Až do 17. století měla ves jméno Žepy a znamenalo to jméno rodiny Žepových. Někdejší Žepy patřily v první polovině 13. století břevnovskému klášteru. V roce 1421 ji zabrali Pražané a poté se dostaly do soukromých rukou. V roce 1448 vlastnila jednu část Johanka ze Žep a po ní Prokop ze Šárky. V roce 1758 jej získalo nejvyšší purkrabství. Druhou část vlastnili v 16. století Údrčtí z Údrče, asi koncem 17. století se stala součástí tachlovického panství Karla Jáchyma Bredy. Koncem 18. století byly obě části spojeny. V polovině 19. století se již Řepy staly samostatnou obcí. V roce 1968 se staly Řepy součástí Prahy. V letech 1977-1985 zde bylo postaveno sídliště Řepy I. a v letech 1979-1987 sídliště Řepy II. Severozápadně od sídliště se uchavalo jádro starých Řep. Z památek tu nalezneme zejména původně románský kostelík sv. Martina a bývalý ústav pro nalezence, zřízený kongregací milosrdných sester v roce 1856 (dnes domov sv. Karla Boromejského). V roce 1865 v něm byla zřízena první ženská trestnice v Čechách. Mnoho let zde pracoval jako zahradník proslulý lupič Babinský. Ten má i u zdejšího řepského hřbitova pamětní náhrobek.

Klášter založil v roce 1373 Albrecht z Kolovrat pro řád augustinánů poustevníků a sám si jej také vyvolil jako místo svého posledního odpočinku. Husitské války klášter celkem přečkal bez úhony, i když zejména majetkově upadal. V letech 1520-23 byl konvent na náklad Václava Bezdružického z Kolovrat opraven. Během 16. století však úpadek pokračoval a největší pohromu přinesla třicetiletá válka. V roce 1631 byl klášter napaden Sasy, vyloupen a pobořen. V letech 1647-48 byl ale konvent opět důkladně opraven a to díky pomoci Jindřich Libštejnského. Počátek 18. století přinesl první velkou přestavbu, kterou vedl významný český barokní stavitel Giovanni Santini. V několika následujících letech přišly velké průtrže mračen, které poškodily budovy natolik, že muselo být rozhodnuto o další přestavbě. Ta byla tentokrát svěřena architektu Kiliánu Ignáci Dietzenhoferovi. Tehdy v roce 1746 byl položen základní kámen k novému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. V září 1747 byl dokončen presbytář a 5.4.1750 byl kostel vysvěcen. Věže byly dokončeny v roce 1755. Vzniklo tak architektonicky vynikající dílo. Od roku 1751 vedl stavbu po Dietzenhoferovi smrti architekt Anselmo Lurago, který stavěl zejména budovy konventu. Jejich hrubá stavba byla dokončena v roce 1765. Dramatické události přinesla klášteru druhá polovina 20. století. V roce 1950 byl zrušen a přeměněn na věznici, později pak na vojenská kasárna. V roce 1961 zde pak byla umístěna dětská psychiatrická léčebna, která zde sídlila až do roku 1995. Klášter byl vrácen řádu sv. Augustina, avšak není příliš využitý. V současné době funguje víceméně jako sklad humanitární pomoci charity Praha. V těsném sousedství kláštera se nachází bývalý pivovar. Tradice vaření piva je doložena již od konce 14. století. Tehdy se však pivo vařilo přímo v konventu, až v roce 1699 se započalo se stavbou samostatného budovy pivovaru v severozápadním rohu klášterního dvora. V roce 1773 pak byl položen základní kámen k pivovaru na dnešním místě. Z této doby pochází barokní brána do dvora a štukový strop v přízemní místnosti hlavní budovy. Dnešní vzhled je výsledkem přestavby kolem roku 1880.

V centru obce Škrle stojí gotický kostel sv. Jakuba Většího, vystavěný v druhé polovině 14. století. Kolem roku 1586 byl přestavěn a v 19. století upravován. Dnes slouží jako galerie. Stavba je v současné době jednolodní s pravoúhlým presbytářem a obdélnou sakristií. Na jižní straně ke kostelu přiléhá věž s dřevěnou horní částí. Presbytář i loď jsou plochostropé s dřevěnou hudební kruchtou. Vedle oltáře se nachází výklenek, kam možná utrakvisté odkládali kalich, zřejmě jde o pozůstatek sanktuáře. Na obvodových zdech pod omítkou, lze dnes již jen tušit fragmenty ostění původních oken a možná i původní malby.

NPP vyhlášená v roce 1992 (139,29 ha). Rozkládá se jihozápadně od Nových Hradů. V roce 1765 zde na popud hraběnky Terezie Buquoyové vznikl park úpravou romantického údolí řeky Stropnice. Postupně zde byl vystavěn Modrý dům, Václavovy lázně, Švýcarský dům a další krajinářské prvky, mezi nimiž je nejkrásnější zřejmě umělý vodopád. Zhruba dva kilometry dlouhé údolí je volně přístupné, prochází tudy značená turistická cesta a vede jím naučná stezka.