V obci Křinec, u zdejšího volně přístupného zámeckého parku, stojí původně barokní zámek, který nechal postavit v letech 1649 - 1659 Pavel z Morzina, první hrabě tohoto rodu. Stavitelem objektu byl Carlo Lurago. Později byl zámek spolu s parkem zmodernizován a přestavěn bankéřem Bethmannem, který nechal k budově také dostavět další boční křídla. Za zámkem se rozkládá hospodářský areál, který zde stával už za doby před třicetiletou válkou. V hospodářské části objektu sídlí dnes akciová společnost zabývající se zemědělstvím. Zámecký objekt však není veřejnosti zcela volně přístupný, slouží jako depozitář Národního Muzea. Novinkou však je, že Křinecký zámek je od 19. července 2009 částečně zpřístupněn veřejnosti, kdy každý pátek, sobotu a neděli do 4. října je zde možné vidět zajímavou výstavu secesních cyklistických plakátů. Nedaleko od Křince najdete také židovský hřbitov. Ubytovat se můžete v Rožďalovicích, kde také naleznete barokní zámek. Za návštěvu stojí i samotné město Rožďalovice.

Středověké opevnění města bylo budováno od 20. let 13. století do druhé poloviny 14. století. Vzniklo cihlové středověké opevnění se dvěma bránami a dvěma fortnami. Pražská brána stávala v místech dnešní ulice V Kopečku, zbořena byla v letech 1873-1884. Mýtská brána stávala v místech dnešní ulice Mýtská. Rybářská fortna se nacházela v místech dnešního schodiště Bono Publica a Kozí mezi děkanstvím a pivovarem. Do dnešní doby se ze středověkého opevnění dochovala jen věž Mlýnská brány, část Rybářské fortny u schodiště Bono Publica a část cihlových hradeb. Po dobytí města Švédy vznikly kolem něj sypanné obranné šance. Ty však nebyly přilíš dostatečné a tak ve druhé polovině 18. století začala výstavba nového opevnění, které přeměnilo město na pevnost. Při jeho výstavbě byla zničena dvě předměstí, nedaleký kopec Rožmberk rozebrán na stavební materiál a řeky pozměnily své řečiště. Opevnění na půdorysu osmicípé hvězdice s 10 m vysokými hradebními zdmi a třemi bránami bylo dokončeno v roce 1789. Vnější opevnění tvořilo 8 trohúhelníkových hradeb a v polích zřízeny pozice pro dělostřelce. Pevnost nikdy nebyla řádně využita. V roce 1884 je na základě rozhodnutí císaře zrušena. Vojenské objekty a pozemky prodány městu a započato s bouráním hradeb, které probíhalo až do roku 1929. Ani jedna ze tří bran (Nová Pražská – Mostecká ul., Nová Slezská – Nezvalova ul., Moravská – I. Hermanna před Moravským mostem) se nedochovala. Do dnešní doby se z hradeb barokní pevnosti dochovala za Lékařskou fakultou (Šimkova ul.) pozůstatek ravelinu, ostře lomené hradby trojúhelníkového půdorysu. V Jiráskových sadech pak poterna (7,5 m dlouhá a 2 m vysoká výpadová branka) a střílnová kasamata. Dílčí část hradby 2 m silný a 3,5 m vysoký cihelný masiv s nárožím a římsou z kamenných kvádrů. Dvě místosti v přízemí mají 14 střílen a nad nimi otvory do dýmníků. Jinak se dochovaly stavby jako Gayerova kasárna, Jezdecká kasárna, kasárna pro pěchotu, sídlo ženijního velitelství aj. Mimo historický střed jižně od města za řekou Orlice pak ještě Pajkrova Flošna a Pivovarská Flošna, které sloužily jako předsunuté pevnosti. Pajkrova Flošna v blízkosti Vojenské lékařské akademie je objekt z režného zdiva o čtvercovém půdorysu se zkosenými nárožími, o délce stěn 25 m a výšce 6 m. Střechu tvoří silný nános země s trávníkem. Uvnitř je pět místností zaklenutých valenými klenbami. Dlouhou dobu služila jako sklad což se podepsalo na jejím stavu. Obdobný osud má i Pivovarská flošna stojící nedaleko Všesportovního stadionu.

Skalní útvar Sněžné věžičky se nachází v Jizerských horách na druhém menší vrcholu Černé hory.Jde o početnou skupinu skalních objektů různého typu: skalních hradeb, mrazových srubů, izolovaných skal (torů) a skalních věží. Vlastní skupinu Sněžných věžiček tvoří tři skály. Jedna z nich je opatřena žebříkem na malou vyhlídkovou plošinu z níž je pěkný výhled na nejhezčí věž skupiny, štíhlou a sklaním hřibem zakončenou Sněžnou hlavičku. Zhruba 50 m severozápadním směrem od vyhlídkové skály se nachází třetí skála této skupiny. Je částečně pokryta stromy nízkého vzrůstu.

Je to jedna z nejunikátnější rozhleden u nás. Jde o památník na válečnou událost v roce 1866. Postavil jej v roce 1868 Trutnovský veteránský spolek jako Gablenzův památník. Jde o 20 metrů vysoký litinový obelisk. Později se stal i rozhlednou, uvnitř je totiž dutý a na jeho vrchol vede vnitřkem památníku 62 schodů. V roce 2000 byla v blízkosti památníku zřízena naučná stezka. V roce 2003 prošel památník rekonstrukcí a je otevřen od května do září o víkendech odpoledne, v době prázdnin pak každý den.