsady a privilegia, drancování během Třicetileté války na dlouhou dobu přineslo stagnaci v jeho rozvoji. Oživením byl v polovině 17. století příchod mnišského řádu augustiniánů, pro něž byl postaven nový klášter a také výstavba významného poutního místa v blízké osadě Klokoty na počátku 18. století Byla postaveno ve stylu vrcholícího baroka projektoval ji patrně Jan Santini-Aichl.Nový rozvoj Tábora nastal až v 19. století s příchodem průmyslu, železnice a národního obrození. Ve městě vzniklo reálné gymnázium, kde se, jako první v Čechách, vyučovalo pouze česky a také vyšší hospodářská škola. Tím byla obnovena tradice vyspělého táborského školství. Rok 1878 přinesl vznik městského muzea, informujícího o husitské době a byl tak podnícen zájem o tuto historickou epochu. Zájem neustal ani po vzniku samostatného československého státu. Tábor se nadále rozrůstal, rozšiřovala se zástavba města a rostl jeho význam. Prosperitě pomohla i jeho poloha na důležitých dopravních komunikacích. Centrum Tábora je městskou památkovou rezervací. Láká především svou atmosférou středověku, kdy při procházkách dýchá na návštěvníky jeho bohatá historie. Prohlídka by měla začít na krásném Žižkově náměstí, kde se na ve vzhledu měšťanských domů mísí pozdní gotika s renesancí, barokem i rokokem. Pod nimi je díky propojeným sklepům labyrint podzemních chodeb ze 16.století, který je zpřístupněn. Nemělo by být opomenuto Husitské muzeum, jehož expozice jsou umístěny v prostorách pozdně gotické radnice. Procházku křivolakými uličkami Starého města mohou návštěvníci zakončit výstupem na jedinou zachovalou věž původního hradu Kotnov, ze které se nabízí výhled nejen na historické jádro města, ale i na nedaleký barokní chrám v Klokotech. Dále je k vidění děkanský kostel Proměnění Páně, budova Divadla Oskara Nedbala a renesanční vodárenská věž. Mezi přírodní zajímavosti patří lesní komplex Pintovka s naučnou stezkou, vodní nádrž Jordán, a místem pro odpočinek po prohlídce města je botanická zahrada.Tábor uspokojí každého. Milovníka historie i aktivní dovolené protože městem prochází také mezinárodní cyklotrasa Greenways Praha – Vídeň a řada regionálních cyklotras a pěších tras. Po celých rok se ve městě koná řada kulturní akcích, ať už jsou to Husitské dny nebo Reprezentační slavnosti piva a minerálních vod, spojené se soutěží o Zlatou pivní pečeť a Zlatý český pramen.

Deska připomíná stavbu domu z roku 1934, kterou uskutečnili architekti Václav Štrunc, Josef Štrunc a Karel Splavec.

Dětské hřiště v ulici Kolátorova v Praze Břevnově.

Další zastávka v putování za větrnými mlýny je v Litultovicích. Přesněji řečeno v osadě Choltice. Jsme tedy 12 km směrem na jihozápad od Opavy, v nádherné krajině Štěbořické pahorkatiny, která je součástí Nízkého Jeseníku.Pokud nahlédneme zpět do minulosti, zjistíme, že větrný mlýn původně nestál v Cholticích, ale v nedaleké obci Sádek, vzdálené jen několik málo kilometrů, kde jej v roce 1833 postavil Augustin Foltýn. Ten jej ale po nějaké době rozebral a následně prodal Františku Romfeldovi z Choltic. V r. 1878 byl mlýn po částech převezen na nynější místo a zprovozněn. Od té doby se v něm mlelo a šrotovalo až do druhé světové války. Po jejím konci se už pouze šrotovalo až do roku 1953. Jakmile bylo založeno JZD, začal mlýn chátrat, protože už byl nepotřebný. Mlynář Konrád Romfeld o něj přišel a možnost odkoupení zpět, se mu naskytla až v roce 1989, čehož také využil a v témže roce už byl mlýn opět ve vlastnictví Romfeldů. Technické parametryMlýn v Cholticích je dřevěný německý (beraní) s půdorysovou základnou (5,9x6,5m). Je vysoký 12, 3m, a to včetně sedlové střechy (5m výška střechy). Velmi pozoruhodné je větrné kolo, které má průměr 17,3 m a svou velikostí se řadí na první místo jako největší u nás! Další zvláštností, kterou nelze přehlédnout, jsou lopatky o ploše 12,3 m2, podélně zalomené do úhlu 25 stupňů, kvůli lepšího využití proudění větru.Jako jeden z mála, má mlýn částečně zapéřené lopatky. (výplně na křídlech) V interiéru si můžeme prohlédnout mlecí zařízení o jednom složení, dále mlecí kameny jejichž průměr je 1,42m, a které jsou umístěny v horním patře pod palečním kolem. Mají horní náhon a jen pro zajímavost zde uvádím, že horní běhoun dosahoval za normálního provozu 107,5 otáček/min., s obvodovou rychlostí 8m/s. Mlýn byl schopný provozu až 250 dní v roce. Nemlel pouze v případě silné vichřice a nebo za bouřky. Současnost mlýnaPostupně byl vybaven interiér, kde vznikla stálá expozice dobových nástrojů, běžně používaných v domácnosti, různé sekernické nářadí, dále cepy, ošatky, máselnice apod. Můžeme si zde prohlédnout mlecí zařízení včetně palečního kola, moučnice, mlýnské kameny tzv. “bečáky”, (název dostaly podle místa, odkud se pískovec pro výrobu kamenů dovážel).V současné době je mlýn přístupný veřejnosti. Přímo u branky je v případě nepřítomnosti kontakt na průvodce, který je velmi ochotný se o celé historii mlýna s vámi podělit. text: Iva Hoňková © 2009