Věž kostela Všech svatých v Praze Slivenci.

Méně známá rozhledna stojí na Bohušově vrchu (571 m), dříve nazývaném Šibeniční vrch, v Plané u Mariánských Lázní. Od přelomu 19. a 20. století zde stál dřevěný vyhlídkový gloriet, jejž si turisté velmi oblíbili. Jeho postupné chátraní vytanulo nutnost nahradit jej skutečnou vyhlídkovou věží z odolnějšího materiálu. U jejího zrodu stál Městský okrašlovací spolek. Plány byly velkorysé. Počítaly s věží vysokou téměř 30 metrů, která měla nést název Jubilejní rozhledna císaře Františka Josefa. Ten totiž v roce, kdy Městský okrašlovací spolek rozhlednu plánoval, slavil šedesáté výročí své vlády. O stavbu se nejvíce zasazoval předseda spolku Thomas Turner. Shodou okolností majitel stavební firmy, jež měla rozhlednu vystavět. Potřebné finance se nakonec shromáždit nepodařilo, proto musel vzít spolek za vděk projektem mnohem skromnějším. Jeho výsledkem byla 16 metrů vysoká cihlová rozhledna, jejíž základní kámen byl položen v den císařského výročí 2. 12. 1908. K rozhledně přiléhal malý domek určený pro strážného a k občerstvení turistů. První návštěvníci zdolali jejích 73 kamenných schodů v létě 1909. Později nahradil malý domek hostinec, který sloužil do období druhé světové války. Po ní byl celý areál zdevastován a hostinec zbořen. V 60. letech začala věž sloužit jako nosič antén pro televizní vysílání. Přístup pro turisty byl omezen a posléze zcela zakázán. Na lepší časy se začal blýskat na sklonku minulého století. V tomto období zmizely antény a Městský úřad v Plané provedl její generální opravu za 350 tis. Kč. 28. října 1999 opět pro veřejnost otevřena. Vyhlídková plošina ve výšce 18 metrů je volně přístupná a nabízí kruhový výhled především na okolní Slavkovský les, Český les a Mariánské Lázně.

Románský kostel byl postaven kolem roku 1168 na místě starší rotundy. V 70.-80.letech 14. století byl goticky přestavěn. Tehdy byl vybudován vzdušný a bohatě prosvětlený presbytář. Renesanční přestavba pak proběhla v roce 1591. V první třetině 18. století byl barokně upraven interiér kostela, nově sklenuta loď a věž snížena o jedno patro. Kolem roku 1800 při pozdně barokní úpravě byly prolomeny nová okna a rozšířena varhanní kruchta. Roku 1892 byl kostel znovu upraven tentokrát puristicky, odstraněny některé pozdější přístavby. Mělo jít o obnovu románského vzhledu, příliš se však nepovedla. V roce 1910 byl postaven sousední kostel sv. Jana Křitele. Od té doby se změnila funkce kostela na hřbitovní a začal postupně chátrat. V současné době (2009) není kostel v příliš dobrém stavu. Stavba je jednolodní z tesaných kvádrů v pásech střídavě z bílého a červeného pískovce. Presbytář je pětiboce uzavřený s opěráky. Západnímu průčelí dominuje hranolová věž 38,5 m vysoká. V jižní stěně lodi jsou dvě románská okna a fragment původního románského portálu. Pod střechou je loď zdobena římsou s obloučkovým vlysem a zubořezem. Na věži je jedno románské okno a dvě sdružená románská okénka. Pod střechou je opět římsa s obloučkovým vlysem a zubořezem. Presbytář dodnes osvětlují gotická hrotitá okna s kružbou (původně jich bylo sedm) a je sklenut dvěma poli žebrové klenby. Klenební žebra jsou štíhlého hruškovitého profilu a protínají se ve dvou velkých kruhových svornících s reliéfem růžic. Ve východní stěně se nachází konzole s reliéfem lidské polopostavy. Najdeme zde i pozůstatek sanktuáře. Vybavení interiéru kostela je víceméně barokní až rokokové. Rokokový je hlavní oltář z roku 1794. Dále jsou zde pak boční oltáře z roku 1766 a oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1800. V podvěží jsou zazděny tři renesanční náhrobky, jeden Anny a Ludmily Mírkové ze Solopysk (1582), druhý Adama Mírka ze Solopysk (1560) a třetí Barbory Dobřichovské (1581).

V roce 2004 byla postavena na vrchu Kopaniny u Olešnice malá dřevěná trámová rozhledna. Je vysoká pouhých 9 metrů a přístup na vyhlídkovou plošinu umožňují železné žebříky. Náklady na výstavbu dosáhly 300.000 korun. Výhled poskytuje půlkruhový směrem k obci Olešnice.Rozhledna je volně přístupná.