Novorenesanční dům stojící na náměstí Václava Hanky byl vystavěn v roce 1874. Jeho základ byl položen již roku 1867, to se tehdy slavilo padesáté výročí nalezení Rukopisu královédvorského. Dnes objekt slouží jako divadlo a další kulturní akce.

Skalní převis Tisícový kámen se nachází jen zhruba 500 m od podobného převisu Krápník. Je o něco kratší má na délku 30 m a na výšku zhruba 10 m. Jeho funkce byla stejná jako u Krápníku, využívali ho obyvatelé lužické kultury jako ochranu před nepřízní počasí, když zde pásli svá stáda. Za válek se pak zde ukrývalo obyvatelstvo z okolních obcí. Také on je dnes hlavně využíván táborníky, na rozdíl od Krápníku je však lépe upraven.

Vodní mlýn patří k největších zachovalým objektům svého druhu. V písemných pramenech z roku 1512 se objevuje mlynář slupského mlýna Jan. Stavebníkem mlýna byla patrně církevní vrchnost. V 17. století dochází k radikální přestavbě mlýna. Tehdy měl 9 moučných složení a jedno přenosné. Toto zařízení poháněla nejméně 4, snad 5 vodních kol. Ještě počátkem 20. století bylo mlecí zařízení poháněno 4 vodními koly a bylo postupně modernizováno bez stavebních úprav interiéru mlýnice. Vodní kola byla ve 20. letech nahrazena Kaplanovou turbinou, pro niž byl upraven splav a postaven přízemní objekt na levobřeží náhonu. Tím byl stavební vývoj mlýna ukončen. Roku 1957 byl jeho provoz definitivně ukončen a objekt byl využíván ke skladovacím účelům. V roce 1983 byl mlýn zpřístupněn veřejnosti. Mlýnská budova nese stopy složitého stavebního vývoje, jehož počátky je možno sledovat již od středověku. Dokladem je masivní zeď návodní stěny mlýna z nespárovaného lomového kamene, nestejná tloušťka obvodového zdiva obytné části a užití kamenných nárožních bloků. V období renesance došlo k zásadní přestavbě objektu v souvislosti se zvýšením produkce.Zmíněnému období patří řešení hlavního průčelí s arkádových schodištěm osazeným toskánskými sloupky, detaily střešních vikýřů, boční lichoběžníkové štíty a kamenná ostění půlkruhových okének pro hřídele vodních kol. Klasicistní období přineslo zhodnocení objektu, byla plackovými klenbami zaklenuta obytná část přízemí, přestavěno schodiště a rozděleny obytné místnosti patra. Půdorys budovy o rozměrech 47 x 12 m zabýrá ze dvou třetin mlýnice, zbytek tvoří obytná část. Původní strojní zařízení se až na výjimky nedochovalo. Po rozhodnutí využít objekt k expozici historie mlynářství  bylo nutno doplnit technologické zařízení. K tomu byly využity přenesené technologické celky z jiných mlýnů. Zařízení tak pochází ze Zábrdí u Prachatic, Drozdovic, Dalešic a dalším zařízení různých firem. Část složení je poháněno čtyřmi nově instalovanými vodními koly s dřevěnými převody. K pohonu válcového mlýna slouží elektromotor pohánějící transmisi.

Železniční most přes Vltavu spojuje Smíchov s Vyšehradem. Most byl postaven v roce 1901. Má na pěti pilířích tři pole o rozpětí 70 m, je 8,1 m široký a jeho délka činí 298,4 m. Most je určen pro železniční dopravu a pro pěší.Předchůdce nynějšího mostu sloužil pouhých 30 let. Dnešní most slouží od roku 1901 a jeho stavba je projektem vysloveně unikátním. Na původní kamenné pilíře byla uložena nová mostnice i s chodníky po stranách. Co je však nejpozoruhodnější že se tak stalo ze dne na den. V 6 hodin ráno tu přejel poslední vlak. Vzápětí na to byla stará konstrukce uvolněna a během 5 hodin ji dělníci posunuli o 7,5 m dál na připravené demontážní lešení. Dalších 25 minut trvalo, než byla na prázdné místo zasunuta nová konstrukce, připravená na sousedním montážním lešení. Každý ze tří dílů o rozpětí 72 m vážil 560 tun. A příštího dne ráno vjel na most zatěžkávací vlak. Ukázalo se, že největší průhyb konstrukce se rovnal pouhým 13 mm!! Ani dnes bychom si toto nedovedli představit a v té době šlo o velkou senzaci, kterou sledovalo nevídaně početné publikum.