Malebné a přímo krásné údolí Doubravy se nachází kousek východně od města Chotěboř. Říčka Doubrava se kousek za obcí Bílek zařezává do údolí hlubokého až 80 m a dlouhého okolo 4 km, tvořeného rozpukanými rulami a vytvářející zákruty a soutěsky. Koryto je místo až hojně pokryto balvany, vytváří místy peřeje a menší či větší vodopády. Prudké svahy jsou pokryty vesměs jehličnany. Zhruba uprostřed údolí se nachází asi 100 m úsek, kde říčka protéká jen pár metrů širokou soutěskou (toto místo je nazváno jako Koryto), zakončené je dvěma vodopády 1,5 a 2,5 m. Kromě toho zde můžeme najít místo kde se nacházel středověký hrádek (Sokolohrady), dnes místo se skalnatou vyhlídkou do údolí a také skalní věž Čertův stolek. Celým údolím prochází turisticky značená cesta.

Zřícenina hradu Žerotín se nachází na nevysokém návrší ve stejnojmenné obci. Historie hradu Hrad byl postaven již někdy před polovinou 13. století. Stal se sídlem jednoho v významných šlechtických rodů. Ti zde sídlili až do roku 1462. Pak se majitelé střídali a někdy v 16. nebo 17. století byl renesančně upraven. Za třicetileté války velmi utrpěl. V roce 1639 jej zničli Švédové a v druhé polovině téhož století byl již zříceninou. Podoba hradu Nepříliš výhodnou polohu hradu nahradilo jeho mohutné vnejší opevnění okrouhlého půdorysu. Jádro hradu nebylo příliš velké a kromě obvodové hrady obsahovalo pouze dva objekty. Tím prvním byl obdélný palác a volně stojící bergfrit (věž), který byl pravděpodobně čtvrhranný. Do dnešní doby se z hradu moc nedochovalo. Největší dochovanou částí jsou zbytky obdélného paláce (podstatná část zaklenutého suterénu) a zbytky jeho zdiva. Rovněž zůstal zachován příkop a dvojice valů, což byla součást opevnění. Areál hradní zříceniny je volně přístupný. Tipy na výlet Vydat se můžete na rozhlednu Líský, prohlédnout si větrný mlýn Větrník u Donína, bývalý klášter klarisek v Panenském Týnci nebo si prohlédnout tvrz Divice u Vinařic. Ubytovat se můžete ve Slaném.

Blatenský vrch (1043 m) leží v Krušných horách asi 2 kilometry severovýchodně od Horní Blatné. Rozhledna na něm stojící je nejmladší a nejvýše položenou z trojice krušnohorských rozhleden Karlovarského kraje. Krásná rozhledna s armádní stopou O její vznik se zasloužil německý Spolek pro zimní sporty z Horní Blatné. Ten měl v úmyslu z Horní Blatné vytvořit centrum turistiky a sportování. Jedním z kroků měla být výstavba hotelu s vyhlídkovou věží na Blatenském vrchu. Požádali proto chebského architekta Karla Matusche o vypracování projektu jehož realizace si vyžádala 30 tis. Kč. Hotel i s rozhlednou byl slavnostně otevřen na jaře roku 1913. Při této příležitosti byla rozhledna slavnostně pokřtěna jménem rakouské arcivévodkyně Zity. Hotel nabízel prostorný taneční sál a terasu na opalování. Celý areál byl hojně navštěvovaný až do konce 40. let, kdy zde československá armáda vybudovala vzdušnou hlídku. V poválečném období připadl objekt pohraničníkům, kteří hotel tak zdevastovali, že musel být zbourán. Zůstala pouze osamocená rozhledna, která je dnes ve správě spolku na ochranu přírody. Rozhledna je 21 metrů vysoká, vystavěná z kamene a obložená dřevem. Na dvě vyhlídky vede celkem 94 schodů. Po jejich zdolání se naskýtá pěkný kruhový výhled na Krušné a Doupovské hory či na Karlovy Vary. Nejlépe se k rozhledně dostanete z obce Horní Blatná, odkud vede na vrchol naučná stezka Vlčí jáma.   Výhled   sever: německé vrcholy Krušných hor v čele s Ochsenkopfem východ: Klínovec a Božídarský Špičák jih:  Doupovské hory, Karlovy Vary, Tisovský vrch západ: Zaječí hora Popis cesty   Autem - přímo na vrchol se dá zajet automobilem. 1 km dlouhá odbočka k rozhledně vede od silnice vedoucí z Božího Daru do Horní Blatné a je umístěna asi 1,5 km před Horní Blatnou vpravo. Vlakem - přes Horní Blatnou vede také železnice do pohraniční stanice Potůčky. Od nádraží je to k rozhledně asi 2 km po červené TZT.    

Jesenický viklan se nachází na naučné stezce cca 2,5 km od Jenice u Rakovníka.Žulový balvan o hmotnosti zhruba necelých 6 tun, opracovaný povětrnostními vlivy do neobvyklého tvaru se dotýká země pouze malou plochou. Přesto se neviklá. Pravděpodobně někdy na konci devadesátých let minulého století se totiž podařilo nějakým vandalům ho shodit z jeho žulového lůžka. I když se místní pokoušeli jej vrátit zpátky, citlivé dotykové body byly již nenávratně porušeny.