Pítko v parku při Černokostelecké ulici.

Rozhledna na Křemešníku (765 m) je jen jedním z jeho lákadel. Tím dalším, čím se zapsal do podvědomí lidí je pramen léčivé vody, u kterého byl postaven v roce 1720 barokní kostel Nejsvětější Trojice. Pro mnohé turisty, je ale jeho hlavní atrakcí právě vyhlídková věž. Není to ovšem první stavba tohoto typu na křemešníku. Již ve třicátých letech 20.století nad vrcholky okolních stromu vykukovala dřevěná měřická věž vysoká 25 metrů. V roce 1940 ji převzalo do své správy město Pelhřimov a upravilo ji na vyhlídkovou věž, volně přístupnou. Díky nepříznivému počasí, které na Křemešníku panuje, však byla tato rozhledna po několika letech stržena. Další plány města Pelhřimov na její obnovu narážely na vojenskou přítomnost na Křemešníku. Realizovat plány bylo možné až po společenských změnách v roce 1989. A 3.června 1993 zde byla otevřena šestiboká ocelová konstrukce vysoká 53 metrů, která v sobě spojuje potřeby vojenské, telekomunikační i turistické. O její stavu se velmi zasloužil předseda pelhřimovského KČT Pavel Pípal, proto se jí také říká Pípalka. Po 205 schodech je možné vystoupat na vyhlídkovou plošinu umístěnou 40 metrů nad zemským povrchem. Je z něj možné shlédnout značnou část Českomoravské vrchoviny. Rozhledna na Křemešníku je otevřena v sezóně o víkendech a svátcích od 10 do 17 hodin.

Komplex bývalého cisterciáckého kláštera v Plasech leží v půvabném Plzeňském kraji, přibližně 25 kilometrů na sever od jeho centra, Plzně. Původně byl založen na místě močálu v údolní nivě řeky Střely, který se dnes nachází uprostřed městečka Plasy. Historie kláštera sahá do roku 1144, kdy zakládací listinu pro klášter vydává kníže Vladislav II. společně se svou manželkou Gertrudou a o rok později je klášter osazen několika řeholníky z bavorského Langheimu. O několik let později započíná výstavba konventního kostela, kamenné baziliky Nanebevzetí Panny Marie v románském stylu. V polovině 13. století potvrzuje papež Inocenc IV. klášteru veškeré přilehlé oblasti, které v době od založení získal od knížete, šlechty, či vlastním nákupem. Jedná se o 11 grangií, vsi a kostely. Dodnes zachovanou jedinou připomínkou gotického období kláštera je tzv. Královská kaple, postavená po francouzském vzoru se zachovanými freskami, pocházející z jednoho z vrcholných období kláštera, a to vlády Václava I., který prý v klášteře osobně několikrát pobýval. Období prosperity končí v druhé polovině 14. století, kdy místní cisterciáky dostává do obtížné finanční situace král Václav IV. rapidním zvýšením daní a definitivní ránu klášter dostává za husitských válek, kdy nejprve byl připraven o většinu statků okolní šlechtou a roku 1421 samotné opatství vypáleno běsnícími husity. Po letech výrazného útlumu se situace kláštera výrazně vylepšuje v období po bitvě na Bílé hoře, kdy císař Ferdinand II. rozhoduje o navrácení dřívějšího majetku zpět klášteru a tím umožňuje i jeho architektonickou rekonstrukci. Ta barokní z let 1661-1739 na které se podíleli především stavitelé J.B. Mathey (sýpka, prelatura), J. B. Santini-Aichel (barokní konvent) a K. I. Dientzenhofer, dala klášteru onu monumentální podobu, kterou známe dnes. Zrušení kláštera datujeme do roku 1785 a došlo k němu výnosem císaře Josefa II. a kterým též klášter přešel pod správu Náboženského fondu. O několik let později se v důsledku rozprodávání částí státního majetku dostává konvent v Plasech do vlastnictví rodu Metternichů, kteří ho částečně přestavili. V roce 1945 bylo na základě Benešových dekretů panství znárodněno a dnes je ve zprávě Památkového ústavu západočeského kraje. V budově konventu, která je založena na více jak 5000 dubových pilotech v bažinaté půdě, můžeme shlédnout stálou expozici barokního umění či pozoruhodnou expozici věnovanou lékárenství, které má v Plasích dlouhou tradici. Součástí plaského areálu je též královská kaple, klášterní kostel, hrobka rodiny Metternichů v blízkem kostele sv. Václava, kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého, sýpky či unikátní barokní toalety (prevety). Od roku 1995 je klášter národní kulturní památkou.

Židovský hřbitov se nachází přibližně 800 m západně od obce kousek od hlavní silnici směřující na Třeboň. Hřbitov je doložen roku 1848 a svému účelu sloužil do druhé světové války. Na ploše 816 m2 se dochovalo asi 150 náhrobků z období od roku 1847 do 30. let 20. století. Hrobnický domek s márnicí byl na počátku 21. století rekonstruován a je využíván k rekreačním účelům. Hřbitov má opravenou ohradní zeď a je uzamčen. Klíč lze po dohodě vypůjčit na OÚ ve Stráži nad Nežárkou. Na okraji obce směrem k Třeboni se nachází bývalá synagoga (čp. 24) postavená v první polovině 19. století. Po druhé světové válce byla adaptována na obchod.