Město Příbor se nachází v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Městečko s bohatou historií a s téměř 9 tis. obyvatel, se rozkládá na obou březích řeky Lubiny, v předhůří Beskyd. Z města je vidět zřícenina hradu Hukvaldy a také mýtická hora Radhošť. Přestože město je velmi krásné a zachovalé, historické jádro je dokonce městskou památkovou rezervací, tak důvodem proč Příbor navštíví ročně tisíce návštěvníků je hlavně osobnost Sigmunda Freuda. Ano právě světoznámý zakladatel psychoanalýzy se v Příboře roku 1856 narodil do rodiny zdejšího židovského obchodníka s látkami. Ve městě s svého slavného rodáka váží, takže tu návštěvníci postupně narazí na náměstí Sigmunda Freuda, hotel U Freuda, penzion Freudův sen a pekárnu U Freuda. V roce 1990 tu vznikla Společnost Sigmunda Freuda. Stojí tu jeho rodný dům, pořádají se slavnosti, má tady také bustu a pamětní desku.Založen byl Frankem z Hückeswagenu roce 1251. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1251. Přemysl Otakar II. potvrzuje dar farního tamějšího kostela Narození Panny Marie od Franka z Hückeswagenu cisterciákům velehradským. Příbor byl ve středověku správním a hospodářským centrem širšího okolí. Finanční problémy ale dohnaly zakladatele Příbora aby panství prodal olomouckému biskupovi Brunovi. A tak se stal Příbor spolu s blízkým hradem Hukvaldy jedním ze správních a hospodářských center léna olomouckého biskupství. Olomoučtí biskupové rádi Hukvaldy i s Příborem v časech své finanční tísně poskytovali jako zástavu. Zástavní majitelé se zde často střídali, z nejznámějších to byli králové Zikmund Lucemburský a Jiří Poděbradský, nebo husitský hejtman Jan Čapek ze Sán. První rozmach ve výstavbě města nastává po roce 1480, kdy byl Příbor dán biskupem Tasem z Boskovic do zástavy jeho bratrům. V 16. století město hospodářsky vzkvétalo, dosáhlo velké autonomie v rámci biskupského majetku a byly zakládány první cechy. V dalších letech se v Příboře střídala lepší období s těmi horšími. Byl to následek válek, přírodních katastrof a epidemií. Za třicetileté války město velmi trpělo, bylo drancováno a vyhořelo. Za válek o rakouské dědictví Marie Terezie bylo drancováno pruskými vojsky. Roku 1846 postihl Příbor velký požár, při kterém shořelo 16 měšťanských domů a také byl sužován častými povodněmi. Velký úbytek obyvatelstva přinesly epidemie moru roku 1713 a cholery v polovině 19.století.. Lepší léta Příbora byly spojeny zejména se školstvím, které zde má dlouhou tradici. První zmínka o škole pochází už z roku 1541. Koncem 17. století olomoucký biskup Karel II. Z Lichtenštejna přivedl do Příbora piaristy, kteří v roce 1694 založili kolej a gymnázium. V roce 1700 po otevření budovy školy bylo zahájeno vyučování ve čtyřech třídách latinských a třech základních. Tím se Příbor stal centrem vzdělanosti a kultury celého regionu. Reformy Marie Terezie znamenaly konec piaristického gymnázia roku 1777. V Příboře tak vznikla hlavní škola, ponechaná ovšem pod správou piaristů. Příborská školská tradice pokračovala i v průběhu 19.století kdy byl ve městě založen český učitelský ústav, druhý nejstarší na Moravě. V téže době vznikla v Příboře i řada poboček tradičních českých spolků. Město se také pomalu stávalo průmyslovým. Dařilo se zde soukenictví, textilnictví a cukrovarnictví. Přesto byl Příbor předstižen v hospodářském rozvoji řadou okolních rychle rostoucích měst.Na konci 30.let 20.století ho čekal osud příhraničního města, kdy byl připojen k Německu. Poválečný vývoj byl provázen znárodněním místních továren a pozvolným úpadkem. V centru města je zachovalé historické jádro. Je zde k vidění pravidelný půdorys města s pravoúhlým náměstím, zbytky středověkého opevnění a gotický kostel Narození Panny Marie. Na náměstí Sigmunda Freuda jsou renesanční měšťanské domy s původním loubím. Baroko zanechalo své stopy na průčelích domů, v podobě mariánského sloupu a především v díle vídeňského architekta G. P. Tencally - v budově raně barokní piaristické koleje, tradičního střediska vzdělání. Dnes je zde umístěno regionální muzeum s expozicí k osobnosti a dílu Sigmunda Freuda. V Zámečnické ulici se nachází jeho rodný dům s pamětní deskou. Na předměstí Příbora narazíme na typická dřevěná stavení, která představují původní zástavbu oblasti. Dalšími významnými památkami jsou barokní kostel sv. Valentina, či barokní kostel sv. Kříže.

