Zlínský kraj Praha Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Vysočina Středočeský kraj Středočeský kraj Liberecký kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Ústecký kraj Jihočeský kraj Královehradecký kraj Pardubický kraj Jihomoravský kraj
Kalendář akcí
Tip na výlet
Doporučujeme
Kino Evald
Komorní kino Evald, pojmenované po divadelním a filmovém režisérovi Evaldu Schormovi, nabízí vedle promítání běžné filmové distribuce i možnost pronájmu promítacího sálu. Sál se 72 sedadly je klimatizován a vybaven možností simultánního tlumočení.
Římskokatolický kostel Nejsvětější Trojice se nachází při výjezdu ze Sezemic směrem na Holice. Kostel Nejsvětější Trojice byl pravděpodobně vystavěn již koncem 12. století v pozdně románském stylu, o čemž nasvědčují zbytky cihelného zdiva v západní části kostela. Po roce 1270 byl poměrně malý kostelík rozšířen pro potřeby nově vzniklého kláštera cisterciaček. Další přestavby a úpravy probíhaly ve druhé polovině 14. století a kostelu dodali pozdně gotický ráz. Klášter cisterciaček ovšem zcela zanikl roku 1421 v době husitských válek, přičemž také kostel utrpěl značné škody. Ovšem s opravami kostela se začalo poměrně záhy. Kostel prošel několika opravami i v 16. a 17. století a roku 1726 byl barokně upraven. Dochované plány barokní přestavby jsou signovány "Carl Antoni Reina". Roku 1873 byl kostel renovován a regotizován pod vedením A. Schmoranze. Jde o poměrně rozsáhlou jednolodní stavbu s trojboce uzavřeným presbytářem a dvěma přilehlými gotickými kaplemi. Presbytář a kaple sv. Antonína na jižní straně lodi pocházejí z doby kolem poloviny 14. století a severní kaple sv. Anny, která byla vystavěna v letech 1380 – 1390, je patrně dílem Parléřovy huti Václava IV.  V interiéru zaujme monumentální architektura hlavního oltáře s bohatou sochařskou výzdobou stejně jako severní a jižní boční oltář, oba pocházejí z doby kolem poloviny 18. století. V blízkosti kostela Nejsvětější Trojice stojí mohutná dřevěná zvonice s cibulovou věží vysoká 15 metrů. Kostel je přístupný v době pravidelných nedělních bohoslužeb od 9:30hod.    L.R.
Ze železniční stanice Březnice vede na zříceninu tvrze Hrochův hrádek značení pro cyklisty. Cesta vede na východ přes osady Bor a Dobrá Voda. Volně přístupná tvrz se nachází v blízkosti železniční trati na vyvýšenině za železničním mostem. Tvrz a její majitelé O době založení tvrze panuje v literatuře rozkol. Nejpravděpodobnějším se jeví konec 14. století. První zmínka o tvrzi je až z roku 1475, kdy ji jako „Hrádek svůj pustý“ prodává Václav ze Švamberka. Ještě koncem 15. století ji Bohuslav z Němčic prodal Joštovi z Pruku. V roce 1543 tvrz s poplužním dvorem opět změnila majitele, prodávajícím byl Zdeslav Ojíř z Očedělic. V roce 1574 se o Hrochově hrádku píše opět jako o pustém. Železniční trať narušila tvrziště roku 1875. Podoba tvrzi Hrochův hrádek je věžovitá tvrz, do dnešních dnů dochovaná z poloviny do výše 2. patra. Věž měla původně nejméně čtyři podlaží. Přízemí a první patro bylo děleno příčkou na dvě místnosti, ve druhém patře se nacházel prevet a okno bylo opatřeno sedátky. Třetí patro bylo pro změnu vybaveno krbem (z něj se dodnes dochovala konzole). V okolí můžete dále navštívit kapli v Dobré Vodě u Březnice, Galerii Ludvíka Kuby a Městské muzeum Březnice, zámek Březnice nebo třeba židovský hřbitov Březnice. Pokud byste hledali v okolí příjemné ubytování, naleznete ho například v nedaleké Březnici. M.K.
Muzeum má charakter univerzitní sbírky a je rozděleno do dvou oddělení, na část muzeální (přístupnou veřejnosti) a depozitář (určený pro studijní a vědecké účely). V muzeu jsou umístěny přibližně čtyři tisíce exponátu, z nichž řada je unikátních, např. Hrdličkova sbírka odlitků obličejových masek a hlav severoamerických indiánu. Šebestova sbírka odlitků Pygmejů, frenologická sbírka a sbírka trepanovaných lebek. Nachází se zde i jedinečná sbírka věnovaná umělým deformacím u bolivijských indiánů či sbírka posmrtných masek předních českých osobností z oblasti vědy, kultury a politiky. Významná je též část věnovaná evoluci člověka, osteologická sbírka srovnávací anatomie, sbírka kostních patologií a oddíl věnovaný etnické antropologii. Za zmínku stojí také Foitova sbírka přibližující život a kulturu afrických kmenů a ukázky mumifikace přirozené i umělé (několik tisíc let staré mumie pocházející z Egypta).