Velkopřevorské náměstí leží mezi lávkou na ostrov Kampu, Hroznovou ulicí a Lázeňskou ulicí. Historie této lokality sahá až před vznik Malé Strany. Do doby, kdy se zde ležela osada nazývaná Trávník. Název náměstí je odvozen od názvu Velkopřevorského paláce(čp. 485/4), sídla hlavy maltézského řádu v Čechách, vybudovaného v letech 1726 – 1731 z podnětu velkopřevora Gudunkera z Ditrichštejna. Vybudoval ho Bartolomeo Scotti. Velkopřevorské náměstí je dnes tichým zákoutím Prahy. Krom paláců a Velkopřevorského mlýna je jeho atrakcí i zeď Johna Lenníma, která přitahuje nejen jeho příznivce a zamilované, ale i řadu turistů.

Okolí Uherského Hradiště je na rozhledny velmi bohaté. Jsou tu hned tři. Ta která stojí u Hradčovic na úpatí vrchu Kamenná (304 m.n.m.) je nejmladší. Jedná se o lehkou vyhlídku na trubkovém stožáru, sloužící návštěvníkům od roku 2001. Tehdy ji zde postavila společnost Český mobil. Rozhlednu, podobně elegantně vypadající konstrukce, můžeme vidět i na Mackově hoře u Nového Strašecí či v Pětnici u Záboří na Blatensku. Celková výše věže činí 35 metrů. Ochoz je umístěn ve výšce 18 metrů a dostanete se na něj po 99 točitých schodech. Budete odměněni výhledem na Uherský Brod a hřeben Bílých Karpat. Rozhledna je volně přístupná po celý rok.

Hronov je malé městečko v severovýchodních Čechách, patřící do okresu Náchod a Královehradeckého kraje. Leží v malebné krajině na řece Metuji při hranici s Polskem a žije v něm přibližně 6800 obyvatel. Hronov je znám zejména díky svému slavnému rodákovi Aloisi Jiráskovi. První písemná zmínka o Hronovu je z roku 1359, ale je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně ve druhé polovině 13.století založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn již jako městečko, které až do roku 1848 bylo součástí náchodského panství, podobně jako okolní vsi. Hronov nesehrál v historii nijak důležitou úlohu a v rámci náchodského panství byla pozornost věnována jiným městům. Za husitských válek byl na straně kalicha, za třicetileté ho čekal podobný osud jako jemu podobné města. Byl drancován a vypálen. Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova roku 1875 nastává na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vzniká přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjí také strojírenská výroba. Když se řekne Hronov většinou se lidem vybaví Alois Jirásek a s jeho osobou spojený Jiráskův Hronov, každoroční festival amatérského divadla, pořádaný vždy v srpnu na počest zdejšího slavného rodáka. Z Hronovem je spojena i postava vlasteneckého kněze Josefa Regnera, který zde v letech 1831 – 45 působil a který se stal předlohou pro postavu Havlovického v Jiráskově kronice U nás. Jiráskův odkaz je prostoupen i některými stavebními památkami Hronova. Dominantou hronovského náměstí je Jiráskovo divadlo. Bylo postaveno podle projektu Ing. arch. Jindřicha Freiwalda Od roku 1931 se v něm každoročně koná právě festival Jiráskův Hronov. V přístavbě divadla se nachází od roku 1999 nový víceúčelový sál Josefa Čapka, který je dalším slavným rodákem Hronova. Ve druhém patře divadelní budovy je Jiráskovo muzeum zaměřené k historii a národopisu Hronovska a k osobě a dílu Aloise Jiráska. Mariánské barokní sousoší uprostřed náměstí pochází z roku 1725. Za mostkem přes Metuji leží v místech bývalé středověké vodní tvrze svobodný dvůr, vzácná kulturní památka lidové architektury. Rodný domek spisovatele Aloise Jiráska pochází z konce 18. století a náleží taktéž k památkám lidové architektury. Vedle rodného domku stojí Jiráskova bronzová socha. V blízkém parku vyvěrají minerální prameny Hronovka a Regnerka s alkalicko - železnatou vodou.Na návrší leží pozdněrenesanční zvonice roku 1610 a vedle ní kostel Všech svatých. Původně gotický kostelík byl barokně přestavěn v roce 1736. Hrob Aloise Jiráska se nachází na vedlejším novém hřbitově. Při hlavní silnici k Náchodu stávala kdysi rodná chaloupka spisovatele Josefa Čapka.

Polenské židovské ghetto bylo založeno v roce 1680. Dochovaná zástavba má dvě části. Původní město ve tvaru trojuhelníku a dolní náměstí tzv. Rabínský plácek. Obě části byly propojeny průchodem v rabínském domě, nebo se dalo projít kolem synagogy. V severním vrcholu původního města stávala horní vstupní brána. Rabínský plácek byl taktéž uzavřen dolní branou, která stávala původně mezi vinopalnou a obytným domem. V minulosti postihlo židovské město několik požárů, při kterých shořela vždy většina domů. V prostoru dnešního ghetta je dochováno na 32 přestavěných většinou patrových domů. Jediný dochovaný historický dům „Bělohlávkův“ s rokokovou fasádou (čp. 538) se nachází na dolním náměstí. Blízko synagogy v domě čp. 530 se v minulosti nacházela židovská lázeň tzv. mikve.