Zalesněným údolím protéká Račí potok, který dal patrně tomuto údolí jméno. Starousedlíci pamatují na hojnost raků v potoce. V poslední době se opět začínají občas objevovat. V údolí se rovněž nachází objekt bývalé tančírny. Budova lázeňského typu byla ve 30. a 40. letech oblíbená pro zábavní večery, které se zde pořádaly. Od 50. let objekt chátrá. Nejprve byly vlastníkem Československé státní lesy, posléze JZD a nakonec České dráhy. Způsob hospodaření ve druhé polovině 20. století přivedl stavbu na prokraj zničení. Do budovy zatéká, vstupní schodiště je zničeno, poškozena je i zadní část stavby a většina vitrážových oken je rozbita. Nicméně záchrana stavby je ještě zatím stále možná, snad se jí dočká.

Největší hornické muzeum v České republice nemůže být nikde jinde než v černé Ostravě. Areál, rozprostírající se na jihovýchodním úpatí vrchu Landek, má širokou nabídku doplňkových služeb a svým návštěvníkům nabízí celodenní výlet mezi památkami v přírodě. Landek je od roku 1992 vyhlášen národní přírodní památkou. Jedná se o unikátní lokalitu z hlediska geologie, archeologie, historie, přírodovědy a hornictví. Právě spojení hornického muzea jako technické památky a vrchu Landek jako národní přírodní památky činní z návštěvy tohoto místa nezapomenutelný zážitek. Muzeum bylo otevřeno 4. prosince 1993 na svátek sv. Barbory, patronky horníků. V nabídce má tyto stálé expozice: Výstavní vila Zde začíná nejčastěji prohlídka areálu.  Návštěvník zde totiž má užitečnou možnost dát si do širších souvislostí vše, co uvidí v ostatních částech muzea, a tak umocnit dojmy z pobytu v areálu. Najde zde několik tématicky oddělených expozic, které dohromady prezentují průřez několik tisíc let dlouhou historií nejen Landeku, ale celého ostravského hornictví. Podzemní expozice - kulturní památka důl Anselm Vydejte se do podzemí, absolvujte každodenní cestu jako horníci. Jedinečná expozice ve štolách horních slojí skutečného historického dolu Anselm. Návštěvníci sem sfárají důlní jámou v těžní kleci z historické budovy dolu ve stylu průmyslové secese. Expozice důlního záchranářství Landecká expozice báňského záchranářství je největší na světě. Ukazuje vysoce sofistikovanou a rizikovou činnost, bez níž by práce v podzemí nebyla možná, a techniku, která záchranářům umožňuje pohybovat se v prostředí, jež je v některých ohledech ještě nepřátelštější než kosmický prostor nebo hlubiny moře. Exponáty a expozice volně rozmístěné v areálu Exponáty na volné ploše zachycují zdejší lidské aktivity od doby kamenné v podobě sídliště pralidí, přes rozmach těžby reprezentovaný typickou průmyslovou architekturou, až po důlní techniku 20. století. Spíše než o muzeum v klasickém smyslu zde tedy je jakási kombinace muzea a skanzenu. Stálá expozice: Historie a technický vývoj dobývání uhlí od roku 1782 po současnost. Výstavní budova - historie osídlení Landeku (Landecká Venuše), hornická symbolika, historie důlních svítidel a důlního měřičství. Podzemní expozice zpřístupněna fáráním jámou, štoly z 1. poloviny 19. století, důlní pracoviště včetně dvou mechanizovaných porubů (prezentovány v provozu). Expozice báňského záchranářství - největší svého druhu v Evropě, dýchací, potápěčská, lezecká a měřická technika, funkční část dýmnice. Národní přírodní památka Landek.

Horní hradby v Berouně.