Židovský hřbitov se nachází v okrajové části obce, severovýchodně od jejího centra, na levém břehu potoka, nedaleko dochované synagogy. Hřbitov má dvě části, stará byla založena před rokem 1676 a pohřbívalo se zde do roku 1866. Na ploše 1.025 m2 se nachází okolo 60 náhrobků, nestarší z nich by měl být z roku 1692. Novější část byla založena v roce 1866 a užívána až do druhé světové války. Po této době zde proběhl jen jeden pohřeb a to v roce 1976. Nová část má plochu 2.345 m2 a nachází se zde přibližně 300 náhrobků. Obě spojené části ohrazuje kamenná zeď v dobrém stavu, hřbitov je uzamčen a otevřen po telefonické domluvě.

Na okraji městečka Strážnice, nedaleko Hodonína, stojí uprostřed anglického krajinářského parku z 19. století novorenesanční zámek.                        Původně zde na místě dnešního zámku stával vodní hrad ze 13. století, který plnil roli strážního hradu na exponované moravsko - uherské hranici. Byl v majetku Miloty z Dědic. Dalšími majiteli byli později pánové z Kravař. Hrad byl často terčem uherských a tureckých nájezdů, později i protihusitských vojsk, proto jej Jiří z Kravař obehnal valem s příkopem a nechal přestavět v gotickém slohu. Roku 1466 zdědila strážnické panství Jiříkova dcera Alžběta, která se po smrti svého manžela znovu provdala za Petra z Rožmberka. V roce 1468 se na zdejším sídle odehrálo setkání uherského krále Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad, kde byla uzavřena mírová smlouva. Roku 1501 se stala Strážnice majetkem Žerotínů. Jan Jetřich ze Žerotína se rozhodl přestavět hrad v renesanční zámek, bylo přistavěno východní křídlo a spojovací severní křídlo zdobené renesančními arkádami. Novorenesanční přestavba Po bitvě na Bílé hoře se majiteli zámku stávají hrabata Magnisové, kteří jej v polovině 19. století novorenesančně přestavěli, založili park a vybudovali skleníky. Nárožní věž u levého křídla vznikla za vlády hraběte Františka Antonína Magnise. Posledním majitelem strážnického zámku byl Antonín Magnis, který zemřel roku 1944. V roce 1945 byl zámek zestátněn. Dispozice zámku a jeho expozice Budovu zámku tvoří tři křídla tvořící písmeno U. K levému křídlu je přistavěna osmiboká věž s hodinami, v přízemí se dochovaly gotické klenby původního hradu. Na zámku je zpřístupněná cenná historická knihovna obsahující 13 000 svazků knih, exempláře pocházejí i z 16. století. Knihovna je vybavena dobovým nábytkem. Návštěva Strážnic zahrnuje expozici "Nástroje lidové hudby v České republice" a každoročně se obměňující výstavy v zámecké galerii. Z hudebních nástrojů jsou vystaveny trouby, bukače, ozembuchy a další. Na své si přijdou také milovníci zbraní. Prostory růžového, zeleného a žlutého salonku slouží reprezentačním účelům, pořádají se zde i koncerty vážné hudby. V prostředí zámeckého parku v několika přírodních amfiteátrech se vždy poslední víkend v měsíci červnu koná Mezinárodní folklorní festival. Tipy na výlet   V okolí Bzence si můžete prohlédnout bývalé hradiště s pozůstatky augustiniánského kláštera sv. Kliment, hrad Cimburk, zámek Koryčany, zámek Uherský Ostroh, barokní zámek Kyjov, krásný barokní zámek Milotice nebo barokní zámek Buchlovice. V nedalkých Žeravicích můžete navštívit památník J. A. Komenského.  Ubytovat se můžete přímo ve Strážnici nebo v Kyjově.  

Židovský hřbitov se nachází na východním okraji obce, nedaleko značené cesty vedoucí od Černošic. Poměrně rozlehlý židovský hřbitov byl založen někdy po roce 1761. Areál byl po druhé světové válce silně devastován a tak na ploše 5.844 m2 je dnes dochováno jen něco okolo 100 náhrobků či jejich torz. Z márnice a původní brány zbyly jen zbytky. Hřbitov je tak volně přístupný.

Technická památka Rosenauerův mlýn stojí na katastru Velkých Hydčic na ostrově proti městu Horažďovice. Dnes zde je muzeum mlynářství a využití vodní energie. Mlýn zároveň slouží jako malá vodní elektrárna. Historie objektu se počala už v polovině 17. století, kdy objekt sloužil jako papírna. Prvním vlastníkem a papírnickým mistrem byl Mikuláš Tempel. Poté se majitelé často střídali, až se roku 1807 stal majitelem Josef Rosenauer, syn význačného vodohospodáře a lesního Inženýra Josefa Rosenauera. Tím se tato část větve rodu Rosenauerů dostává do Horažďovic, kde sice již vymřela po meči, ale v ženské linii pokračuje dodnes. Roku 1834, po 164 letech existence, skončila v objektu své působení papírna, protože Rosenauerové ji přeměnili  na mlýn. Objekt dnes poskytuje celou řadu služeb. Můžeme vidět historickou původní expozici mlýna, život a zvyky mlynářů, praktické ukázky mlýnských strojů a vývoj využití vodní síly. Stálá expozice Historická expozice původního mlýna Život a zvyky mlynářů Praktické ukázky mlýnských strojů a jejich funkce Vývoj využití vodní síly, skutečné vodní stroje v činnosti