Nemocnice Na Bulovce byla budována od roku 1909, kdy zde byl postaven první, infekční pavilón. K největšímu rozvoji došlo v letech 1927 – 1936. Podle projektu J. Rosolka, V. Martínka, M. Petrů a K. Roštíka byla postavena většina budov dnešního nemocničního areálu. K dalšímu významnějšímu rozvoji došlo v 80. letech 20. století. Naši pouť zakončíme u nemocnice na Bulovce. Areál je směsicí staveb budovaných postupně od roku 1908, které nesou znaky prakticky všech vývojových typů české architektury 20. století. Za druhé světové války zažila nemocnice mimořádně těžké chvíle, když v chirurgickém pavilonu zemřel 4.6.1942 na následky atentátu pod Bulovkou zastupující říšský protektor a generál SS policie Reinhard Heydrich. V místě atentátu cestující tramvaje, která právě jela kolem, pomalu začali probírat z šoku. Mladá blondýnka v raněném poznala Heydricha a ujala se shánění odvozu do nemocnice. Jeden z pasažérů, policista mimo službu, zastavil přijíždějící pekařskou dodávku. Řidič se však zdráhal mít se situací cokoliv společného. Heydrich dál ležel na kapotě svého vozu. Někdo z přítomných proto zastavil další auto – dodávku přepravující leštidlo na podlahy. Bylo krátce po jedenácté když raněného dovezli do nemocnice na Bulovce. Haydrich požadoval chirurga z Berlína, nakonec dospěl ke kompromisu, že se jí zúčastní přední nacistický specialista profesor Holbaum z německé kliniky v Praze. Gestapo dostalo zprávu krátce před polednem. Případ byl oznámen Karlu Hermannu Frankovi, který na Bulovku dorazil krátce před prezidentem Háchou. Příslušníci SS přemístili z oddělení chirurgie veškeré pacienty a jako ochranu proti odstřelovačům nechali zabílit všechna okna. Na střeše nemocnice instalovaly kulomety a u všech nemocničních vchodů rozmístily hlídky SS. Krátce po poledni se dostala zpráva k Hitlerovy. Ve 12.30 telefonoval na Bulovku a pověřil zprávou Franka. Příkře odsoudil Heydrichovu nedbalost a hazard a neprodleně zaslal pancéřový automobil. Za dopadení pachatelů byla vypsána odměna 1.000.000 říšských marek. Několik dní po operaci se však Heydrichův stav výrazně zhoršil. Objevil se zánět podbřišnice a v rychlém sledu otrava krve. K zástavě otravy krve použil chirurg SS rannou verzi sulfonamidu. Tento přípravek však nedosahoval ani zdaleka takové účinnosti jako nacistům dosud nedostupný penicilin. Ve 4 hodiny 30 minut časně zrána 4.6.1942 Heydrich zemřel.

Bývalá kanonie augustiniánů kanovníků u kostela Povýšení sv. Kříže se nachází v historickém centru Prostějova. Kostel v současné době slouží jako děkanský. Roku 1391 povolal Petr z Kravař a na Plumlově do Prostějova augustiniány kanovníky. Řeholníci sídlili u kostelíka sv. Kříže v jehož blízkosti začali zanedlouho stavět konvent s kostelem Navštívení Panny Marie. Dosavadní svatyně se pak stala součástí nově vznikajícího areálu. Roku 1423 byl klášter s kostelem zničen husity. Řeholníci nalezli útočiště v Olomouci, odkud se do Prostějova již nikdy nevrátili. Fundátorská práva na zdejší konvent, která patřila strážnické větvi Kravařů do roku 1495, přešla po smrti Johanky z Kravař na Pernštejny. V průběhu 16. století začala obnova kostela, přičemž ze staré předhusitské stavby se nejlépe dochovaly části presbytáře, nově zaklenutého hvězdovou klenbou. Interiér lodi prošel barokní úpravou, která byla zapříčiněna požárem na konci 17. století. Z barokního období také pochází nové zasvěcení, a to Povýšení sv. Kříže. Zbytky bývalé klášterní budovy jsou dodnes zachovány v místech dnešní sakristie a kaple Nejsvětější Trojice, jejíž pětiboký závěr patřil někdejší kapitulní síni. A. Š.

