Kaple sv. Jana Křtitele na Vysoké je pozoruhodnou barokní stavbou se zdánlivě protichůdnými funkcemi. Byla kaplí, poustevnou, letohrádkem a místem konání honosných slavností. Její zasvěcení bylo zdůrazněno kašnou, která stála ve středu stavby a na níž stála socha tohoto světce. Kaple stojí na kopci, který je dominantou okolí a dokud nebyl zalesněn byla dominantou okolí i sama kaple. Zakladatelem stavby, která byla postavena v letech 1695-97 byl hrabě Antonín Špork. Autorem byl zřejmě Giovanni Battista Alliprandi. Finance na stavbu získal hrabě výhrou (1400 dukátů) v kartách nad saským kurfiřtem Friedrichem Augustem. Finančně nákladnější byly ale samotné slavnosti vysvěcení kaple.Původním určením byla eremitáží pro tři poustevníky. K udržování stavby byla zřízena nadace. Dva roky po vysvěcení kaple hrabě Špork prodává panství Malešov a s tím i tuto kapli. I když byla ve smlouvě ustanovena jako věcné břemeno, její význam upadá. Poslední pouť se zde konala v roce 1700 a následně poté se stala opuštěnou stavbou. I když v roce 1710 získává panství svobodný pán z Osteinu, situace se nijak nezměnila. Hrabě Špork se snažil osud kaple nějak zlepšit, ale trvalo dlouho než v roce 1732 sem uvádí na Vysokou bosé augustiniány z Lysé nad Labem. To už byl Malešov v rukou hraběte Bredy. I přesto má komunita kaple ztížený život, neúspěšné jsou i pokusy o konání bohuslužeb každou neděli. Dokonce je jim v roce 1759 odepřeno používat kapli. Přesto zde mniši pobývali až do roku 1796. V tomto roce odprodali panství vše co jim v kapli ještě patřilo a odešli. Historii kaple uzavřel blesk, který 30.4.1834 udeřil do vežičky na špici střechy. Zpočátku se o požár nikdo nezajímal, protože se lidé v okolí domnívali, že jde o pálení čarodějnic. Shořela celá střecha a propadly se klenby. Zkázu dovršilo rozebrání materiálu na stavby v okolí. Centrální dvoupodlažní kaple byla postavena na půdorysu čtverce s okosenými rohy. Ústředním prostorem byl pravidelný oktogon v jejím středu. Ten byl patrně zaklenut osmibokou klenbou zdobenou štukaturami a mozaikou. Uprostřed stála fontána z červeného mramoru se sochou sv. Jana. Podle písemných pramenů bylo na klenbě ještě nejjemnějším zlatem vyzlacené slunce z jehož četných paprsků i ze všech osmi rohů kde byly ukryty trubky stříkala do středu fontány voda. A to tak dobře, že nepostříkala ani sochu, ani okolo stojící diváky. Umístění celkého vodního systému je zajímavé, vzhledem k tomu, že kaple je postavena na kopci a v jejím okolí není žádný větší zdroj vody. Zřejmě ve vysoké střeše kaple byl umístěna nádrž, která byla před příjezdem vrchnosti ručně naplněna.Stěny oktogonu byly prolomeny střídavě nikami a dveřmi do čtyř valeně klenutých chodbiček. Východní byla ukončena oltářem a měla po každé straně jednu niku. Ostatní chodbičky byly průchozí, některé upravené jako krápníkové grotty. V jižní jsou doposud patrny zbytky maleb. V rozích zmíněného okoseného čtverce jsou místnosti přístupné z chodbiček, v jihozápadním koutě je schodiště do patra. Zde byla dispozice stejná. Střecha kaple byla zakončena lucernou s křížem.Architektonické členění fasády kaple bylo jednoduché. Vertikálně byly stěny členěny vysokým pilastrovým řádem s toskánskými hlavicemi a kladím. Horizontálně fasádu obepínaly ploché pásky v úrovni říms a parapetů oken.Zřícenina kaple je volně přístupná.

Autobusová zastávka Luka.

Skromná zřícenina hradu Obřany se nachází na strmém kopci v Hostýnských vrších, přibližně 3 km jihovýchodně od obce Chvalčov. Na volně přístupný hrad vede odbočka turistického značení spojující Rusavu a poutní místo Hostýn. Historie hradu V podstatě velmi krátkou dobu existence hradu zahájil jeho zakladatel Boček z Kunštátu a Poděbrad před rokem 1365. Stavbu hradu započal bez svolení moravského markraběte Jana  Jindřicha, který se proto obrátil na českého krále Karla IV., aby nařídil demolici nově vznikajícího objektu. Již roku 1366 vydal Karel IV. rozkaz ke zboření, k němuž však zřejmě vůbec nedošlo, pouze se zastavily stavební práce. Nedokončený hrad byl provizorně upraven k obývání a byl využíván ještě v první polovině 15. století. V roce 1373 získal hrad Jan Jindřich, později se po něm píší Boček a Smil z Kunštátu. V roce 1415 držel hrad husitský stoupenec Milota z Tvorkova, takže je pravděpodobné, že hrad roku 1421 dobylo Zikmundovo vojskou táhnoucí krajem. Poprvé se v pramenech jako zřícenina objevuje v roce 1447. Dispozice hradu Protáhlý a zalomený tvar hřebene předurčil dispozici hradu. Na západním konci hradního areálu stávala okrouhlá věž, na východním palác, obě tyto stavby spojovala hradba, v polovině délky zalomená. Dnes jsou zde k vidění základy věže a delší úsek k ní přilehlé hradby. V místech paláce jsou patrné jen velmi malé střepy zdiva. Tipy na výlet Za návštěvu stojí nedaleká bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně, barokní zámek Bystřice pod Hostýnem, zříceninu hradu Šaumburk, zámek Dřevohostice, zříceninu hradu Křídlo nebo Muzeum Rusava. Ubytovat se můžete v Bystřici pod Hostýnem. M.K.

Jméno obce vzniklo nejspíše ve 13. století, kdy je zaznamenán název Suchý důl, podle potoka, který v létě vysychal. Ves Suchdol vznikla na tzv. Via magna což byla Velká cesta spojující Pražský hrad s Levým Hradcem. Název je sice honosný, ale šlo víceméně o dobře prošlapanou pěšinu. Písemně je ves doložena v první polovině 13. století. Tehdy patřila klášteru benediktinek u Sv. Jiří na Hradě. Jak změnila majitele není známo, ale v roce 1403 již není majetkem kláštera, ale jistého Niklinova z Ořechu. V první polovině 16. století patřil dvůr, ves i tvrz Václavu Budovcovi z Budova. Tomu však tato oblast nepatří dlouho již vroce 1550 je uváděn jiný člen starého vladyckého rodu a to Václav Voračický z Paběnic. Ještě do bitvy na Bílé hoře změnila ves několikrát majitele. Třicetiletá válka se stala pro Suchdol osudnou. Tehdy byla osada zničena a je uváděno jen 12 pustých stavení. I zpustošená ves pak měla svého majitele, od něhož v roce 1679 kupuje Suchdol benediktinský klášter Na Slovanech. V tomto držení zůstává ves až do 20. století. V roce 1968 je Suchdol připojen k Praze a dnes je MČ Praha – Suchdol součástí správního obvodu Praha 6.