Základní kámen ke stavbě barokního neratovského kostela byl položen majitelem panství Janem Karlem hrabětem Nostitz-Rhieneck a to dne 14.8.1723. Vysvěcen byl objekt o deset let později 24.8.1733. Zkáza pro kostel přišla na konci druhé světové války a následně potom. Dne 10.5.1945 byl zasažen pancéřovou pěstí. Shořela střecha i krovy. Kostel se již nepodařilo plně opravit a začal v 50. letech 20. století v důsledku nezájmu chátrat. V roce 1957 se propadly klenby a postupně i opravená část střechy a krovů. V roce 1973 byl vydán demoliční výměr na stavbu, na jejímž základě bylo odvezeno rokokové schodiště na zámek Skalka u Dobrušky. Na samotnou demolici však již nedošlo. Po revoluci v roce 1990 se začalo pracovat na obnově kostela. Počátkem 21. století bylo opraveno průčelí a opraveny obvodové zdi. V letech 2006-2008 bylo realizováno zastřešení kostela, které je působivé, neboť část je prosklená a interiér kostela je tak plný světla. V roce 2009 byla obnovena dlažba a chrámový chór. Neratovský kostel je přístupný veřejnosti.

Bizarní vrcholové skalisko nazývané komínky se nachází zhruba 5,5 km východně od Roštína. Zdejší místo bylo kdysi hranicí panství a poté politických okresů, z tohoto důvodu se zde v okolí nacházejí zachované hraničníky. Centrální skalisko tvořící pískovcový a slepencový útvar vysoký 8 metrů, široký 5 metrů a dlouhý až 20 m, kdysi také poskytoval výhled. V dávných dobách byly Komínky také tzv. ohňovou horou, v době hrozícího nebezpečí zde musel robotní lid držet stráž a posílat do vnitrozemí ohňová znamení v případě blížícího se nebezpečí. V roce 1996 se zde byly nalezeny pozůstatky pravěké přítomnosti člověka. Našly se zlomky nádob datovány do haštalského období lužických popelnicových polí. Na konci 19. století objevili zdejší místo turisté a zejména pak příslušníci rodu Thunů, jež byli majiteli kvasického panství. Komínky dokonce navštívil několikrát arcivévoda František Ferdinand d´Este, příbuzný Thuna. Roku 1903 zde dala správa kvasického panství zřídit na skalisku přírodní vyhlídku s tesaným schodištěm a opatřenou zábradlím. Instalace tohoto zábradlí se postarala o pozdější menší rozruch. Při zalévání děr se totiž používala rozpuštěná síra. To zapříčinilo, že se po okolí rozšířila zpráva že zdejší vrcholek je sopkou. Mnoho lidí tomu tehdy uvěřilo, dokonce se tato zpráva dostala až do amerických krajanských novin. Kolem vrcholku vede značená turistická cesta na samotnou plošinu pak značená odbočka.

Rotunda sv. Jiří byla postavena na místě staršího dřevěného kostela v roce 1126 a byla posvěcena olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Nachází se na nejvyšším místě památné hory Říp v nadmořské výšce 459 m. Zbudována byla na památku vítězné bitvy knížete Soběslava I. nad německým králem Lotharem, ke které došlo 18. 2. 1126 u Chlumce, poblíž Ústí nad Labem. Její zasvěcení sv. Jiří, jako patronu orby, patrně souviselo s odvozováním původu Přemyslovců od legendárního Přemysla Oráče, avšak nejstarší zmínka o zasvěcení kaple tomuto světci pochází z počátku 16. století. Stavba byla budována jako rotunda poloválcovitou apsidou a připojenou válcovou věží, tvarem se již hlásící k typům podélných kostelů, z opracovaných opukových kvádříků. Pokryta je kamennou krytinou. Nejstarší známé stavební úpravy rotundy sahají k roku 1826 a byly prováděny u příležitosti 700. výročí bitvy u Chlumce. Velké úpravy byly rovněž prováděny v letech 1869 - 1881. K posledním úpravám došlo mezi lety 1966 - 1974. Rotunda je významným uměleckým dílem dokládající vysokou úroveň české architektonické tvorby v době vlády Soběslava I.

Zříceniny hradu Žumberk se nachází na ostrožně ve stejnojmenné obci. Historie hradu Pro hrad je charakteristické časté střídání majitelů. Poprvé je hrad zmiňován v pramenech roku 1318, avšak jeho vznik lze datovat o několik desítek let dříve. Z řady méně známých vladyckých rodů vlastnících Žumberk ve 14. a 15. století, vyniká větev rodu pánů z Boskovic, sídlící zde v 2. pol. 14. století. Na sklonku 16. století byl Žumberk renesančně přestavěn Václavem Zárubou z Hustířan, jehož rod sídlil na hradě do roku 1685. Po roce 1700 počal Žumberk pustnout. Jeho posledním obyvatelem byl v letech 1760-1770 vrchnostenský lékař Devoty. Koncem 18. století byly zdi opuštěného hradu rozebrány na stavební materiál obyvateli přilehlého městečka. Přesto se však dodnes zachovaly poměrně značně vysoké zdi renesančně upraveného dvoukřídlého hradního paláce se zbytky sgrafit, části hradeb a stopy parkánu. Dispozice hradu Dispozice hradu byla dvojdílná. Prostor předhradí dnes zaujímá velký novověký hospodářský dvůr. Jádro mělo zhruba pětiboký obrys. Po celém obvodu jej obíhal parkán, v němž na čelní straně stavála zřejmě věžovitá vstupní brána. Na vnitřní straně hlavní hradby se dobře dochovaly stopy schodiště, které původně vedlo na její ochoz. Palác, dodatečně rozšířený o dva rizality, zaujal zadní, nejchráněnější stranu. Na jeho zříceninách jsou dobře patrné stopy pronikavé renesanční přestavby. Tipy na výlet V Žumberku najdete také kostel Všech Svatých. Podívat se můžete třeba na zámek Slatiňany a jeho Hippologické muzeum. Ve Svídnici najdete vyrovnávací nádrž Práčov. Vystoupit můžete také na rozhlednu Boika u Českých Lhotic nebo navštívit zámek v Chrasti. Ubytovat se můžete v Chrudimi.