Zámek Jánský Vrch, jediný zpřístupněný památkový objekt jesenického okresu, tvoří spolu s krajinářským parkem výraznou dominantu městské památkové zóny. Vypíná se na skalnatém kopci nad městem Javorníkem, které leží v nejsevernějším cípu Olomouckého kraje, na bývalém území Slezska. Založení výšinného hradu na Jánském vrchu v Javorníku lze patrně klást do konce 14. století, i když první písemná zmínka o hradu v Javorníku pochází již z roku 1307, kdy byl majetkem svidnických knížat. Svidničtí hrad odstoupili roku 1348 vratislavskému biskupovi Přeclavovi z Pogarel. Od těch dob byl hrad i okolí, až na několik menších přestávek, biskupství ve Vratislavi. Z konce 14. století pocházejí patrně dochované zbytky gotického válcovité věže. V průběhu 15. století byl hrad notně poškozen. A to jak husitskými válkami, tak zásahem samotného biskupství, které nechalo pobořit jeho obranný systém, aby se hrad nemohl stát oporou případného nepřítele. Velká obnova a pozdně gotická přestavba hradu, započala za biskupa Jana Rotha až na konci 15. století. Přibližně v tomto období získal také objekt své dnešní jméno, a to podle Jana Křtitele, patrona vratislavského biskupství. Kamenné reliéfní desky, dokládající tuto etapu stavebního vývoje a jeho přejmenování, jsou dodnes k vidění na zámeckých zdech. V letech 1616-1617 byl postaven v dolním nádvoří renesanční palác. Během třicetileté války, přesto že díky své poloze byl Javorník i s Jánským vrchem v centru dění a byl dvakrát obsazen Švédy, nebyl výrazněji poničen. Přestavba hradu na zámek K definitivní přestavbě původního hradu na zámek, došlo za episkopátu biskupa Filipa Gotharda Schaffgotsche v polovině 18.století. Vzniká zde barokní zámek, je založena okrasná zahrada, je vybudován koncertní sál oválného půdorysu. Biskup po svém nuceném odchodu z Vratislavi učinil v roce 1766 opravený zámek svým sídlem. Jánský vrch se tak stává významným kulturním centrem, mimo jiné zde např. pobývá a působí významný hudební skladatel, houslista a kapelník Karel Ditters z Dittersdofu. Ditters za téměř třicet let pobytu na Javorníku složil na čtyřicet komických oper, čímž se stal jedním ze zakladatelů německé komické opery. Hudební tradice zámku i města spojená s touto osobností je dodnes oživována každoročně probíhajícím festivalem Karla Ditterse z Dittersdorfu nebo drobnými koncerty v rámci Zámeckého kulturního léta, které probíhají v koncertním sále během prohlídek zámku. Dnešní vzhled zámku také významně ovlivnily úpravy za biskupa Hohenlohe-Waldenburg-Barnsteina z přelomu 18. a začátku 19. století. Došlo k úpravám nádvoří (dolního a venkovního), přemístění hlavní brány do jihozápadní části rozšířeného venkovního nádvoří a k odstranění různých přístavků, ke zřízení dolního parku, prostředního parku a okrasné zahrady a dále k vybudování hospodářských objektů a zaměstnaneckých bytů. Stavební úpravy probíhaly i za pozdějších biskupů. Vratislavští biskupové vlastnili zámek do roku 1945 a v roce 1984, po vyrovnání české a polské katolické církve, zámek získal tehdejší československý stát. Nyní je objekt ve správě Státního památkového ústavu v Olomouci. Podoba zámku Zámek s navenek strohými fasádami ukrývá kvalitní interiéry historizujících slohů 19. století, zdobené jemnou štukaturou a iluzivními ornamentálními malbami. Mobiliář s uměleckými sbírkami je věrným obrazem bohatých církevních majitelů a vypovídá mnoho o životním stylu a zálibách vysokých církevních hodnostářů. Jánský Vrch nabízí dva prohlídkové okruhy. V základním například hudební a rokokový salonek, koncertní a konferenční sál a pracovnu. V hospodářském okruhu to jsou například dolní kaple, ložnice a salón správce zámku a zámecká kuchyně. Tipy na výlet V Javorníku je kromě zámku k vidění také Městské muzeum, kaple Panny Marie Salletské, rozhledna Borůvková hora nebo Šafářova skála. U obce Uhelná najdete vyhlídku Čertovy kazatelny, dále pak zříceninu hradu Rychleby. Krásnou procházku si můžete udělat třeba Račím údolím nebo na Nýznerovské vodopády.  Ubytovat se můžete přímo v Javorníku.

Historie zámku Ctěnice Zámek Ctěnice byl postaven v polovině 16. století Mikulášem Hrzánem z Harasova na místě bývalé gotické tvrze ze 14. století. Najdeme ho v městské části Praha - Vinoř. První zmínka o tvrzi pochází z roku 1372, kdy ji od Gery, vdovy po Volflinu Galmovi, koupil pražský měšťan Jan Zeiselmeister. Stavbu tvořil palác a hranolová věž s bránou, areál byl pětiúhelníkový, opevněný jednoduchou hradbou a příkopem. Přestavby zámku Mikuláš přestavěl tvrz v renesanční zmek zřízením dalších traktů při hradební zdi s arkádami do nádvoří a úpravou vstupní věže. I na zdejším sídle se majitelé často střídali, žili zde např. Házmburkové či Valdštejnové. Důležité bylo zejména období vlády Windischgrätzů, kteří drželi panství až do roku 1803. Windischgrätzové nechali ve 2. polovině 18. století přestavět renesanční zámek ve stylu klasicizujícího baroka do dnešní podoby. Vstupní věž byla snížena o oktogonální část a zakončena tříbokým štítem s cibulovou střechou a lucernou. Od roku 1803 se majitelé Ctěnic často měnili, až je v roce 1849 získal velkopodnikatel a velkoobchodník Alexander Schöller, který koupil celou pozůstalost. Po 2. světové válce byl rodový majetek Schöllerů zestátněn, kdy zámek nepravidelnou údržbou značně zchátral. Roku 1995 převzala objekt Pražská informační služba, která započala s rozsáhlou rekonstrukcí, čímž Ctěnice zachránila a zpřístupnila veřejnosti. Dispozice zámku Zámecká budova je patrová, k okolnímu terénu dvoupatrová stavba, krytá valbovou střechou. Vnější fasáda je členěna lizénami, do nádvoří jsou v přízemí slepé pilířové arkády. K vjezdu ve věži vede přes příkop klenutý most, který se dodnes částečně zachoval.  Zámecká expozice Zámek nabízí unikátní sbírku kočárů a saní, expozici o životě Habsburků v českých zemích v letech 1791 – 1914, expozici o historii a rekonstrukci zámku a o historii a současnosti obce Vinoř. V areálu zámku je dále jízdárna, dětský koutek, stylová kavárna a zámecký park s rozlehlým lesoparkem v okolí. Ctěnický zámek patří mezi nejnavštěvovanější zámky v Praze. Navštívit můžete i nedaleký Vinořský zámek. Ubytování naleznete v okolí Prahy.