Arbesovo náměstí se nachází v místě, kde už v době románské stával kostel sv. Filipa a Jakuba, který byl odstraněn v roce 1892. Současný název náměstí nese na počest českého literáta Jakuba Arbese, jehož socha je zde také umístěna. V letech 1860 – 1895 se nazývalo Jakubské náměstí. V současnosti je značná část náměstí upravena jako městský park. Zde na Arbesově náměstí bývalo původně jakési centrum Smíchova. Vypráví se, že lidé žijící na levém břehu Vltavy mezi Petřínem a Zlíchovem byli stále veselí, a proto se těmto místům začalo říkat Smíchov. Podle jiné pověsti se tu smál hlasitě Horymír, když se Šemíkem přeskočil vyšehradské hradby a přeplaval řeku. Upřímně řečeno obě tyto pověsti jsou k smíchu, protože název nevznikl od slova „smích“, ale „smíchání“ obyvatel několika osad, které tu kdysi dávno byly. Arbesův rodinný dům už dnes neexistuje. Celý Smíchov se od té doby změnil a stále mění. Když se Jakub Arbes narodil byla to vesnice s několika továrnami, zelinářskými zahradami, bělidly na kartouny a asi dvěma stovkami domků, krytých vesměs šindelem nebo došky. Tu a tam byl nějaký dům jednopatrový, dvě nebo tři budovy dvoupatrové. Tam kde dnes stojí socha Arbese, stával kdysi malý románský kostelík sv. Filipa a Jakuba. 

V Nežárecké ulici se nachází jediná dochovaná brána městského opevnění (Nežárecká) a podle svého červeného zabarvení nazývaná také Červená. Její jádro pochází z druhé čtvrtiny 14. století a vnější část pak z druhé poloviny 15. století. Později bylo ještě dostavěno třetí renesanční patro. Čtyřhranná 4 podlažní věž (přízemí + tři patra) má vytesané drážky ve kterých se pohybovala spouštěcí kovová mříž. Bránu kryje vysoká valbová střecha. Brána je součástí muzejního areálu a je veřejnosti nepřístupná.

Pikartská věž stojící za bývalým hradem v ulici Panský dvůr je dochovanou věží městského opevnění, vybudovaná roku 1428 za husitského hejtmana Václava Cardy z Petrovic. Sloužila k lepší obraně blízkého úštěckého hradu, posléze byla obytná a tuto funkci měla až do roku 1947. V roce 1859 vyhořela a nebyla obnovena v původní výši, proto je její poslední patro nižší než ostatní. Věž je čtyřpodlažní stavba z pískovcových kvádrů o síle zdiva až dva metry. Dnes slouží jako galerie a plánováno je využití pro muzejní účely.

Kostel sv. Ludmily stojí v těsném sousedství kostela sv. Kateřiny. Kostel byl vystavěn jako barokní v 80. letech 17. století na místě zřejmě starší gotické stavby. Jednolodní kostel barokní podoby s trojboce ukončeným presbytářem má plochou klenbu. Zařízení pochází z 17-18. století. Hlavní oltář je kamenný s obrazem kde sv. Ludmila spolu s knězem Kaichem vyučuje sv. Václava. U pilířů po stranách oltáře je umístěna mensa s kamenem na němž měla být údajně zavražděna sv. Ludmila. Kromě toho se v interiéru nachází dřevěná vyřezávaná kazatelna, dřevěný oltář převezený z Mořiny s obrazem sv. Stanislava.