Městská knihovna byla postavena v letech 1924 – 1928 podle projektu F. Rotha. Průčelí budovy je vyzdobeno alegorickými sochami od L. Kofránka. Knihovna zde byla zřízena v roce 1891. Severní část Mariánského náměstí uzavírá budova městské knihovny, která vyrostla na asanačně uvolněném pozemku. Moderní architektura od Františka Roitha z let 1926-28. Nad průčelním balkonem je šest alegorických plastik z travertinu od Ladislava Kofránka. Největší pozornost při stavbě budily kamenické práce, neboť veškeré portály byly provedeny ze železnobrodské žuly a hlavní fasáda směřující do náměstí i přilehlý boční trakt ze slovenského travertinu. V budově jsou knihovny, čítárny, přednáškové sály, velká sbírka hudebnin. Ze Žatecké ulice je vstup do divadla Říše loutek, při kterém byla v roce 1929 založena mezinárodní unie loutkářů UNIMA.

Umělý plavební kanál o délce 48 km založil na přelomu 15. a 16. století Štěpán Netolický. Jde o jedinečné vodohospodářské dílo tehdejší doby. Stoka neboli kanál sloužila jako propojení četných rybníků s řekou Lužnicí, k pohánění mlýnů a pil, plavení dřeva, zdroj závlahy okolních luk při suchém období a svého času dokonce sloužila jako zdroj vody pro město Třeboň. Téměř celý tok je lemován stromy a křovím, které zpevňují jeho břeh a také zabraňují rychlejšímu vysychání. V roce 1571 jej v oblasti města Třeboně přeložil severovýchodním směrem k blízkosti hradeb další významný rybníkář Jakub Krčín. Některé části stoky jsou přístupné po turisticky značené cestě, jinak při vhodném obutí lze v blízkosti Třeboně některé úseky, projít po jejím břehu neznačenou cestou. V blízkosti centra města Třeboně zase stoka působí dojmem zatopeného hradebního příkopu. I zde je možno její velkou část projít.

První historická zmínka o tvrzi pochází z roku 1366. V 90. letech 14. století je majitelem Jaroslav Vejhák z Křečovic. V rukách jeho potomků zůstává tvrz až do první poloviny 16. století. Na počátku 17. století přestává být sídlem vrchnosti a rychle pustne. V roce 1813 je údajně definitivně pobořena. Tvrz pravděpodobně nebyla nijak velká a část jejího hospodářského příslušenství ležela mimo její areál. Tvořila ji zřejmě vstupní věž, jedna nebo dvě obytné budovy a hradba s ochozem uzavírající malé nádvoří. Do dnešní doby se zachovaly dva velké fragmenty. Jeden je pozůstatkem vstupní věže a druhý obvodové zdi obytné budovy. Areál zříceniny je volně přístupný. V nedalekých Voticích se můžete nejen ubytovat, ale také si prohlédnout místní památky jako například židovský hřbitov, kapli sv. Vojtěcha na Větrově, barokní kamenný most nebo tvrz v Martinicích. Nedaleko odsud, ve stejnojmenné obci, se také nachází barokní zámek Smilkov.

Věž zvaná Práchovna se nachází na pravém břehu Labe na konci Podskalského nábřeží. Stavba vznikla patrně v první polovině 15. století a je jedním z mála dochovaných zbytků městského opevnění. Byla vybudována jako předsunuté opevnění kolínského hradu a strážní věž. V průhybu 16. a 17. století snad sloužila také jako vodárna. Posléze se stala skladištěm střelného prachu, od tohoto účelu pochází také její dnešní pojmenování. Zřejmě někdy polovině 19. století přišla o svoji jehlancovitou střechu s ochozem a dále se měnila ve zříceninu. Okolo roku 1945 bylo projektováno nové zastřešení a možná i využití jako rozhledna, k tomu však v té době nedošlo. Až v roce 2006 byla po rekonstrukci je věž zpřístupněna prostřednictvím informačního centra. V sousedství Práchovny se ještě na konci 70. let 20. století nacházel cenný soubor lidové architektury. Tvořily jej domky budované v průběhu 16.-19. století původními obyvateli předměstí. V 80. letech 20. století byly zdemolovány a nahrazeny novostavbou panelových domů.