Nuselský most. Praha dostala poetické přízvisko „stověžatá“, ale téměř stejně jako věží má mostů a můstků. Myšlenka spojit Nové Město s pankráckou plání je dost stará. První návrh na přemostění pochází z roku 1903. První soutěž byla vypsána v roce 1926, druhá 1933 a konečně třetí v roce 1953. Stavba Nuselského mostu. Stavba Nuselksého mostu byla zahájena až v roce 1967. Dostavěn byl v roce 1973 a je mimořádným svými rozměry a na tehdejší dobu i konstrukčním řešením a technologií výstavby. Celková délka mostu představuje 485 metrů, které se dělí na 5 polí, z nichž dvě dosahují rozpětí 68,25 m, tři po 115,5 m. O mimořádné náročnosti díla svědčí fakt, že základy jsou zakotveny v hloubce až 16 m, v nosné, nezvětralé břidlici. Nad údolím se klene ve výšce 40 m. Jako materiál byl použit předpjatý beton. Složité byly i zatěžkávací zkoušky k tomu bylo použito několik tanků. Výška mostu přilákala za jeho existenci několik sebevrahů. To zákonitě vyvolalo různá bezpečnostní opatření. Původně zde bylo jen nízké zábradlí, dnes jsou instalovány vysoké převislé drátěné zábrany. Most je určen pro automobilový provoz, metro a pro pěší. Název Nuselkého mostu. Most se od roku 1969 do roku 1990 nazýval most Klementa Gottwalda. Od roku 1990 nese název odvozený od městské části Nusle.  

Tramvajová stanice městské hromadné dopravy Olšanské hřbítovy - výstupní. Vybočuje z Vinohradské ulice a zasahuje do náměstí Jiřího z Lobkovic.

Necelý kilometr východním směrem od Cetechovic, v blízkosti turisticky značené cesty směřující na Vlčák se nachází prastaré vápencové lomy. Jejich hledání trochu ztěžuje to, že jsou již hodně zarostlé. Objeveny byly kolem roku 1680 italskými dělníky. Kromě vápence se v nich těžil i kvalitní mramor – vápenec rudočervené a zelenavě šedé barvy. Dnes po něm není skoro památky, byl totiž dokonale vytěžen. Ze zdejšího mramoru se vyráběly například portály v kroměřížském zámku, oltáře pro olomoucký dóm, kostela sv. Jakuba v Brně, na svatém kopečku u Olomouce a krby pro mnoho vídeňských šlechtických domů. Nejmalebnější lom s jezírkem obklopený lesním porostem se nachází nedaleko zátočiny lesní cesty po které prochází již zmíněná turistická cesta na Vlčák.

Hrad jako předchůdce Zámek ve Velkém Meziříčí byl vybudován původně jako hrad před polovinou 13. století. Do konce 14. století drželi Meziříčí pánové z Lomnice, kteří dali městu i svůj znak, sedm bílých orlích per v červeném poli svázaných zlatou stuhou. V druhé polovině 14. století bylo sídlo rozšířeno o křídlo na severní straně, kde můžeme dnes vidět jenom sklepy pod vnitřním nádvořím zámku. Výstavba zámku Na počátku 15. století byl hrad ve vlastnictví pánů z Kravař, kteří zde vybudovali především opevněné předhradí. Dne 11. srpna 1440 se na meziříčském hradě konal sjezd stavů, který měl urovnat nepřátelství mezi některými českými a moravskými šlechtici a nastolit na Moravě zemský mír. Před polovinou 15. století, kdy se majiteli stávají opět pánové z Lomnice, byly upraveny také zámecké interiéry. Přestavba středověkého hradu na pohodlnější zámecké sídlo se uskutečnila v první polovině 16. století. Tuto radikální dlouhodobou přestavbu objektu dokončil Jan z Pernštejna, který v letech 1528 - 1548 Meziříčí také vlastnil. V druhé polovině 16. století byla majitelkou zámku Alenou Meziříčskou z Lomnice upravena vstupní část předzámčí, což dokládají znaky a pamětní nápis s letopočtem 1578 na věžové bráně. Náležitě byly také upraveny interiéry vnitřního zámku, výzdobu prostoru nádvorní lodžie doplnila fresková ornamentální výmalba doplněná o iluzivní edikuly se znaky stavebníků. Barokizace zámku V roce 1676 získali Meziříčí Ugartové pocházející původně ze Španělska, kteří léta bezohledně zvyšovali povinnosti poddaných a vedli četné spory s městem, které skončily teprve v roku 1710. Za dědiců panství Jana a Františka Ferdinanda Ugarte proběhla pronikavá barokizace zámku. V roce 1723 zničil velký požár značnou část města se zámkem, který pak byl v 1etech 1724 — 1730 přestavěn v barokním stylu. Přestavbu sídla započali velkomeziříčští poddaní a dokončil ji v průběhu roku 1733 pražský stavitel Ferdinand Václav Špaček. Přestavbou vzniklo především dnešní vstupní křídlo vnitřního zámku, jehož dominantou se stal trojosý rizalit se střechou vyhnanou do barokní báně s lucernou. Počátkem 20. století bylo znovu vyzděno západní průčelí nad goticko-renesanční lodžií. Byla také snesena barokní báň nad vstupním rizalitem. Zámek tak byl po staletí opravován a přestavován. Od roku 1995 je opět v soukromém vlastnictví rodiny Podstatzkých-Lichtenstein a v jeho prostorách je umístněno muzeum Velké Meziříčí, které je příspěvkovou organizací a členem Asociace muzeí a galerií ČR. Tipy na výlet Ve Velkém Meziříčí dále najdete zachované městské opevnění, novou synagogu nebo radnici. V širším okolí lze navštívit renesanční, barokně přestavěný zámek Budišov, tvrz Pyšel, zatopený Kojatínský lom, tvrz Jinošov, vystoupit na rozhlednu Ocmanice nebo navštívit renesanční zámek Náměšť nad Oslavou.  Ubytování najdete ve Velkém Meziříčí.